Česká muslimská obec v ČR a Ústředí muslimských náboženských obcí v České republice

Autor: Tomáš Raděj » Kategorie: 02/2003, Archiv » 01. 11. 2003

Přítomnost islámu v Evropě není ničím novým, přesto v posledních desetiletích stoupá zájem o islám a muslimské komunity v evropských zemích nebývalou měrou. Příčiny jsou zřejmé - rostoucí počet islámských obcí především v západní Evropě, bouřlivé události v islámském světě a bohužel spektakulární akce islámských radikálů, nejen v domovských muslimských zemích. Zájem o islámskou civilizaci přinesly do západního diskurzu především důsledky íránské islámské revoluce v r. 1979, což je bezesporu jeden z nejvýznačnějších milníků novodobých dějin islámské civilizace. Nicméně autor se hodlá v této skromné stati zabývat českou muslimskou obcí a jejím ústředím - ne že by další detaily o např. evropském islámu byly nezajímavé, avšak rozsah stati si žádá striktní zaměření, jakkoliv stručné, na Českou republiku.

Úvod
V současnosti se odhaduje, že v naší zemi žije 15 000 až 20 000 muslimů. Asi 400 osob je české národnosti, zbytek tvoří studenti, obchodníci, osazenstva ambasád, ekonomičtí a političtí uprchlíci, nebo absolventi českých univerzit, kteří se zde natrvalo usadili. Přesný počet vyznavačů není možné uvést i s ohledem na fakt, že počty se neustále mění a ve statistikách je islám veden v kategorii “jiná náboženství”. Národnostní skladba české muslimské obce je velice pestrá, od Kavkazanů, Kurdů a Arabů až po muslimy ze subsaharské Afriky. Počet to jistě není bezvýznamný, nicméně muslimská obec je značně roztřístěna, nejen územně, ale i politicky a nábožensky. Zastřešující organizací českých muslimů je Ústředí muslimských náboženských obcí v České republice (pro potřeby článku budu užívat zkratku UMNO), v arabštině al-Ittihád al-Islámí. Známým předsedou UMNO je prof. Muhammad Ali Šilhavý z Třebíče. Je zajímavé, že UMNO není doposud právně uznána Ministerstvem vnitra, ačkoli činnost UMNO je zcela zřejmá a nepřehlédnutelná.

Krátká historie
Krátká zmínka o historických souvislostech je uvedena z několika důvodů - nejenže objasňuje i mnohá dnešní stanoviska, nýbrž tvoří i významnou součást propagační agendy UMNO. Ve svých materiálech prof. Šilhavý uvádí, že “české země neměly to štěstí, aby přišly do přímého styku s islámem”. Od dob křižáckých válek v naší zemi zdomácněly nepřesné a mnohdy i děsivé představy o islámu, jež byly živeny fantaskními představami o orientálních neřestech, mnohoženství, krutosti apod. Středověcí čeští cestovatelé, kteří zavítali do zemí islámské civilizace, popisovaly islám i s pozitivními náhledy, nicméně převažovala zřejmá náboženská rivalita a předsudky. Stačí se zmínit např. o Janu Lobkovicovi z Hasištejna či Václavu Budovci z Budova. Postupně se samozřejmě dostávaly do rukou českých čtenářů přesnější materiály a nezaujatá objektivní stanoviska k jednotlivým principům islámského náboženství.

Po první světové válce docházelo k poměrně čilým kontaktům s islámským světem. Významnou postavou byl hadži Muhammad Abdalláh Brikcius, který se podílel na vytvoření meziválečného klubu příznivců islámu jménem OÁZA. R. 1933 vznikla v Československu první muslimská obec, která byla výnosem Ministerstva školství a národní osvěty v únoru 1935 uznána. Byla uznána i protektorátními úřady a fungovala až do nástupu komunismu, kdy zanikla. Žádost o opětovné uznání byla podána r. 1968, avšak dříve, než mohla být vyřízena, přišla okupace vojsk Varšavské smlouvy. Po změně režimu v r. 1989 byla podána prof. Šilhavým žádost o znovuuznání a započal byrokratický boj s úřady.

Boj s úřady
Prof. Šilhavý uvádí, že pro právní uznání UMNO po něm Ministerstvo kultury (MK) vyžaduje jmenný seznam členů s adresami, a to považuje prof. Šilhavý za nebezpečí kvůli případným persekucím. MK žádá seznam minimálně 10 000 plnoletých občanů, žádajících o uznání islámu. Prof. Šilhavý prohlašuje, že tento postup je porušením Všeobecné deklarace lidských práv a svobod, konkrétně článků č. 2, 7 a 18. Požadovaný seznam je také podle UMNO ponižující pro nezletilé, kteří rovněž mají právo na náboženské vyžití.

Prof. Šilhavý psal nejdříve žádost federálnímu premiérovi, který údajně neodpověděl. Po žádosti adresované Ministerstvu školství bylo prof. Šilhavému sděleno, že náboženské otázky spadají pod MK. MK zaujalo k otázce již zmíněný postoj, ačkoli reakce federálního MZV byla kladná a MZV oznámilo, že muslimové v ČR mají právo na plnoprávný náboženský život - proto vláda ČR vzala v červnu 1990 na vědomí činnost muslimské obce na návrh MZV. Bohužel pro snahy prof. Šilhavého v kompetenci MZV není uznávání náboženských organizací de iure a MK trvá na svých regulích. Proto doposud nemá UMNO statut právnické osoby, což je kuriózní situace. Na základě ústavního práva se samozřejmě mohou muslimové shromažďovat k modlitbám a schůzím, a tisknout náboženskou literaturu, ale problémy s právním uznáním jsou pro UMNO nepříjemnou překážkou.

Přesto jsou aktivity a snahy UMNO, navzdory překážkám kladeným byrokracií, velice hojné a její agenda pozoruhodně ambiciózní. Na popis jednotlivých aktivit jsou zaměřeny následující části článku.
Informování veřejnosti o islámu

Snaha o nezkreslené informování o islámu tvoří páteř činnosti UMNO. V r. 1991 započala UMNO vydávat svůj vlastní časopis Hlas a vydává knihy a informační materiály o islámu po celá 90. léta. Byla např. přeložena tzv. WAMY série informačních letáků o islámu, nebo poprvé v češtině vydána některá zajímavá díla. Mezi uvedené publikace patří např. proslule kontroverzní Islámská deklarace od bosenského státníka Aliji Izetbegoviče, Základy islámu od Muhammada bin Sulajmána al-Tamímího či Pilíře víry od šajcha Idríse Džafara.

Veliké úsilí vynakládá UMNO na informování o svaté knize islámu - Koránu. Ačkoli v islámu panuje zákaz překládání Koránu do cizích jazyků, tento princip se pragmaticky přechází a porušování se všeobecně toleruje. Nicméně UMNO nepovažuje ani jeden ze čtyř českých překladů Koránu za odpovídající a proto chystá pátý překlad do češtiny, který by měl být nejpřesnější. Za relativně nejlepší považuje UMNO překlad A.R.Nykla z r. 1933, ačkoli v odborných kruzích se vyzdvihuje především překlad Ivana Hrbka. Prof. Šilhavý navázal spolupráci s arabským profesorem bohemistiky, který v době napsání článku (2002) pracoval na překladu. Předpokládá se, že nové vydání Koránu bude mít dobrozdání nejprestižnější islámské univerzity al-Azhar, která sídlí v egyptské Káhiře. Šíření tiskových materiálů by mělo v budoucnosti napomáhat i plánované vlastní nakladatelství al-Nidá al-Islámí (Islámská výzva).

UMNO bojuje proti materiálům, které považuje za urážlivé a zkreslující. Důkazem je protest adresovaný Ministerstvu školství, v němž UMNO namítá, že učebnice občanské výchovy pro 6. ročník základních škol uráží a znesvěcuje islám. Omluvu ministerstva popisuje prof. Šilhavý spíše jako výmluvu než omluvu. Trnem v oku jsou UMNO veřejné sdělovací prostředky, které představují islám jako nebezpečí. Česká média skutečně mnohdy informují o islámských záležitostech s jistým zaujetím. Sám prof. Šilhavý se velice aktivně angažuje v médiích jako objasňovatel a obhajovatel islámu. Se spokojeností kvituje, že mnohá média si již opravdu zvykla obracet se na UMNO se žádostí o konzultaci ve zpravodajském pokrývání islámských jevů.

Činnost UMNO se projevuje ve větších městech pořádáním přednášek a besed o muslimských zvycích, Koránu apod. Pro pracovníky veřejné správy UMNO také organizuje informační diskuse. Pro muslimskou veřejnost jsou pravidelně každý rok tisknuty porovnávací kalendáře muslimského roku hidžry a občanského kalendářního roku. Před měsícem ramadán jsou v Hlase uveřejňovány časy půstu a modliteb s tabulkou časových rozdílů různých měst v České a Slovenské republice. Nebývalá aktivita zachvátila UMNO po útocích na americké cíle v září 2001. Organizace zdůrazňovala mírumilovnou povahu islámu a vydala stanovisko k útokům, v nichž “zbabělý teroristický útok” odsoudila. Zveřejnila rovněž v češtině prohlášení významných islámských autorit, které atentáty ostře odsoudily jako neislámské. Klíčovým důvodem zřejmě bylo chránit dobrou pověst islámu v naší zemi.

Sociální práce
Příliv muslimských uprchlíků z bývalé Jugoslávie vyvolal snahu UMNO pomáhat balkánským souvěrcům. Protože finanční možnosti UMNO jsou omezené, sociální pomoc uprchlíkům zahrnovala především obstarávání náboženské literatury a dárky pro děti v uprchlických táborech. Do bosenského jazyka byly překládány letáčky o islámu, jež byly posílány i do utečeneckých táborů v Rakousku. Bratrská solidarita se setkala s vřelým ohlasem muslimských uprchlíků. Muslimové, kteří se dostali do českých věznic, byli díky UMNO zásobováni náboženskými knihami a UMNO rovněž intervenovala, aby jim byla podávána strava bez vepřového, a byl jim umožněn zvláštní režim během muslimského postního měsíce ramadán. Širší charitativní akce byly znemožněny nedostatkem finančních prostředků.

Snaha o jednotu
Za velký úkol považuje UMNO vnitřní upevňování a organizování českých muslimů. Slabinou podobných snah je však fakt, že nově příchozí muslimové se o organizování muslimů v ČR příliš nezajímají. Jindy naopak zakládají někteří muslimové nové národní organizace, čímž požadovanou jednotu tříští. V současnosti jsou muslimové organizováni v Lize českých muslimů, Islámském centru, Všeobecném svazu muslimských studentů a v jednotlivých náboženských obcích v Praze, Brně a Ostravě. Členy UMNO jsou také Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Praze a Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Brně. V těchto organizacích však nejsou mnozí muslimové zaregistrováni, především cizinci. Jak uvádí prof. Šilhavý, “mnozí se snaží přizpůsobit zdejším podmínkám přejímáním toho nejnápadnějšího a nejhoršího”. Na “evropskou úroveň se snaží dostat pitím alkoholu, jezením vepřového, nevázaným pohlavním životem a úmyslným nedodržováním islámských norem”.

Úsilí sjednotit muslimy bylo dále provázeno od prosince 1989 podáváním rozmanitých inzerátů, že česká muslimská obec opět vyvíjí svou činnost, ale výsledek akce byl podle předsedy UMNO nulový.

Mezinárodní spolupráce UMNO
Značnou pozornost věnuje UMNO mezinárodním stykům. Současně se zahájením činnosti začala UMNO informovat ambasády muslimských zemí o své aktivitě. První mezinárodní styky však započaly již v komunistickém období, při návštěvě Sarajeva prof. Šilhavým, kde navázal soplupráci s bosenským státníkem Harisem Silajdžičem. Bosenští muslimové pravidelně zasílají UMNHO své periodikum Glasnik. Na mezinárodním islámském kongresu ve Vídni v r. 1989 byly navázány další kontakty a proběhla přednáška o situaci české muslimské obce. Další islámské kongresy s účastí UMNO se odehrály ve švýcarském Davosu, Basileji, dvakrát v Istanbulu a také v súdánském Chartúmu. Důsledkem těchto setkání byla též výměna českého periodika Hlas za obdobné časopisy z Německa, Švýcarska, Velké Británie, Kuvajtu apod.
Život muslimů v ČR
Když pomineme občasné rasistické a xenofobní útoky na příslušníky muslimské menšiny, značné překážky kladou aktivitám UMNO z jejího pohledu české úřady a zákony. Částečně jsem se již zmínil o této problematice v části článku nazvané “Boj s úřady”.

Existence brněnské mešity, která je poměrně dobře známa, byla pro UMNO velkým problémem. Zlepšování vzájemného kontaktu muslimů v Brně vedlo ke snaze zabezpečit společné modlitební místo. Ovšem i toto úsilí naráželo na nezájem mnohých muslimů a finanční otázky. Největší překážkou však byly české úřady. Až na třetí pokus byly v Brně pořízeny místnosti na mešitu, ale objekt byl po finančních nesnázích opuštěn. Iniciativy se nakonec ujala skupina několika muslimů, v čele s předsedou brněnské Islámské nadace Ing. Muníbem Hasanem (též Muneeb Hassan). Zakoupení pozemku na stavbu mešity narazilo, jak uvádí UMNO, na velký odpor zástupců Lidové strany (KDU-ČSL) v městském zastupitelstvu. Dokonce byly iniciovány protestní podpisové akce a průvod městem proti povolení stavby. Ze strany městského zastupitelstva byly vznášeny mnohé požadavky, ale nakonec bylo vše potřebné splněno a zastupitelstvo města Brna dalo souhlas pod podmínkou, že mešita nebude mít minaret a nebude se odlišovat od ostatní zástavby. V současnosti je mešita v čilém provozu a je možné potkat zde muslimy z celého světa, od Jemenu a Egypta až např. po Čečensko.

Kontraproduktivní netolerance provázela rovněž snahu postavit mešitu v Teplicích. Početná arabsko-muslimská klientela zdejších lázní nemá mešitu a proto se jeden z pravidelných klientů, bohatý občan Spojených arabských emirátů, nabídl podobnou stavbu financovat, což mělo městu přinést značné výhody. Radní však tuto stavbu zamítli proti vůli teplického starosty a na základě stížností zástupců křesťanských církví.

V Praze byly pronajaty místnosti pro vykonávání modliteb s svědomím toho, že se jedná o provizorní řešení a několik muslimů zakoupilo dům, který se upravuje na mešitu. Nicméně všechny tyto transakce musejí provádět jednotlivci pod svým jménem, neboť UMNO nemá stále statut právnické osoby a nesmí tedy koupit pozemek.

Perspektivní hrozba?
Více než dvanáct let po pádu komunistického režimu a činnosti UMNO je jisté, že počet obyvatel, kteří mají nezkreslené informace o muslimské obci, je výrazně vyšší, než kdysi. V češtině navíc vyšly kvalitní monografie uznávaných expertů o islámu a jeho projevech (viz např. známí autoři jako Mendel nebo Kropáček), takže v současnosti je již dostatek původní české literatury o základních otázkách islámského náboženství. UMNO se dále aktivně podílí na šíření osvěty a nadále bojuje za to, aby byla právně uznána stejně jako ostatní náboženské organizace.

Je zřejmé, že události posledních let, zvláště od útoku na americké cíle 11. září 2001, ještě více přispěly k obavám neznalých z islámské civilizace, potažmo z muslimů. Sama česká média mnohdy velmi zjednodušují, překrucují a špatně vysvětlují důležité principy islámského náboženství a uchylují se k nebezpečné paušalizaci ve výkladu násilných a negativních jevů v rámci islámského světa. Zatímco mediální simplifikace některých pilířů islámu je poměrně pochopitelná, trend generalizace při popisu některých kritických událostí, jež se týkají muslimů, zbytečné zasévá strach v řadách většinové populace v zemích, které na svém území mají větší či menší muslimskou populaci - což se pochopitelně týká i České republiky. Pro objektivní hodnocení událostí, které hýbou islámským světem, a potažmo tedy i muslimskou menšinou kupříkladu v Evropě, je nutné objektivní a neutrální zpravodajství, které by se dokázalo citlivě a srozumitelně vyhnout úskalí nebezpečných srovnávání a nesmyslných prognóz na téma huntingtonovského “Střetu civilizací”. Třebaže tato slavná studie nepostrádá akademický charakter a v odborných diskuzí je zajímavým tématem polemik, v mediálním jazyce se stala otřepaným klišé, které se zařadilo po bok zprofanovaných termínů jako “mudžáhid” či “džihád?”.

Je logické, že odhad perspektiv islámského radikalismu na našem území vzbuzuje zájem širší i odborné veřejnosti, ale prozatím žádná bezprostřední hrozba ze strany radikálních islámských uskupení vůči ČR není zaznamenána. Patrně i v řadách muslimů žijících v ČR nalezneme stoupence radikálních myšlenek a protizápadního cítění, nicméně není známa žádná organizovaná islámská skupina, která by mohla představovat pro český stát významnější nebezpečí. Existuje samozřejmě arabský organizovaný zločin, který operuje v rámci kriminálních aktivit v různých sférách, ostatně stejně jako čínské nebo třeba ruskojazyčné nelegální zločinecké struktury. Doposud nebylo zaznamenáno spojení tohoto kriminálního sektoru s prokazatelně islámským extremismem, což ovšem neznamená, že v budoucnu nemůže k obdobnému vývoji dojít. Vyšší angažovanost ČR v některých operacích, vnímaných některými islámskými skupinami jako kontroverzní, přirozeně přináší zvýšené riziko, ale ve srovnání se státy jako jsou USA či Francie představuje prozatím česká zahraniční a vojenská politika mnohem menší zdroj potenciální hrozby.

Závěrem lze tedy zkonstatovat, že dnes reálně neexistující hrozba islámského radikalismu na českém území, ať již importovaného a nebo pocházejícího z řad českých muslimů, nemůže být v současnosti přeceňována. Prozíravý postoj českých bezpečnostních struktur by ovšem měl s podobným rizikem do budoucích let počítat alespoň z teoretického hlediska, zvláště v některých vypjatých okamžicích v krizových oblastech islámského světa, jež by byly byť jen okrajově spojeny s českým státem. Proto je nezbytné věnovat se průběžnému hodnocení situace muslimské menšiny v (nejen) ČR, ale rovněž dostatečně komplexně, odborně a nepředpojatě analyzovat vojensko-politický, socioekonomický a kulturní vývoj především v klíčových zemích islámského světa.

Použité prameny a literatura
Odborná literatura:

Hrbek,I.: Korán, Odeon, Praha 1991.

Keppel,G.: Boží pomsta, Atlantis, Brno 1996.

Kol.aut.: Encyclopaedia Britannica, Book Year, Chicago 1994-1999.

Kol.aut.: Islam in contact with rival civilizations, AV ČR, Praha 1998.

Kropáček, L.: Blízký východ na přelomu tisíciletí, Vyšehrad, Praha 1999.

Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus, Vyšehrad, Praha 1996.

Mendel, M.: Islámská výzva, Atlantis, Brno 1994.

Mendel, M.: Džihád, Atlantis, Brno 1997.

Robinson, F.: Svět islámu, Knižní klub, Praha 1996.

Internetové zdroje

www.mvcr.cz//casopisy/policista/prilohy/pril8.htm

Materiály organizace poskytnuté autorovi předsedou UMNO prof. Šilhavým.