Černý, Petr (2005): Politický extremismus a právo. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., ISBN 80-86861-84-4, 207 s.

Autor: Miroslav Mareš » Kategorie: 01/2006 » 01. 05. 2006

Na českém knižním trhu se objevila zajímavá publikace, která se zabývá vztahem práva a politického extremismu. Jejím autorem je doktorand Právnické fakulty Masarykovy univerzity a asistent Ústavního soudu ČR Petr Černý. Jeho kniha přináší řadu nových poznatků a podnětů v oblasti, která vzbuzuje značnou pozornost nejen v právní sféře, ale i v politické, mediální i celospolečenské oblasti.

Černý se nejprve věnuje vymezení pojmu politický extremismus, přičemž se nechává povětšinou inspirovat „klasiky“ teorie extremismu. Pravicový a levicový extremismu označuje za „primární extremismy“, zatímco náboženský, ekologický a nacionalistický extremismus za „sekundární extremismy“. I když o tomto rozčlenění lze diskutovat, při jeho charakteristice je třeba ocenit originální autorský přístup. V kapitole věnované vybraným metodám extremismu analyzuje Černý podrobněji pouze populismus, terorismus a odpor bez vůdce.

V české právní vědě a v politologii je z hlediska teorie extremismu v kapitole II. průkopnicky představena problematika práva jakožto nástroje v extremistických režimech (možná by však bylo zajímavé zmínit i problematiku postupu extremistických režimů proti subverzivním extremistům jiných směrů, např. komunistického režimu proti nacistům a neonacistům), což vytváří důležitý kontrast ke stěžejní kapitole III. věnované právu proti politickému extremismu v demokratických režimech, především pak v polistopadové České republice. Černý se zabývá i důležitými rozhodnutími evropských soudních orgánů v oblasti extremismu.

Těžiště Černého práce leží v ústavně právní oblasti boje proti extremismu, kde doposud byly hlavními zdroji poznání v ČR texty Vojtěcha Šimíčka a Jana Filipa. Důležité jsou jeho rozbory svobody shromažďování i sdružování a ústavně právní náhled se výrazně promítá i do hodnocení trestněprávní problematiky. Autor projevil svoji erudici zvláště v rozboru známé kauzy vydavatele knihy Mein Kampf Michala Zítka.

Přestože však autor věnuje značnou pozornost pojmu hnutí podle § 260 a následujících, je možné upozornit na skutečnost, že tato problematika se rozhodnutími některých soudů (např. usnesení Nejvyššího soudu 5 Tdo 563/2004 či 3 Tdo 559/2004) ještě více rozvinula.

Obecně je škoda, že pro svoji analýzu nevyužil více příkladů ze správní a soudní praxe, např. rozhodnutí obecních a městských orgánů o zákazu některých veřejných shromáždění pro představu o možných konkrétních důvodů zákazu (např. zákaz demonstrace Národní aliance na podporu Jörga Haidera v Praze v roce 2000) či otázku shromáždění, jejichž účel je oznámen nepřesně („pochod studentské mládeže“, ve skutečnosti však převážně neonacistů v Brně v roce 2005).

Trestněprávní oblast a dosavadní policejní a soudní praxe pak nabízí širokou škálu možných otázek k podrobnější analýze z hlediska hmotného i procesního práva (odlišné hodnocení jednotlivých „stíhaných“ symbolů, možnost vstupu do uzavřených objektů, kde dochází k páchání trestné činnosti apod.)

Je však třeba respektovat, že na omezeném prostoru Černého knihy nebylo možné zohlednit všechny potenciální interakce práva a politického extremismu (např. zůstaly opomenuty otázky sledování extremistů ze strany zpravodajských služeb a možné právní ochrany proti takovému sledování, otázka extremistů a jejich prověrek ohledně přístupu k utajovaným informacím apod.).

S ohledem na reálné problémy českého boje proti extremismu a realizace ústavních svobod by si však určitě zasloužila pozornost otázka údajné „stranicko-politické činnosti“ dvou občanských sdružení (řazených v politologických i v některých oficiálních dokumentech do extremistické scény), která byla z tohoto důvodu vystavena sankcím ministerstva vnitra (Republikánská mládež, Komunistický svaz mládeže).

Obecně je možné konstatovat, že kniha Petra Černého je přínosná pro právnickou i politologickou akademickou obec a může posloužit jako cenná pomůcka pro bezpečnostní a justiční složky v ČR. Obsahuje i řadu důležitých podnětů, které by se měly stát základem pro další akademické bádání v této citlivé a současně velmi důležité oblasti demokratického právního státu.