Evropská národní fronta

Autor: Jiří Zondlak » Kategorie: 01/2006 » 01. 05. 2006

Předkládaná práce si klade za cíl představit Evropskou národní frontu¹ jako současnou dynamickou integrační snahu ultrapravicových politických organizací z celé Evropy. Transnacionální spolupráce na poli ultrapravice se obecně může jevit jako poměrně problematická. Jistě, mnohé ultrapravicové ideové koncepty širší mezinárodní spolupráci vylučují. Na druhou stranu od počátku evropské integrace existuje v rámci evropské ultrapravice nové jednotící téma. Odmítavý postoj k současnému integračnímu kursu vedl k přijetí celoevropské nacionalistické koncepce. Evropa je v ní viděna jako prostor rovnocenných a spolupracujících národních států, sjednocený na kulturní a civilizační příbuznosti.² Kritika stávající podoby EU je do značné míry projekcí kritik politických reprezentací na úrovni jednotlivých států. Vzhledem k tomu, že EU se stále rozšiřuje a její úloha v řadě oblastí je posilována, je možné konstatovat, že krajní pravice dostala silné a progresivní jednotící téma na němž může rozvíjet transnacionální spolupráci.

V práci je uplatňován empiricko – analytický přístup, teoretické východiska jednotlivých kapitol mají oporu především v teorii extremismu a teorii politických stran. Při získávání dat byla stěžejní obsahová analýza ultrapravicových pramenů, zejména pak oficiální i neoficiální internetové prezentace jednotlivých ultrapravicových subjektů a e – mailová komunikace s některými z nich.

Prostor věnovaný jednotlivým členským organizacím ENF přibližně odpovídá míře jejich aktivity a pozici v domácím politickém systému (resp. v jeho ultrapravicové části). Jak bude podrobně rozebráno v části věnované programovému vymezení ENF, směřuje její role spíše k zastřešující organizaci informačně – technického typu, která má zájem především o aktivizaci vlastních členů (a případně dalších zájemců o spolupráci) a zpětné působení na místní úrovni.

Za povšimnutí zcela jistě stojí i různorodost prostředí, v nichž spolupracující organizace působí: od zemí západní Evropy s tradičními a stabilními demokratickými režimy, přes transformující se prostor střední Evropy, až po nejisté balkánské prostředí; od Pyrenejského poloostrova ke státům na březích Baltu. I proto jsou pro celkový popis a hodnocení významu ENF důležité v ní sdružené organizace, jejich charakter a pozice v místních politických systémech.

Vznik ENF

S rozšiřováním evropského integračního procesu na začátku 21. století šlo ruku v ruce i zesílení snah o užší spolupráci ze strany subjektů, ze kterých příliš velké nadšení z Evropské Unie nesálá. Zatímco spolupráce etablovaných politických stran z většiny západoevropských demokratických zemí má již své tradiční struktury, mezinárodní spolupráce na poli krajní pravice zaznamenává stále nové a nové pokusy s různými výsledky. Pravděpodobně nejnovějším a vcelku zajímavým případem mezinárodní spolupráce evropské krajní pravice je bezesporu Evropská národní fronta (ENF – European National Front). Poněkud překvapivě může vypadat skutečnost, že základy ENF byly položeny mimo hlavní politické kolbiště – ve střední Evropě – čtyřmi politickými organizacemi (rumunskou Novou pravicí, Národním obrozením Polska, českým Národním sjednocením a Slovenskou Pospolitostí³).

Za datum oficiálního vzniku ENF můžeme považovat 21. červen 2003, kdy byla zástupci výše zmíněných organizací podepsána základní dohoda, která deklarovala jejich společný zájem vybudovat a rozvíjet organizaci Evropské národní fronty na základě národních tradic a křesťanských hodnot a vytyčila fundamentální programové cíle:

1. Vytvořit alternativu ke globalizujícímu se světu rozvíjením národní identity a práv všech národů chránit a rozvíjet svoji kulturu.
2. Vybudovat národní společnosti založené na křesťanství a hodnotách jako: rodina, čest, vzájemná úcta mezi národy, morální řád atd.
3. Rozvoj rodinných forem podnikání a ochrana národního majetku.
4. Ochrana Evropy před neevropskou imigrací a negativními kulturními vlivy.
5. Odpor proti pseudonárodnímu separatismu, který je inspirován globalisty s cílem rozdělit národní státy.
6. Oponovat Novému světovému řádu, který se zejména projevuje v politice Evropské unie a dalšími tendencemi, které ohrožují tradiční národní kultury.⁴

Ve druhé polovině roku 2003 a dále v průběhu roku 2004 byla intenzivně rozvíjena a prohlubována spolupráce s dalšími subjekty. Ve většině případů šlo o vzájemné (ať už dvou – či vícestranné) setkávání při oslavách významných dnů (např. setkání u příležitosti oslav 28. října 2003 v ČR nebo jednání u příležitosti připomínky odkazu Cyrila a Metoděje 2. – 4. července 2004 v obci Ludrová na Slovensku⁵), účast na seminářích či neformálních setkáních. Během léta 2004 rovněž proběhlo několik ‚nacionalistických letních táborů‘ (např. v Rumunsku, na Slovensku, v Itálii, ve Francii), které jsou navštěvovány zástupci spolupracujících organizací. Náplní bývá zejména výměna informací a zkušeností a diskuse nad aktuálními tématy. Zpravidla bývají součástí těchto táborů i kulturní a sportovní akce. Nejednou v jejich rámci dochází i k oficiálním výstupům v podobě politických prohlášení, případně proklamativním vyhlašováním podpory.

Vyvrcholením dění roku 2004 byla Konference Evropské národní fronty konaná ve dnech 23 – 24. října ve Varšavě. Na konferenci mimo jiné představil prezident NOP A. Gmurczyk svou koncepci Moderního nacionalismu, Roberto Fiore a Artur Szablak přednesly projevy o perspektivách národního hnutí v západní (Fiore) a střední a východní (Szablak) Evropě. Kromě toho účastníci diskutovali o strategii, praktických postupech a svých politických a propagandistických možnostech.

Programatika a ideologie ENF

Ideová východiska ENF, načrtnutá v základní dohodě z 21. 6. 2003 byla postupně dále rozpracovávána a konkretizována. Oficiální programový profil Fronty v zásadě sestává ze tří dokumentů: Ustavující Deklarace⁶, koncepce Moderního nacionalismu⁷ a Našich zásad⁸, přičemž obsáhlejší a myšlenkově koherentnější je především první a druhý z nich. Každopádně spíše než o programu je na místě hovořit o určitých ideových východiscích – ENF se ve výše zmíněných dokumentech soustředí na reflexi současného stavu a vytýčení hlavních problémových oblastí (ze svého hlediska) a plány na řešení předkládá spíše ojediněle a to ve velmi obecné rovině. Na druhou stranu to není v rozporu s deklarovaným účelem existence Fronty – být diskusní a organizační platformou v rámci jasně definovaného geografického (Evropa) a ideologického (křesťansky orientovaný konzervativní nacionalismus) prostoru.

V následujícím textu se práce zabývá podrobně každým z programových dokumentů zvlášť.

Ustavující deklarace

Její obsah oproti základní dohodě z června 2003 podlehl v zásadě jen kosmetickým změnám. Zde předestřená ideologická pozice ENF primárně vychází z pocitu naléhavého vnějšího ohrožení, ztělesněného Novým světovým řádem (New World Order). Sama sebe staví do role obránce evropské civilizace, u níž zdůrazňuje zejména její křesťanský základ. Úzkou spolupráci vlasteneckých sil evropských národů považuje za nezbytný prostředek úspěšné obrany společných hodnot. Konečným cílem v tomto ohledu je obnova a rozvoj suverénních národních států založených na silné rodině a národním vlastnictví. Je nasnadě, že hlavní překážkou (či protivníkem) bude EU (přinejmenším ve své současné ekonomické a politické podobě), fenomén globalizace a evropský integrační proces obecně.

Dosažení tohoto cíle podmiňuje konkrétními úspěchy následujících v postupných krocích v několika dílčích oblastech:

1. Vzdorování politice Nového světového řádu, která ničí státy a národy, na lokální (myšlena je Evropa, respektive část evropského prostoru tradičně obývaná křesťanskými národy) i globální úrovn
2. Boj proti kvazi – národnímu separatismu, který představuje hrozbu pro integritu národních států. (myšleny jsou separatistické a iredentistické tendence některých etnik)
3. Politika aktivního odporu proti USA a jejich snaze uzurpovat si výsadní postavení ve válce proti terorismu.
4. Ochrana Evropy před vlnou imigrace z mimoevropských zemí.

Prostředkem k tomu má být úzká spolupráce členů v rámci ENF na základě ideologické a politické shody. Vybudování Fronty má primárně zadržet ničivou vlnu globalizace a následně se stát hybnou silou evropského národního obrození.

Moderní nacionalismus⁹

Gmurczykova idea moderního nacionalismu vychází z koncepce národního státu, ovšem nikoli jako soupeře ostatních národních států, ale aktéra jejich vzájemné spolupráce na principu rovného s rovnými. Nepřátele národního státu a viníky jeho úpadku vidí v EU (kterou označuje za kvazi – státní organizaci, cíleně usilující o likvidaci národů a jejich států), současných liberálně demokratických režimech a na první pohled poněkud překvapivě v nacionalismu (ovšem jak uvádí primitivním a archaickém, typickém pro 19. století, avšak živém dodnes, mnohdy téměř beze změn), v jehož renesanci vidí opět dílo ‚demoliberálních nepřátel‘. Odmítá nacionalistický šovinismus, pohanství, imperialismus, revizionismus a jakékoli nepřátelství mezi evropskými národy. Konstatuje, že podobné tendence zůstávají s výjimkou Německa¹⁰ a Ruska v současnosti naštěstí marginální. Krach dřívějších iniciativ s podobnými cíli, dává za vinu právě výše zmíněným neduhům zastaralé formy nacionalismu. Nacionalismus v jeho pojetí je …nacionalismem moderním, pokrokovým nežijícím v schizofrenním světě úzkoprsého myšlení. ¹¹

Za hlavní úkol ENF považuje Gmurczyk vytvořit organizaci schopnou celoevropského působení tak, aby mohla průběžně dosahovat lokálních úspěchů. Sdílení společných postojů, mezinárodní výměna zkušeností a koordinace stěžejních aktivit v rámci ENF má tedy v neposlední řadě za cíl zvýšit váhu členských organizací v jimi vedených kampaních.

Naše zásady

Dokument, který svým charakterem plní spíše funkci propagačního letáku jsou Naše zásady, obsahující stručné shrnutí elementárních ideových pozic zastávaných ENF. Ve svých pěti bodech do značné míry shrnují zejména obsah Ustavující deklarace a zároveň představují její myšlenkovou syntézu s koncepcí Moderního nacionalismu. Rozsahově omezený dokument představuje efektivní komunikační prvek s jednoznačnou ambicí oslovit (pokud možno co nejširší) část veřejnosti.

Zmíněných pět zásad spočívá zejména v ochraně:

1. jednotné Evropy národů proti ekonomické a politické globalizaci Evropy a separatismu a udržení její nezávislosti a vážnosti;
2. kultury, tradic a křesťanské morálky proti kulturní globalizaci, neomezenému přistěhovalectví a v neposlední řadě vstupu Turecka a Izraele – nekřesťanských a neevropských zemí – do EU;
3. hospodářského systému založeného na skutečné sociální spravedlnosti proti kapitalismu a marxismu;
4. proti americkému imperialismu a snahám o podrobení si většiny světa ze strany Spojených států a jejich aktuálních spojenců a poskytování podpory rozvojovým zemím v dostatečné míře tak, aby je jejich občané nebyli nuceni opouštět a neupadali do novodobé formy otroctví, které je produktem ilegální imigrace;
5. lidského života a tradiční rodiny proti interrupcím¹², sňatkům homosexuálních párů a jejich možnosti adoptovat děti.

Orgány a struktura ENF

V čele ENF stojí Generální tajemník (General Secretary), volený na Sněmu. V současnosti je jím Roberto Fiore. ¹³

Základním orgánem reprezentujícím členské subjekty uvnitř ENF je Sněm (Assembly). Jeho úkolem je definování dlouhodobých taktik a formování obsáhlých strategií. Do pravomocí Sněmu spadá i volba Generálního tajemníka ENF. Právo účastnit se Sněmu mají zástupci členských subjektů ENF – po dvou¹⁴ za každý subjekt¹⁵ a členové Politické Rady.¹⁶

Výkonným orgánem ENF je Politická Rada (Political Council) (dále jen Rada). Rada reprezentuje ENF navenek, dohlíží na ochranu základních myšlenek a principů ENF a posuzuje přihlášky nových zájemců o členství. Někdy je též nazývána sborem zakladatelů Fronty, jejími členy jsou Roberto Fiore, Mariusz Magnuszewski a předsedou Adam Gmurczyk. Člen Rady se automaticky stává členem Sněmu, eventuální noví členové jsou do Rady kooptováni na základě jednomyslné shody.¹⁷

Koordinační Centrum (CC – Coordination Centre) představuje administrativní orgán. Plní každodenní nezbytné úkoly, slouží jako informační centrum – zpracovává informace pro ostatní orgány ENF a zároveň realizuje kampaně iniciované Radou nebo Sněmem. Koordinuje aktivity ENF, jak mezi jejími orgány navzájem, tak v rámci směrem k národním úrovním.¹⁸ Vedoucím CC je Artur Szablak, dalšími členy jsou reprezentanti zastoupených zemí (po jednom za každou). Pro efektivní výkon funkce je nezbytné zastoupení všech zemí, z nichž pocházejí členské subjekty.

Organizační struktura ENF už na první letmý pohled vykazuje autoritativní rysy typické pro ultrapravicové organizace. Pozice Sněmu je poměrně slabá, ani pravomoc volby Generálního tajemníka to nezmění, neboť jde víceméně o čestnou funkci, navíc je sporné, zda poněkud nepozbývá smyslu v situaci, kdy je Tajemníkem člen Rady.

Prakticky veškeré významné pravomoci koncentruje ve svých rukou Rada. Nejenže je jediným výkonným orgánem, ale její (nevolení!) členové defacto rozhodují i o obsazení ostatních orgánů:

• Rady přímo – jednomyslná shoda na kooptaci nového člena znamená faktickou konzervaci stavu, neboť přijetí nového člena by znamenalo pro každého ze stávajících zřetelné oslabení jeho vlastního vlivu, o čemž se shoda hledá jen velmi obtížně -
• a Sněmu nepřímo – rozhodováním o přijetí či nepřijetí nových členů ENF ovlivňují i podobu Sněmu, přinejmenším počet zástupců na Sněmu a jejich ideovou heterogenitu. A koneckonců vliv na podobu Sněmu se může odrazit i na volbě Generálního tajemníka.

Faktická moc je tak v rámci ENF, která sebe sama prezentuje jako obránce suverénních evropských národů před umělými politickými elitami, představována úzkým a uzavřeným okruhem osob. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že odmítání nových členů by bylo v rozporu s cíli a činností Fronty. V jejím rámci proto nesporná koncentrace moci může znamenat účelovou snahu o efektivitu řízení.

Schéma 1: Organizační struktura Evropské národní fronty (převzato z http://www.europeannationalfront.com/?id=7)

 

Členské subjekty ENF

Jedním z hlavních cílů a zároveň nezbytností efektivní existence ENF je neustálé navyšování počtu v ní sdružených subjektů. Překážku ovšem představuje jejich mnohdy problematické postavení v politických systémech zemí původu. Zřejmě zvláště proto, aby tento problém neznamenal zbytečnou brzdu množení členstva ENF a nemusely být opomíjeni zájemci o spolupráci nestranického či jinak problematického charakteru, existuje pro subjekty nesplňující požadavky kladené na řádné členství v ENF možnost získat statut přidružené organizace (affiliated group).

Členskou základnu Fronty tak tvoří členové (members) a přidružené organizace (affiliated groups). Mimo to na svých internetových stránkách ENF¹⁹ umisťuje i odkazy na stránky jiných, programově příbuzných, organizací.²⁰ Kromě toho sama informuje o některých jejich akcích (na mnohých z nich se i spolupodílejí členské organizace ENF), které jsou v souladu s cíli ENF. Tyto organizace však nejsou s ENF v žádném oficiálním svazku²¹. Poměrně flexibilní struktura členské základny a spolupracujících subjektů tak umožňuje, zcela v souladu se záměry deklarovanými v programových dokumentech ENF, maximalizovat jednak územní rozsah svého vlivu, jednak počet spolupracujících organizací v celé Evropě. To samozřejmě zvyšuje počet a rozsah většiny pořádaných akcí. Výsledkem jsou mimo jiné i, z hlediska cílů ENF velmi žádoucí, osobní kontakty a bi – (či multi -) laterální vztahy plodící lokální úspěchy.

Členem ENF se může stát každá legálně existující politická strana nebo hnutí, která souhlasí s principy, cíli a organizační strukturou ENF. Přístup k ENF musí být potvrzen oprávněným představitelem žadatele a schválen Politickou Radou ENF na základě zaslané přihlášky.²² Právem členů je vysílat své zástupce na Sněm.

Přidruženými skupinami se zpravidla stávají nejrůznější spolky, zájmová sdružení anebo sociální hnutí. Statut přidružené skupiny je udělován Radou. Jedinými kritérii jsou sdílení společných cílů (s ENF) a ochota spolupracovat. I přidružené skupiny mohou vysílat své zástupce na sněm, disponují ovšem pouze poradním hlasem.

Podle prohlášení Politické Rady ENF z 10. ledna 2005²³ se k tomuto datu podařilo doručit přihlášky za člena (nebo přidruženou skupinu) následujícím organizacím:

Narodowe Odrodzenie Polski, Forza Nuova, Národní sjednocení, Nationale Alliantie, Nacionálá Spéka Savieníba, Slovenská národná jednota²⁴ a Patriotike Summachia (členové); Garde Franque a Jednota slovenskej mládeže (přidružené skupiny).²⁵

Kromě výše zmíněných jsou v oficiálním seznamu členů ENF²⁶ uvedeni ještě Noua Dreapta, Partido Nacional Renovador a Otačastveni Pokret Obraz.²⁷

Forza Nuova (FN)

Forza Nuova (Nová Síla) je italská organizace, kterou 28. září 1997²⁸ založili veteráni italské ultrapravice Roberto Fiore a Massimo Morsello v exilu ve Velké Británii. ^29,30

Důvod vzniku FN je jejími představiteli charakterizován jako reakce na stávající situaci krajně pravicových uskupení, z nichž drtivá většina působí spíše jako zájmové skupiny s omezenou aktivitou a trpí ideologickou zmatečností a nedostatkem disciplíny. Jejich už tak nevýznamná pozice je dále oslabována vznikem vnitřních frakcí, což mimo jiné usnadňuje infiltraci z vnějšku a připravuje podmínky provokacím a represím ze strany orgánů veřejné správy.³¹ Výchozím bodem se tak stává negativní vymezení se stávajícímu způsobu organizace ultrapravicových subjektů a zásadním cílem je stanoveno vyvarování se výše popsaných chyb.

Zárukou má být ustavení tří výchozích bodů, charakterizujících odlišnost FN v rámci ultrapravicové scény:

1. Projevům politické umírněnosti má zabránit udržování bojového ducha a přímá pouliční aktivita.³²
2. Oslabení anebo dokonce rozštěpení FN a vzniku vnitřních frakcí a proudů má zabránit absolutní vnitřní jednota a neochvějná víra ve Fioreho vůdcovské schopnosti.
3. Problémy s programovou nevyhraněností a ideovou nevyzrálostí odstraňuje pevná a nekompromisní ideologie, shrnutá do tzv. ‚osmi bodů‘.

Programovou profilaci FN velmi stručně, přesto poměrně jasně vystihuje oněch ‚8 bodů‘:³³

1. Zákaz potratů
2. Ochrana a podpora rodiny jako elementárního článku společnosti a zvyšování porodnosti.
3. Okamžité zastavení imigrace a započetí repatriací všech neevropských přistěhovalců.
4. Boj proti svobodnému zednářství a ostatním podobným sektám a vyhnání všech příslušníků cizích ozbrojených sil.
5. Zákaz lichvy a nahrazení současného bankovního systému novou národní měnou.
6. Znovuzavedení souladu státu a církve z roku 1929 (myšlena je pochopitelně římsko – katolická církev).
7. Zrušení současných represivních, antifašistických a protinárodních pravidel kontroly myšlení.
8. Přebudování státních a společenských struktur podle zásad revolučního korporativismu.

V praxi klade důraz zejména na posilování národní identity, militantní antikomunismus a anti – amerikanismus. Charakteristické jsou i ostré výpady proti homosexuálům. Široké programové zacílení má snahu oslovit stejně široké vrstvy nespokojených obyvatel.

Vnitřní organizace FN je v duchu naplňování zásady o přímých pouličních aktivitách založena na místních skupinách sdružujících jak aktivisty z jiných stran, tak i mladé lidi bez předchozích politických zkušeností. Přímé akce prováděné více či méně izolovanými buňkami³⁴ mají podle ideologie FN jednak zásadní význam při šíření ideálů a na druhé straně také pozitivně přispívají k formování bojového ducha aktivistů. Zasloužilí aktivisté následně směřují do pozic vnitrostranických elit. V čele FN stojí Roberto Fiore, jehož pozice je nezpochybnitelná, zakotvena již mezi třemi základními principy FN.

Absolutní počet členů FN ve zdrojích navázaných na FN nebo ENF explicitně uveden není, nicméně nemá, vzhledem k aktivistickému charakteru, až tak zásadní význam. Původně (v roce 1997) dosahoval nejspíše několika stovek aktivistů, do roku 2004 se údajně rozrostl až na několik tisíc.³⁵ Větší význam (vzhledem k charakteru aktivit FN) má počet místních poboček – ten se z původních pěti rozrostl na zhruba šedesát (v roce 2004). FN se snaží rozprostírat svou strukturu napříč celou společností a maximálně tak rozšířit možnosti získávání nových členů a sympatizantů. Dokladem je zakládání vysoko – a středoškolských spolků, zajišťování prázdninových pobytů dětí z dělnických rodin v rámci vytváření zárodků svazů pracujících a v neposlední řadě spolupráce s národně orientovanými odbory. Její aktivity tak poměrně zdařile kolísají mezi militantně³⁶ (až kriminálně či teroristicky) a dobročinně zaměřenou organizací.

FN vydává vlastní měsíčník Forza Nuova- Foglio di Lotta (Nová Síla- Časopis našeho boje).

V rámci italského stranického systému nehraje FN nikterak významnou roli. V rámci demokratické volební soutěže ani nemá, minimálně ve střednědobém horizontu šanci opustit pozici marginálního subjektu z okraje stranickopolitického spektra. Orientuje se spíše na osvětovou³⁷ a aktivistickou činnost. Přesto se zároveň snaží o integraci italské ultrapravice a společný postup ve volbách. Již v průběhu roku 2004³⁸ se začala formovat volební koalice ultrapravicově orientovaných subjektů jako Sociální alternativa (Alternativa Sociale) vedená Alessandrou Mussolini (vnučkou B. Mussoliniho). Oficiální dohoda o volební spolupráci pro jarní komunální volby mezi zástupci Liberta da Azione, Fronte Sociale Nazionale, Forza Nuova a Fiamma Tricolore byla podepsána 14. ledna 2005.³⁹ Mimo to je FN velmi aktivní i v rámci mezinárodní spolupráce: kromě ENF se podílí (nebo podílela) i na činnosti EURONATu⁴⁰ a ITP⁴¹.

Narodowe Odrodzenie Polski (NOP)

Narodowe Odrodzenie Polski (Národní obrození Polska) je jednou z nejstarších polských nacionalistických organizací. Jako oficiální datum svého vzniku NOP uvádí 10. listopad 1981, kdy se konalo diskusní fórum nacionalisticky orientované mládeže, na jehož základě se v průběhu roku 1983 konstituovalo NOP jako národně – revoluční hnutí s jasnou strukturou a ideologií. Až do pádu komunistického režimu v Polsku na konci 80. let se NOP zabývalo zejména organizováním demonstrací a studentských stávek v rámci protivládního revolučního hnutí. Nezanedbatelná v této době byla také publikační činnost NOP.

Svou činnost NOP definitivně zlegalizovalo v roce 1992 zaregistrováním stejnojmenné politické strany. Ve změněné politické situaci 90. let se primárně zaměřilo na rozšiřování svého vlivu, a to dvěma způsoby. Za prvé výchovným působením na členy a sympatizanty a oslovování nových potenciálních stoupenců realizací vzdělávacích programů. Za druhé vytvářením sítě spřízněných institucí, jež přímo (spolu)zakládá nebo se u jejich vzniku významně angažuje – politických organizací,⁴² výzkumných institucí⁴³ a mládežnických, sportovních, odborových a sociálních hnutí⁴⁴. Významnými zůstávají nadále i publikační aktivity. NOP je spoluzakladatelem ITP (International Third Position).

Programové směřování NOP explicitně vyjadřují dva základní dokumenty: Ideologické principy nacionalismu⁴⁵ a Programové zásady NOP⁴⁶. Oba dokumenty představují vcelku stručné (uspořádání do šestnácti, resp. deseti bodů), přesto dostatečně podrobné zdroje. Jejich hlavní východiska je možno shrnout takto:

• Naléhavý požadavek politické decentralizace a přiznání hlavní role místním společenstvím. V tomto směru jde sama NOP ve své organizační struktuře příkladem.
• V hospodářské oblasti zejména zasazování se o rovné postavení práce a kapitálu a růst soukromého vlastnictví na základě spravedlivého dělení. A stejně tak odmítnutí koncentrace vlastnictví v rukou anonymního kapitálu nebo státu.
• Zřetelný odpor vůči současnému demokratickému systému, způsobujícímu morální relativismus a svěřujícímu osud národa do rukou zkorumpovaných politických elit. Z podobných pozic vychází i rozhodný odpor vůči evropské integraci a obava o samotnou existenci polského státu.
• Požadavek uskutečnění Národní revoluce namířené proti úhlavnímu nepříteli (liberální demokracii). Koncipována je jako ekonomická, společenská a politická rekonstrukce země, která bude respektovat neměnné hodnoty křesťanské civilizace.

Dominantními rysy NOP jsou vyhraněný nacionalismus společně s konzervativním katolicismem (odmítání potratů, výrazně negativní postoj k homosexualitě), patrná je inspirace korporativismem, silný anti – komunismus a fundamentálně zastávaná anti – EU pozice.

Organizační struktura NOP víceméně odpovídá programovým požadavkům na politickou decentralizaci. Hlavním sídlem NOP je Varšava, kde je situováno ústředí v čele s prezidentem A. Gmurczykem,⁴⁷ viceprezidentem A. Szablakem a generálním sekretářem M. Magnuszewskim. Předsednictvo především reprezentuje a (i díky dlouhodobým osobním vztahům) realizuje internacionální aktivity NOP. Stěžejní roli na domácím poli hraje šestnáct oblastních organizací, z nichž každá disponuje vlastní internetovou stránkou a sítí místních organizací.⁴⁸

Samotné NOP se o charakteru své členské základny (počet apod.) nikde přímo nezmiňuje. Jiné zdroje⁴⁹ uvádějí počet 1000 členů. Díky aktivitám spřízněné hudební skupiny Legion se NOP daří do svých řad (ať už jako členy nebo sympatizanty) získávat i osoby z pravicové části skinheadské či chuligánské subkultury.⁵⁰ Členské příspěvky a dary sympatizantů představují jediný zdroj příjmů, NOP tak prezentuje samo sebe (poněkud naivně) jako subjekt bez tajemných sponzorů a s průhledným hospodařením.

Vydávání značného množství písemných materiálů patřilo od počátků fungování NOP k jeho stěžejním aktivitám. Prvním periodikem byl od listopadu 1983 časopis Jestem Polakiem (Jsem Polák). Od roku 1985 až do roku 1989 fungovalo stejnojmenné undergroundové nakladatelství, jež kromě množství knih a informačních brožur pokračovalo ve vydávání periodik.⁵¹ Uvolnění politické situace v 90. letech přineslo mimo jiné možnost zařazení nejvýznamnějšího periodika – časopisu Szczerbiec – do sítě veřejné distribuce.⁵²

Narodowe Odrodzenie Polski v současnosti nedisponuje relevantním politickým vlivem, bez šancí v krátko – či střednědobém horizontu tuto svou pozici výrazně změnit. Kromě toho své působení zřejmě nesměřuje primárně k úspěchu v demokratických volbách, ale spíše ke konkrétně zacíleným kampaním v rámci svých ideových východisek. NOP je tak z určitého úhlu pohledu vcelku svérázným reprezentantem polské ultrapravice. Kubát⁵³ dělí polskou nacionalisticky orientovanou pravici na katolicko – národní⁵⁴ a elitaristicko – národní s konzervativní orientací.⁵⁵ NOP přitom lze jen těžko podřadit některé z těchto skupin, částečně koncentruje styčné body obou.

Národní sjednocení (NSJ)

Na české politické scéně poměrně nová strana Národní sjednocení odvozuje své historické tradice již od stejnojmenné prvorepublikové strany vzniklé 27. října 1934 účelovým sloučením několika národně orientovaných stran. Avšak spíše než o faktickou (právní či personální) kontinuitu jde spíše o pokus o získání historické legitimity.⁵⁶ Pokusy o etablování obnoveného NSJ trvaly celá 90. léta, definitivně zaregistrována u Ministerstva vnitra byla strana 12. dubna 2002. Průvodní ideou vzniku NSJ byla integrace ultrapravice (politických stran, zájmových organizací i jednotlivců z jiných subjektů), což se přes počáteční problémy⁵⁷ postupně dařilo (alespoň z jisté části) naplňovat⁵⁸. V počátečním období po vzniku svou aktivitu směřovalo zejména ke kampani proti vstupu ČR do EU. NSJ se aktivně účastní sjednocovacího procesu na české ultrapravicové scéně, vyvolaného zejména kupícími se volebními neúspěchy (ve volbách do EP, později do krajských zastupitelstev a Senátu), který ve druhé polovině roku 2004 (a začátkem roku 2005) nabral novou dynamiku s výhledem na blížící se parlamentní volby.

Původní ideová východiska představená v Manifestu Národního sjednocení z 23. června 2002⁵⁹ byla předlohou poměrně rozsáhlého a podrobného programu⁶⁰, kterým se NSJ prezentuje v současnosti. Jeho dominantním rysem je koncepce českého konzervativního nacionalismu založená na principech křesťanského náboženství, antické filozofie a existence národních států na základě práva národů na sebeurčení. S tím koresponduje pro NSJ typický nacionalismus, konzervativní katolicismus a z něj vyplývající důraz na tradiční hodnoty a rodinu. Nevyhýbá se ani některým populistickým prvkům (např. požadavek plné zaměstnanosti). Následuje stručná charakteristika několika klíčových oblastí programu NSJ:

• Ústavní změny: posílení pravomocí prezidenta (a jeho přímá volba občany), úpravy vzájemného vztahu obou komor Parlamentu a reforma Senátu.
• V oblasti vnitřní bezpečnosti: zpřísnění postihů v trestně – právním řízení a ‚dehumanizace‘ vězeňství.
• Zahraniční politika: odmítavý postoj k EU, primární orientace na obranu národních zájmů a spolupráci v rámci ‚Evropy národů‘.
• Hospodářská politika: Svou koncepci hospodářské politiky označuje NSJ jako sociálně tržní ekonomiku. Neodmítá svobodný trh, ale zasazuje se o jeho sociální spravedlivost, klade důraz na podporu malých a středních podniků, živnostníků a rolníků. Prosazuje snižování daňové zátěže. V rámci sociální politiky, důchodového systému a zdravotní péče chce motivovat k individuální aktivitě a osobní odpovědnosti.

NSJ se v žádném ze svých programových bodů nestaví negativně k demokratickému zřízení, naopak dává najevo úctu k právnímu státu a požadované změny hodlá prosazovat v rámci demokratické volební soutěže: …přihlašujeme se k úctě k právu a přijatým zákonům. Prohlašujeme, že pokud zjistíme, že ten či onen zákon je špatný, budeme prosazovat jeho novelizaci, nikoliv anarchicky vyzývat k jeho nedodržování. Jen právo, pořádek a úcta k tradičním hodnotám jsou cesty ke znovuvybudování konzervativní a svobodné národní společnosti.⁶¹

Základními organizačními jednotkami jsou místní organizace.⁶² V současnosti existuje osm místních organizací NSJ, nejsilnější jsou zejména v Praze a v Brně.⁶³

Současným předsedou je F. Červenka, zakládající člen NSJ, který na mimořádném sněmu v prosinci 2003 nahradil v předsednickém křesle J. Skácela. Místopředsedy jsou J. Pavlovčín, M. Čejka a B. Šimek, generálním sekretářem J. Vrtík. Orgány NSJ jsou Republikový Sněm Strany, Předsednictvo Strany, Generální rada Strany, Kontrolní a revizní komise Strany a Smírčí soud Strany.

Členy NSJ jsou zejména (bývalí) členové organizací, které se aktivně podíleli na jeho vzniku. Postupem času NSJ přijalo určitou integrační roli specifické části české ultrapravice a jeho řady rozšířili i jedinci z jiných programově příbuzných subjektů. Celkový počet členů je podle vyjádření předsedy NSJ F. Červenky přibližně sto.⁶⁴

NSJ v rámci českého stranicko – politického systému nezastává nikterak významnou pozici. Přestože se pravidelně účastní veškerých voleb, volební výsledky pravidelně nepřinášejí zisk pozice v jakémkoli voleném orgánu a z dlouhodobého hlediska se strana zdá být konzervována v marginální pozici.⁶⁵ Právě proto se NSJ na přelomu let 2004 a 2005 aktivně účastnilo jednání mezi pěti národně orientovanými stranami⁶⁶ o společném postupu ve volbách do Poslanecké Sněmovny v roce 2006. Vývoj naznačoval možnost dohody na sestavení společné kandidátky pod hlavičkou Národní strany⁶⁷, avšak později došlo k neshodám a některé subjekty jednání o spolupráci opustily. Koncem roku 2005 vznikla volební strana Právo a Spravedlnost⁶⁸, na níž z původní pětky participují již jen NSJ a DS⁶⁹.

Slovenská národná jednota (SNJ)

Slovenská národná jednota proklamativně navazuje na prvorepublikovou stranu A. Hlinky vzniklou v roce 1929. Tehdejší SNJ byla reprezentantem slovenského katolického národního hnutí, které se zasazovalo o samostatný slovenský stát. Po 2. světové válce byla SNJ zakázána a její významní představitelé (Tuka) byli společně s jinými významnými exponenty fašistického režimu (Tiso, Kubala) popraveni. Znovu zaregistrována byla 14. ledna 1991, zaujala své místo v konkurenčním prostředí slovenské ultrapravice a zde působí až do současnosti.

Program SNJ stojí na ideologii národně – křesťanského realismu,⁷⁰ která z křesťanských a tradicionalistických pozic kritizuje globalizaci, silný individualismus a slábnoucí roli rodiny a národa. Cílem je vybudování monarchie na křesťanských a sociálních základech. Hlavní myšlenky politické linie SNJ jsou:

• Odmítavý postoj vůči NATO a EU, prohlubování zahraničněpolitické a ekonomické spolupráce v Evropě, zejména ve střední.
• Angažovanost ve prospěch slovenských menšin v sousedních státech, snaha o jejich politickou aktivizaci a prosazení zvláštní podpory ze strany Slovenska i zemí pobytu.
• Reforma soudnictví a policie, nahrazení vertikální hierarchie soudní struktury zaváděním specializovaných soudů.
• V sociální oblasti výrazná podpora rodiny a porodnosti, daňové znevýhodnění svobodných a bezdětných občanů a v neposlední řadě oddělení zdravotního a sociálního pojištění od státního rozpočtu.
• Komplexní reforma veřejné správy, její zeštíhlení a centralizace.⁷¹

SNJ rovněž vystupuje proti klasické dělbě moci ve státě, podporuje centralizaci a maximální efektivitu výkonu státní moci. Ve svých materiálech také velmi zřetelně, přímo i nepřímo, odkazuje k tradicím Slovenského štátu v období druhé světové války.

Organizační struktura SNJ představuje (mimo celonárodní rovinu) třístupňové hierarchické uspořádání (krajská,⁷² okresní a místní úroveň), v čele se zplnomocněncem předsedy SNJ s pravomocí vytvořit jako svůj poradní orgán Krajskou, resp. Okresní radu (na příslušných úrovních). Podobně existují i tři stupně členství. Na nejnižším stupni disponuje strana řádově několika tisícovkami členů, přičemž řádnými členy s hlasovacím právem na sněmu je něco přes sto osob.⁷³ Předsedou strany je Stanislav Pániš (zakladatel SNJ a v letech 1990 – 1992 poslanec československého Federálního Shromáždění), Slavomír A. Jančok je tajemníkem Výkonného výboru Celoslovenské Rady SNJ.⁷⁴

SNJ je konzervativní katolickou nacionalistickou stranou, která ve slovenském stranickém systému hraje spíše marginální úlohu (její preference se dlouhodobě pohybují v řádech desetin procenta, s jistými regionálními výkyvy). Avšak podobně jako v České republice, nabraly i na Slovensku v poslední době na intenzitě integrační snahy mezi národně orientovanými stranickými subjekty⁷⁵, což by mohlo znamenat pro SNJ zisk vlivnějších pozic, přestože bude i v rámci této spolupráce pravděpodobně tahat za kratší konec. To koneckonců dokumentuje i rozkol⁷⁶, který nastal v SNJ záhy po ustavení Slovenské vzájomnosti (SV), jež představuje v podstatě slovenskou obdobu české PaS (tzn. účelové – volební – spojení některých významných ultrapravicových politických stran).

Nacionálá Spéka Savieníba (NSS)

Nacionálá Spéka Savieníba (Svaz národních sil) je zdánlivě mladou lotyšskou politickou organizací (byla založena 26. června 2003), která však ideově i právně navazuje na lidskoprávní hnutí z 80. let 20. století ‚Helsinki – 86‘.⁷⁷ NSS se prezentuje jako nástupnický subjekt sice odlišného jména, ale stejných úkolů a cílů. Dokladem toho je i značná personální provázanost.⁷⁸

Pro ideové zázemí NSS je charakteristický vypjatý nacionalismus, z části protirusky orientovaný (vzhledem k historii a původu NSS nic překvapivého) a křesťanstvím ovlivněný konzervatizmus. NSS podporuje nedotknutelnost soukromého vlastnictví a přirozených práv jednotlivce. Znepokojení ze sociální situace některých vrstev lotyšského obyvatelstva a zvětšujících se sociálních rozdílů je původcem snah o omezení moci oligarchie, úzké vládnoucí elity a zahraničních obchodních společností. Státem kontrolovaná a plánovaná ekonomika zajistí, podle představ NSS, zaměstnanost, sociální spravedlnost a odpovídající zdravotní péči a vzdělání pro všechny občany. Nemalý důraz je kladen na spolehlivou policii a silnou moderní armádu. Cílem NSS je silný národní stát se zřetelným akcentem v sociální oblasti (zvláštní důraz na péči o sociálně znevýhodněné skupiny občanů), který nepřijímá diktát jiných států či mezinárodních organizací (jednoznačně namířeno zejména proti EU).⁷⁹

Členskou základnu NSS tvoří přibližně 350 osob sdružených v místních organizacích především ve větších městech (Riga, Liepaja⁸⁰, Valmiera)⁸¹ a v oblasti Kurzeme.⁸² Předsedou NSS je Aigars Prusis, místopředsedou Viktors Birze.

Přestože pro lotyšský stranický systém je poměrně příznačná vysoká míra fragmentace (po posledních volbách je v pouze 100(!) členném parlamentu zastoupeno deset politických stran⁸³), zastává NSS jen okrajovou pozici. Stranický systém Lotyšska prochází obdobím dynamických změn od voleb k volbám a jeho definitivní konsolidace je prozatím v nedohlednu, což dává NSS jisté naděje ve smyslu získání většího politického vlivu. Nicméně koaliční potenciál, nezbytný k prosazení se v tak fragmentovaném systému, zůstává u NSS problematický.

Patriotike Summachia (PS)

Pariotike Summachia (Vlastenecký svaz) je řeckou stranou, která teprve nedávno oslavila první rok své existence. Založena byla 21. dubna 2004, její první kongres proběhl 18. prosince 2004. Konstrukce PS odpovídá organizaci sjednocujícího a zastřešujícího charakteru, prezentuje se jako koalice národních sil. Její páteř ovšem, kromě různorodých organizací rozličného významu a zasloužilých osobností národoveckého hnutí, tvoří zejména významná ultrapravicová organizace Golden Dawn (Zlatý Úsvit).⁸⁴

Charakteristickou pro Patriotike Summachia je funkční kombinace moderní politické strany a ideálů starověkého Řecka. Programově se soustředí na sociální péči a ochranu řeckých pracujících z ostře proti – kapitalistického pohledu, kritizuje masivní ilegální přistěhovalectví. Nikoli překvapivě se velmi ostře staví proti zvažovanému vstupu Turecka do EU a šíření islámu obecně považuje za hrozbu současné Evropě. Zahraničně politická pozice Řecka je optikou PS viděna jako ochránce východních hranic.

Činnost PS je z velké části založena na aktivistickém principu – ať už se jedná o šíření literatury nebo letáků s nacionalistickou nebo proti – přistěhovaleckou tematikou na ulicích a ve školách nebo organizování protestních či jiných shromáždění. PS rovněž otevřeně usiluje o úzkou spolupráci s podobně zaměřenými organizacemi v celé Evropě.

Hodnocení systémové pozice PS komplikuje krátká doba trvání, nicméně směr jakým se bude pravděpodobně ubírat naznačuje mimo jiné skutečnost, že na mnoha akcích konaných pod hlavičkou ENF Řecko reprezentuje Golden Dawn.⁸⁵ GD ukončil oficiálně svou činnost na konci roku 2005 jako následek listopadového žhářského útoku ultralevicových militantů na jeho ústředí a intenzivním represím ze strany státu. Podle prohlášení předsedy GD N. Michaloliakose budou nyní veškeré aktivity probíhat v rámci PS.⁸⁶

Nationale Alliantie (NA) ⁸⁷

Nationale Alliantie (Národní Aliance) je nepříliš dlouho fungující nizozemská nacionalistická politická strana (založena byla v říjnu 2003). Jedním z důvodů jejího vzniku je jí kritizované změkčování programu nacionalistických stran v případě zisku silnějších pozic. Sama prohlašuje, že z původních cílů nikdy nesleví, avšak zároveň jednoznačně říká, že …věří, že demokracie je základní nástroj, který přinese vítězství,⁸⁸ tzn. bude své ideály prosazovat demokratickou cestou. Předsedou NA je Jan Teijn.

Programová profilace NA vychází především z nacionalismu a konzervatizmu. Kritizuje nizozemskou liberální drogovou politiku, globalizaci a masové přistěhovalectví (zvláště z neevropských zemí). Odmítá multi – kulturní společnost, duální občanství a prosazuje přiznání volebního práva pouze rodilým obyvatelům Nizozemí a výrazné zpřísnění trestů za nejzávažnější zločiny (včetně trestu smrti za vraždu, kastrace za znásilnění nebo doživotního odebrání řidičského průkazu za řízení v opilosti).

Vzhledem ke krátké době existence neměla NA šanci se výraznějším způsobem etablovat v nizozemském stranickém systému. Ve vysoce konkurenčním politickém prostředí, však zejména pro nepříliš zásadní programovou odlišnost od jiných, již zavedených subjektů, nepředstavuje nijak vysoký progresivní potenciál.

Noua Dreapta (ND)

Rumunská organizace Noua Dreapta (Nová pravice) vznikla na počátku roku 2000 s cílem sjednotit ve svých řadách všechny poctivé nacionalisty a vytvořit z nich jednotný, radikální a aktivní blok.⁸⁹ Ideově navazuje na ultrapravicovou organizaci Železná Garda, která ve druhé polovině 30. let minulého století získala v Rumunsku významný vliv a nastolila autoritativní režim. Po válce se soustředila zejména na boj proti komunismu.⁹⁰ V Noua Dreapta existuje silný kult osobnosti významné postavy Železné Gardy Cornelia Zelea Codreanu. ^91,92

Za své programové priority ND považuje …vyřešit cikánský problém, znemožnit legalizaci homosexuálních svazků, boj proti modernímu sektářství, sjednocení Rumunska, změna systému na systém s více prvky přímé demokracie a pochopitelně nevynecháváme ani ekologická témata.⁹³ Staví se za obranu křesťanských duchovních hodnot proti materialismu a podporuje na nich postavenou spolupráci mezi evropskými národy. Za naplnění této snahy považuje ND právě spolupráci v rámci ENF.

Aktivitami ND na podporu vytčených cílů jsou typicky vydávání prohlášení a článků a pořádání demonstrací.

Hlavními představiteli ND jsou: Tudor Ionescu (předseda), Dan Ghita a Nicolae Calota (místopředsedové) a Claudiu Mihutiu (generální tajemník).^94,95

Na rozdíl od Železné Grady svého času nedisponuje momentálně Noua Dreapta relevantním politickým vlivem.

Partido Nacional Renovador (PNR)

Portugalská Partido Nacional Renovador (Strana národní obnovy) vznikla přejmenováním a změnou znaku v roce 2001 jako nástupnický subjekt po zadlužené a problémy zmítané PRD (Partido Renovador Democrático – Demokratická strana obnovy). Cílem byla kandidatura v komunálních volbách v prosinci 2001. Kandidátky se nakonec podařilo postavit pouze ve dvou městech, ale o tři měsíce později – v březnu 2002 – v legislativních volbách již PNR kandidovala v osmi volebních obvodech. Od té doby PNR dále rozšiřuje svůj vliv a snaží se integrovat portugalskou ultrapravici. Vůdčími osobnostmi strany jsou předseda Paulo Rodrigues a generální tajemník Joao Franco.⁹⁶

PNR je radikální nacionalistická strana, proklamativně se odklánějící od salazarismu. Dominantní programovou tezí je starost o blaho a bezpečnost portugalského národa, založená na negativním postoji k imigraci, globalizaci a EU.

Ve svých prvních parlamentních volbách sice získala PNR celkově 3962 hlasů, což představuje 0,07% na celonárodní úrovni (v osmi obvodech, kde kandidovala, se její zisk pohyboval v rozmezí 0,09% – 0,22%), nicméně znamená to, že nedosáhla ani na oněch pět tisíc hlasů, nutných (samozřejmě ve formě podpisu) k založení strany, které sbírala jen několik měsíců předtím. Ani ve volbách v roce 2005 výrazně nenavýšila své zisky a navíc některá volební témata typická pro PNR (důraz na bezpečnost, omezení imigrace) převzaly do své rétoriky parlamentní pravicové strany.⁹⁷ Perspektiva PNR se proto zdá být značně komplikovaná.

Otačastveni Pokret Obraz (Obraz)⁹⁸

Otačastveni Pokret Obraz (Vlastenecké hnutí Obraz) je srbská politická organizace. Ideově se projevuje zejména vypjatým srbským nacionalismem a šovinismem. Kromě toho silně odkazuje na křesťanskou morálku (autoritu zde představuje srbská ortodoxní církev), potenciál tradičně uspořádaného venkova a nezastupitelnou úlohu rodiny. Srbský národ považuje za historickou oběť neustálých vnějších agresí, obranou by měla být početná armáda s prvotřídním výcvikem a výzbrojí a mezinárodní neutralita.⁹⁹ Mediálně se zastává kontroverzních osob z občanských válek, jež na území bývalé Jugoslávie probíhaly v 90. letech. Mezi významné představitele Obrazu patří např. Nenad M. Jovanović.¹⁰⁰

Jednota slovenskej mládeže (JSM)

Jednota slovenskej mládeže proklamativně navazuje na stejnojmennou organizaci z 19. století, obnovena však byla po více než sto letech až během roku 2001 a zaregistrována 10. ledna 2002. JSM má charakter kulturně – vzdělávací mládežnické organizace (je registrovaná jako neziskové občanské sdružení). Přestože nejvyšší vedení je tvořeno významnými osobami z SNJ, není oficiálně provázána s žádnou politickou stranou a mezi jejími členy převažují nestraníci.¹⁰¹

Ideové zázemí JSM představuje stejně jako u SNJ národně – křesťanský realismus. Jednota není politickou stranou, nemá tedy potřebu koncipovat podrobný program, jejím cílem je vychovávat mládež v křesťansko – národním duchu, principiálně přitom vychází z programových zásad národoveckých stran (především SNJ), slovenských tradic a kulturního odkazu minulosti. Nosnou ideou je udržení a povznesení národního povědomí, proto ve svých řadách vítá i Slováky žijící v zahraničí.

Organizační struktura JSM je tvořena sbory s nejméně dvaceti členy (v současnosti existují tři – žilinský, východoslovenský a ženský), v jejichž čele stojí sborový vedoucí a Rada sboru. Nižší úroveň tvoří sborům podřízené skupiny s nejméně pěti členy (v současnosti existuje celkem sedm skupin). Nejvyšším orgánem je každoroční celostátní Konference. Hlavní vedení složené z vedoucích sborů a jejich zástupců sídlí v Bratislavě, hlavním vedoucím je S. A. Jančok (mimo to zastává i funkci tajemníka VV CR SNJ). Dalším orgánem je čestný soud vedený protektorem. Řádné členství v JSM je omezeno věkem 15 – 33 let, přičemž specifikem je existence čestného a také kolektivního členství, které je vyhrazeno pro mládežnické organizace a zejména rodiny.¹⁰² Vzhledem k osobní roztržce mezi Jančokem a Pánišem (předseda SNJ) na začátku roku 2006 a následném odchodu Jančoka z SNJ nelze vyloučit v blízké budoucnosti změnu ve stylu fungování JSM, např. směrem k výraznější politizaci.

Garde Franque (GF)

Garde Franque (Franská Garda) je tradicionalistická monarchistická francouzská organizace. Je jí vlastní silný nacionalismus a důrazné odmítání francouzské revoluce. Porevoluční francouzský nacionalismus považují za falešný a tendenční. Ostře vystupují proti svobodnému zednářství a šíření jeho vlivu, odmítají globalizaci a kritizují současnou podobu EU. Prosazují koncepci Francie jakožto katolického křesťanského státu, který nebude nástrojem útlaku nepraktikujících katolíků ani ateistů, ale posilujícím tradičním prvkem francouzského národa.

Praktická činnost Gardy má dvě roviny. Za prvé se orientuje na pozitivní fyzický i psychický rozvoj svých členů. Děje se tak zejména pořádáním přednášek a seminářů, stejně jako i brannými aktivitami v terénu. Druhou stěžejní rovinou je šíření vlastních myšlenek mezi veřejností. Za tímto účelem jsou ve spolupráci se spřátelenými organizacemi pořádány veřejné přednášky, propagandistické akce a demonstrace.¹⁰³ V prosinci 2005 ukončila Garde Franque bez bližšího vysvětlení svou činnost.¹⁰⁴

ENF – RELEVANCE A PERSPEKTIVA

Evropská národní fronta se za poměrně krátkou dobu své existence dokázala etablovat jako jedna z relevantních forem transnacionální spolupráce krajní pravice. Na první pohled nemá ambice stát se standardní (evropskou) politickou stranou či frakcí na půdě EP a/nebo usilovat o získání přímého vlivu v politice na mezinárodní úrovni. Usiluje spíše o roli diskusního fóra, informační sítě a zastřešující organizace, která bude usnadňovat samostatné aktivity svých členů na mezinárodním poli. Působení ENF v zásadě kombinuje přístupy jiných dvou platforem pro ultrapravicovou transnacionální spolupráci ITP a EURONAT, přičemž obsahově se blíží první z nich, z formálního a organizačního hlediska spíše druhé.

Působení ENF se v zásadě soustředí na dvě roviny. Aktivity na místní úrovni prostřednictvím členských subjektů a celoevropské kampaně na úrovni ENF. Obě roviny se občas v některých ohledech překrývají (zatímco internetové aktivity spadají přímo pod hlavičku Fronty, tak např. typicky demonstrace podporující cíle Fronty bývají zaštítěny konkrétním členským subjektem). V souladu s úvodní tezí o účelech transnacionální spolupráce krajní pravice se je hlavním tématem v rámci ENF proces evropské integrace a jeho kritika.

Ačkoli subjekty sdružené v rámci ENF nepředstavují ani v jednom případě v rámci národních politických systémů relevantní síly, nelze ENF jednoznačně odsoudit jako marginální organizaci s nulovým vlivem (a tedy vlastně i diskutabilním smyslem existence). Jistěže sama o sobě není relevantním hráčem, avšak v rámci krajní pravice disponuje (a nadále může disponovat) značným vlivem na programové a ideové zázemí svých členů, jakož i na volbu užitých prostředků politického boje. Díky tomu může (i když velmi omezeně) ovlivňovat i vnitropolitickou situaci v některých zemích (především charakter tamní ultrapravice). Mimo to přispívá k výměně zkušeností, posilování vazeb a v neposlední řadě sbližování rozdílných stanovisek zúčastněných. Tím posiluje integrační možnosti krajní pravice a zvyšuje pravděpodobnost získání relevantního politického vlivu v budoucnosti.

SEZNAM ZKRATEK

BNS – Bulharský národní svaz
CC – Koordinační centrum (Coordination Center)
DS – Dělnická strana
EP – Evropský parlament
ENF – Evropská národní fronta
EU – Evropská unie
FN – Forza Nuova
GD – Zlatý úsvit (Golden dawn)
GF – Franská garda (Garde Franque)
INR – Národně radikální institut
ITP – International Third Position
JSM – Jednota slovenskej mládeže
NA – Národní aliance (Nationale Alliantie)
NATO – Organizace Severoatlantické smlouvy
ND – Nová pravice (Noua Dreapta)
NDS – Národně demokratická strana
NOP – Národní obrození Polska (Narodowe Odrodzenie Polski)
NPD – Národnědemokratická strana Německa (Nationaldemokratischen Partei Deutschlands)
NSB – Národně sociální blok
NSJ – Národní sjednocení
NSS – Svaz národních sil (Nacionálá Spéka Savieníba)
PNR – Strana národní obnovy (Partido Nacional Renovador)
PRD – Demokratická strana obnovy (Partido Renovador Democrático)
PS – Vlastenecký svaz (Pariotike Summachia)
SNJ – Slovenská národná jednota
SNS – Svaz nových sil
SV – Slovenská vzájomnosť
VRS – Vlastenecká republikánská strana

BIBLIOGRAFIE

Odborná literatura

1. Bican, V.; Fiala, P.; Mareš, M.: Evropské politické strany, MPÚ, Brno, 2001
2. Heywood, A.: Politické ideologie, Victoria Publishing, Praha, 1994
3. Kubát, M.: Polská politická scéna a problém nacionalismu in Dančák, B.; Fiala, P. (eds.): Nacionalistické politické strany v Evropě, Masarykova Univerzita, Brno, 1999
4. Lee, M. A.: Bestie se probouzí, BB/art, Praha 2004
5. Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Barrister & Principal, Brno, 2003

Prameny
1. Altermedia ČR (http://cz.altermedia.info/index.php?s=noua+dreapta&submit=search)
2. Antisemitism Worldwide 2003/4 – Romania (http://www.tau.ac.il/Anti-Semitism/asw2003-4/romania.htm)
3. Český statistický úřad (http://www.volby.cz)
4. Electionworld. The world database on elections (http://www.electionworld.org/)
5. e – mail od předsedy NSJ Františka Červenky z 19. dubna 2005
6. e – mail od místopředsedy NSS Viktorse Birzeho z 8. května 2005
7. e – mail od tajemníka VV CR SNJ Slavomíra A. Jančoka z 9. května 2005
8. Evropská národní fronta – oficiální stránky (http://www.europeannationalfront.com)
9. Evropská národní fronta – neoficiální stránky (http://www.europeannationalfront.org)
10. Falcao, J.: ENAR (European Network Against Racism) Shadow Report 2002 in Portugal, 2002 (http://www.enar-eu.org/en/national/Portugal%20Shadow%20Report%202002%20EN%20.pdf)
11. Frankish Guard: nationalist, catholic, counter – revolutionnary (http://gardefranque.free.fr/anglais/index.html)
12. Forza Nuova – oficiální stránky (http://www.forzanuova.org/home.htm)
13. God is with us! And thousands of new Karadzics, Pravda, 1. března 2002 (http://english.pravda.ru/politics/2002/03/01/26725.html)
14. Helsinki – 86: Information From Answers.com (http://www.answers.com/main/ntquery;jsessionid=cv8v9qog7bue?tname=helsinki-86&curtab=2222_1&hl=party&hl=national&hl=unity&sbid=lc02b)
15. IDGR – Lexikon rechtsextremismus (http://lexikon.idgr.de/)
16. Jančok, A.: Otvorený list predsedovi Slovenskej národnej jednoty, Žilina, 23. 1. 2006
17. Jednota slovenskej mládeže (http://www.jsm.szm.sk/)
18. Mussoliniho vnučka může do voleb, Rovnost, pátek 24. března 2005
19. Národní strana – bráníme české národní zájmy (http://www.narodni-strana.cz/parlamentni_volby.php?zobraz=2006)
20. Narodowe Odrodzenie Polski (http://www.nop.org.pl/)
21. Nationale Alliantie (http://www.nationalealliantie.com/)
22. National Power Unity of Latvia (http://nss.lv/xpage_english.php)
23. Noua Dreapta (http://www.nouadreapta.org)
24. NSJ – Národní sjednocení (http://nsj.cz)
25. Otacastveni pokret Obraz (http://www.srb-obraz.org/)
26. Sedláček, P.: Nic než národ, Národní strana, Praha, 2003
27. Slovenská Národná Jednota (http://www.snj.szm.sk/)

POZNÁMKY

¹ Překlad z anglického originálu European National Front. V některých materiálech se můžeme setkat i s jinými variantami překladů (konkrétně Evropský národní front nebo Evropský front národů).

² Někteří autoři (např. Mareš, M.: Na cestě k evropským politickým stranám? in Bican, V.; Fiala, P.; Mareš, M.: Evropské politické strany, MPÚ, Brno, 2001 (s. 124) používají v tomto kontextu termín ‚euronacionalismus‘.

³ Pospolitosť byla koncem roku 2004 z ENF vyloučena vzhledem ke svému rozkladu. Později ji nahradili jiné slovenské organizace – Slovenská národná jednota a Jednota Slovenskej Mládeže. (http://www.europeannationalfront.com/?id=1)

⁴ Převzato z projevu C. Mihutiu z 28. 10. 2003 dostupném na internetu http://cz.altermedia.info/index.php?s=noua+dreapta

⁵ Viz. http://www.nsj.cz/2004.htm

⁶ Declaration of foundation, dostupné na internetu na www.europeannationalfront.com

⁷ tamtéž, český překlad dostupný na internetu na http://nsj.cz/images/obr/okno01_01.htm

⁸ Our principles, dostupné na internetu na http://www.europeannationalfront.org/principles.htm

⁹ Autorem koncepce Moderního nacionalismu, je předseda Politické rady ENF a zároveň prezident NOP Adam Gmurczyk.

¹⁰ Bez bližšího upřesnění, lze ale předpokládat, že má na mysli zejm. Německo – České, příp. Německo – Polské vztahy. (i vzhledem k národnosti autora)

¹¹ Gmurczyk, A.: Modern Nationalism: the European National Front (www.europeannationalfront.com/?id=10)

¹² Interrupce jsou v textu – poněkud expresivně – označovány jako zločin.

¹³ Viz. http://www.europeannationalfront.com/?id=7

¹⁴ Italská Forza Nuova má z blíže neuvedených důvodů jen jednoho zástupce (pochopitelně mimo R. Fioreho jako člena Rady).

¹⁵ Oficiální pojmenování representative a deputy nabízí logicky hypotézu nerovnosti (nebo přinejmenším odlišnosti) jejich postavení, avšak jednotlivé role nebo přímo případné rozdíly mezi nimi nejsou nikde v dokumentech ENF specifikovány. Vzhledem k tomu, že např. jediný zástupce Forza Nuova (mimo člena Rady) je representative, můžeme se domnívat, že jeho postavení je významnější. Tomu odpovídá i faktický stav, kdy representative členského subjektu má zpravidla v rámci své strany významnější pozici než deputy.

¹⁶ Viz. http://www.europeannationalfront.com/?id=7

¹⁷ Viz. http://www.europeannationalfront.com/?id=7

¹⁸ Viz. http://www.europeannationalfront.com/?id=7

¹⁹ Jedná se o stránku http://www.europeannationalfront.org, která má neoficiální charakter (uvádí to ve své internetové prezentaci mimo jiné i NSJ), je však nepoměrně častěji aktualizovaná než oficiální stránky.

²⁰ Často se jedná o organizace spolupracující v rámci ITP (International Third Position), s nimiž mají proto v ITP rovněž aktivní členové ENF dobré styky.

²¹ Jedná se např. o německou NPD, španělskou La Falange nebo bulharskou BNS.

²² Formulář přihlášky je k dispozici na http://www.europeannationalfront.com/?id=7

²³ Dostupném na internetu na http://www.europeannationalfront.com/

²⁴ Původním slovenským zástupcem při procesu formování ENF byla Slovenská Pospolitosť, její zástupci však byli pro vnitřní rozklad organizace vyloučeni z první konference ENF (http://www.europeannationalfront.com/?id=1).

²⁵ Prohlášení Politické Rady ENF dostupné na internetu na http://www.europeannationalfront.com/?id=19

²⁶ Dostupném na internetu na http://www.europeannationalfront.com/

²⁷ Některé jiné zdroje uvádějí jako členy ENF i další subjekty (konkrétně španělskou La Falange, Nationaldemokratische Partei Deutschlands, England First a bulharskou BNS), nicméně oficiální zdroje ENF (zejm. http://www.europeannationalfront.com/) je na seznamu členů neuvádějí. V jejich případě se tak pravděpodobně jedná o volnou neoficiální spolupráci, případně proklamativní přihlášení se k cílům a ideálům ENF.

²⁸ Italský svátek sv. Archanděla Michaela

²⁹ Do VB emigrovali v souvislosti s podezřením na jejich účast při teroristickém útoku v roce 1980. Díky své podnikatelské činnosti přišli k nemalým finančním prostředkům (spekuluje se však i o tom, že byli podporováni britskými tajnými službami nebo o jejich napojení na italské mafie).

³⁰ Blíže viz. http://lexikon.idgr.de/f/f_o/forza-nuova/forzanuova.php nebo též Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Barrister & Principal, Brno, 2003, s.365 či Lee, M. A.: Bestie se probouzí, BB/art, Praha 2004, s. 234 – 235.

³¹ V rétorice FN (ale i dalších ultrapravicových organizací) jsou represivní složky jakož i další orgány státní správy a v neposlední řadě i subjekty reprezentující občanskou společnost chápány jako jednotný nepřítel, označovaný jako Systém.

³² Pravděpodobná narážka na vývoj Italského sociálního hnutí / Národní aliance v 90. letech.

³³ Dostupné anglicky na internetu na http://www.europeannationalfront.com/?id=22, italsky potom na rovněž na internetu na http://www.forzanuova.org/punti_fermi.htm, zde včetně podrobnějších komentářů k jednotlivým bodům.

³⁴ V souladu s koncepcí leaderless – resistance. (Blíže viz. např. Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Barrister & Principal, Brno, 2003, s. 462 nebo též Lee, M. A.: Bestie se probouzí, BB/art, Praha 2004, s.362 – 363.)

³⁵ IDGR: Lexikon pravicového extremismu (http://lexikon.idgr.de/f/f_o/forza-nuova/forzanuova.php) uvádí údaj 2500 členů.

³⁶ Díky tomu mimo jiné získává do svých řad i některé ultrapravicově orientované osoby z mládežnických subkultur, v nichž je přítomen násilný étos (fotbaloví chuligáni, skinheadi a další).

³⁷ FN je velmi aktivní v pořádání demonstrací a informačních kampaní (letákových, internetových) týkajících se pro ni významných témat – z poslední doby např. petice požadující referendum o evropské ústavě nebo protivládní demonstrace z prosince 2004.

³⁸ Spolupráce ve volbách se vyplatila již dříve. Koalice Forza Nuova, Fronte Sociale Nazionale a Fiamma Tricolore uspěla pod značkou Alternativa Sociale ve volbách do Evropského parlamentu. Obdržela 1,2% hlasů, čímž předčila očekávání většiny expertů a získala mandát pro A. Mussolini. (viz. http://lexikon.idgr.de/f/f_o/forza-nuova/forzanuova.php)

³⁹ Utváření koalice se neobešlo bez skandálu, když soud nižší instance zakázal AS kandidovat v důležitém kraji Lazio. Rozhodnutí bylo zrušeno nejvyšším správním soudem krátce před volbami. A. Mussolini až do tohoto rozhodnutí držela protestní hladovku (údajně pila jen tři šálky cappuccina denně), za pozornost ovšem stojí, že celou aféru označila za komplot Národní aliance, kterou před dvěma lety opustila na protest proti odsouzení Duceho politiky a která zároveň pro AS představuje hlavního konkurenta ve volebním klání. (viz. Mussoliniho vnučka může do voleb, Rovnost, pátek 24. března 2005)

⁴⁰ EURONAT představuje Le Penův (předseda francouzské Front national) pokus ze druhé poloviny 90. let sdružit evropské národní a vlastenecké politické strany a hnutí. Podařilo se mu navázat kontakty s mnoha krajně pravicovými stranami zejména z post – komunistických zemí (např. mj. SPR-RSČ, SNS, MIEP a další), v západní Evropě už tak úspěšný nebyl, neboť řada především silnějších stran dala přednost usilování o spolupráci s konzervativními stranami ve svých zemích. Le Pen v rámci EURONAT podnikl několik cest právě do post – komunistických zemí (ale i na Balkán), po roce 2000 však aktivity související s EURONAT ztrácejí na intenzitě. Překážku mimo jiné představuje silně nacionalistická orientace některých zúčastněných subjektů a z toho plynoucí jejich protichůdné zájmy. Blíže k EURONATu (včetně seznamu participujících subjektů) viz. Mareš, M.: Na cestě k evropským politickým stranám? in Bican, V.; Fiala, P.; Mareš, M.: Evropské politické strany, MPÚ, Brno, 2001 (s. 129-130).

⁴¹ Organizace International Third Position (ITP) vznikla na konci 80. let odštěpením malé skupiny v čele s D. Hollandem od britské National Front. Představuje poměrně inovativní formu spolupráce. V zásadě jde o transnacionální komunikační síť sdružující na bázi katolicismu, antisemitismu a rasismu neofašistické subjekty po celém světě (včetně např. Kuby nebo Mexika). Charakteristická pro ITP je víra v duchovní hodnoty a schopnosti člověka a tradiční křesťanskou morálku, naopak odporuje materialismu a omezování rasové i kulturní diverzity (včetně ochrany životního prostředí). Možnost realizace vidí v celosvětové národní revoluci. Blíže k ITP (včetně zúčastněných organizací) viz. Mareš, M.: Na cestě k evropským politickým stranám? in Bican, V.; Fiala, P.; Mareš, M.: Evropské politické strany, MPÚ, Brno, 2001 (s. 131) nebo též Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Barrister & Principal, Brno, 2003 (s. 364-365).

⁴² Např. SNS, Svaz nových sil; „Alternatywa“ Ruch Spoleczny, „Alternative“ sociální hnutí.

⁴³ Např. INR, Národně radikální institut

⁴⁴ Např. „Czas Mlodych“, Association „Youth Time“; HP, Polish National Skauting; ZZ „Praca Polska“, Labour Union „Polish Work“

⁴⁵ Dostupné na internetu pouze v polštině na http://www.nop.org.pl/?artykul_id=5

⁴⁶ Dostupné na internetu pouze v polštině na http://www.nop.org.pl/?artykul_id=161

⁴⁷ Gmurczyk vystudoval katolickou teologii ve Varšavě. (viz. http://lexikon.idgr.de/n/n_a/narodowe-odrodzenie-polski/nop.php) Mimo to je držitelem čestného titulu „homofób roku 2004“ udělovaného představiteli dvou největších polských G & L organizací.

⁴⁸ Místní buňky existují prakticky v každém větším polském městě. O jejich reálné aktivitě, lze však vzhledem k celkovému počtu členů důvodně pochybovat. Nejvyšší počet místních buněk mají oblastní organizace ve Slezsku a v Dolním Slezsku.

⁴⁹ IDGR – Lexikon pravicového extremismu, dostupné na internetu na http://lexikon.idgr.de/n/n_a/narodowe-odrodzenie-polski/nop.php

⁵⁰ Ti mají údajně na svědomí několik rasistických či antisemitských útoků po celém Polsku.

⁵¹ Např. časopisy Mlodziez Narodowa (Národní mládež), Mysl (Mysl), Biuletyn NOP, Szczerbiec (název podle polského korunovačního meče).

⁵² Dalšími významnějšími periodiky byl např. ABC – Wiadomosci (Zprávy ABC) nebo regionální Polonia Restituta a Dziedzictwo.

⁵³ Kubát, M.: Polská politická scéna a problém nacionalismu in Dančák, B.; Fiala, P.: Nacionalistické politické strany v Evropě, Masarykova Univerzita, Brno, 1999, s. 98 – 100

⁵⁴ Je charakterizována příklonem k autoritarismu (v politice i v ekonomice) a dobrými vztahy s církví. Klade důraz na národ, tradice a rodinu.

⁵⁵ Zahrnuje konzervativce a monarchisty. Od předchozí skupiny se liší výraznější nedůvěrou k demokracii.

⁵⁶ Sloužit tomu má mimo jiné převzaté prvorepublikové heslo „Nic než národ!“.

⁵⁷ Bezprostředně po svém vzniku neměla strana podporu ani od všech členů organizací, které se na jejím vzniku podílely. Blíže viz. Sedláček, P.: Nic než národ, Národní strana, Praha, 2003

⁵⁸ Hybateli vzniku NSJ byli zejména Vlastenecká Fronta a Hnutí národního sjednocení, bezprostředně po vzniku NSJ se do jeho řad přidávali bývalí členové VRS (Vlastenecká republikánská strana), NSB (Národně sociální blok) a NDS (Národně demokratická strana).

⁵⁹ Dostupné na internetu na http://nsj.cz/manifest.htm

⁶⁰ Dostupné na internetu na http://nsj.cz/program.htm

⁶¹ Převzato z http://nsj.cz/manifest.htm

⁶² V rámci statutárních měst může být městská část reprezentována obecním sdružením členů strany.

⁶³ Dalšími jsou Kladno, Plzeň, Děčín, Chodov, Havířov a Tábor.

⁶⁴ E – mailové vyjádření předsedy NSJ F. Červenky ze dne 19. dubna 2005.

⁶⁵ Zatím poslední volby se konaly v listopadu 2004, a to do Senátu a krajských zastupitelstev. Národní sjednocení získalo od 0,04% v Moravskoslezském kraji až po 0,17% v Karlovarském kraji. Celkově ve volbách do krajských zastupitelstev obdrželo 956 hlasů. Hodnocení voleb jako celku z pohledu NSJ prezentovaného na internetových stránkách NSJ vyznívá víceméně kladně – důvodem je neúspěch levice a vládních stran. Povrchní optimismus ovšem nemůže zakrýt vlastní volební neúspěch NSJ. Národní sjednocení je bezpochyby ambiciózní stranou, o čemž svědčí i pokus získat senátorský mandát v obvodu 55 (Brno- venkov). R.Malý ziskem 335 hlasů (1,29%) obsadil sedmé místo z osmi.

⁶⁶ Kromě NSJ jde o Národní stranu, Dělnickou stranu, České hnutí za národní jednotu a Republikány Miroslava Sládka.

⁶⁷ Blíže viz. http://www.narodni-strana.cz/parlamentni_volby.php?zobraz=2006

⁶⁸ Název byl patrně inspirován úspěšnou polskou konzervativní stranou.

⁶⁹ A kromě nich ještě několik naprosto marginálních politických subjektů (např. Demokratická strana sociální spravedlnosti a Agrární strana) a některé nezávislé osobnosti (např. bývalý generální prokurátor JUDr. Jiří Šetina nebo spisovatel a sporotví novinář Václav Prokůpek) (http://nsj.cz/archiv/arch2006_02.htm)

⁷⁰ Na začátku 90. let jej zformuloval zakladatel NSJ S. Pániš společně s J. Oravcem a E. Kozmou.

⁷¹ Program je dostupný na internetu na http://www.snj.szm.sk/

⁷² V současnosti jsou jmenováni tři zplnomocněnci na krajské úrovni: v Nitře, v Banské Bystrici a v Košicích.

⁷³ Informace z e – mailu od tajemníka Výkonného výboru Celoslovenské Rady SNJ S. A. Jančoka ze dne 9. května 2005.

⁷⁴ Jančok na všechny své funkce v rámci SNJ k 23. 1. 2006 rezignoval. (blíže viz níže)

⁷⁵ Vůdčí roli zde hrají zejména SNS (Slovenská národná strana) a PSNS (Pravá Slovenská národná strana).

⁷⁶ V otevřeném dopise předsedovi S. Pánišovi z 23. ledna 2006 se S. A. Jančok zříká členství v SNJ, jakož i veškerých funkcí v něm pro naprosto odlišné vidění vhodné volební strategie SNJ (Jančok odmítá odmítá spolupráci v rámci SV). Zároveň vyzývá Pániše k odstoupení z fuknce čestného předsedy JSM. Jančok, A.: Otvorený list predsedovi Slovenskej národnej jednoty, Žilina, 23. 1. 2006

⁷⁷ Hnutí Helsinki – 86 organizovalo 23. srpna 1987 demonstrace proti paktem Molotov – Ribbentrop zapříčiněné sovětské okupaci Lotyšska a ve stejném roce ilegálně oslavovalo Lotyšský den nezávislosti (18. listopadu). Po přeměně v politickou stranu Helsinki – 86 neuspěly v parlamentních volbách 1998 a v roce 2003 se transformovaly v novou politickou stranu – NSS. (blíže viz. http://www.answers.com/main/ntquery;jsessionid=cv8v9qog7bue?tname=helsinki-86&curtab=2222_1&hl=party&hl=national&hl=unity&sbid=lc02b

⁷⁸ NSS uvádí, že jeho členy jsou v současnosti i jedni z prvních členů hnutí ‚Helsinki – 86‘ a zároveň několik držitelů vysokých státních vyznamenání za přínos obnově nezávislosti Lotyšska.

⁷⁹ Blíže viz http://nss.lv/xpage_english.php, podrobnější program v lotyšském jazyce dostupný na http://nss.lv/programm_small.php

⁸⁰ V posledních komunálních volbách zde NSS obdržela 2,1% hlasů.

⁸¹ Informace z e – mailu od místopředsedy NSS V. Birzeho z 8. května 2005.

⁸² Oblast na západě Lotyšska, při pobřeží Baltu.

⁸³ Voleb se ale účastnily jako dvě dvoučlenné a jedna tříčlenná koalice.

⁸⁴ Golden Dawn je jedna z největších řeckých organizací reprezentujících extrémní pravici. Vznikla již v roce 1981 a dodnes je aktivní. Vystupuje otevřeně antisemitsky, extrémně nacionalisticky a zastává vyhroceně proti – přistěhovalecké postoje. Kromě politických aktivit zaměřených tímto směrem je podezřívána i z organizování politického násilí vůči svým nepřátelům. Volně spolupracuje s některými extrémně pravicovými organizacemi po celé Evropě. (Blíže viz. např. http://lexikon.idgr.de/c/c_h/chrissi-avgi/chrissi-avgi.php)

⁸⁵ Např. v září tohoto roku by měl v Řecku proběhnout První Panevropský nacionalistický letní tábor (First Paneuropean Nationalist summer Camping). Za spolupořadatele je jako jediná řecká organizace označen Golden Dawn. (Prezentace je na neoficiálních stránkách ENF http://www.europeannationalfront.org/news.htm). Prvního kongresu ENF 24. 10. 2004 se jako zástupci Řecka účastnili reprezentanti Golden Dawn. Mimo to mnozí z členů ENF na svých stránkách odkazují na GD jako na člena ENF, to vyvolává spekulace, že PS je více či méně pouhou zástěrkou, neboť samotný GD by pravděpodobně nesplnil podmínky členství a mohl by fungovat maximálně jako affiliated group.Kromě toho je někdy vnímán jako vyloženě extremistická organizace.

⁸⁶ Blíže viz. http://europeannationalfront.org/

⁸⁷ Současný znak NA se v její oficiální prezentaci objevuje teprve asi od začátku května 2005. Dříve byl jejím znakem červený kulatý ‚vikingský‘ štít s bílým křížem a písmeny NA po stranách.

⁸⁸ Převzato z http://www.nationalealliantie.com/

⁸⁹ Projev C. Mihutiu z 28. 10. 2003 dostupný na http://cz.altermedia.info/index.php?s=noua+dreapta&submit=search

⁹⁰ Blíže viz. Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Barrister & Principal, Brno, 2003, s. 364 anebo Lee, M. A.: Bestie se probouzí, BB/art, Praha 2004, s. 321

⁹¹ Blíže viz. http://www.tau.ac.il/Anti-Semitism/asw2003-4/romania.htm

⁹² Tradičním rituálem ND se staly každoroční pochody na Codreanovu počest (vždy 30. listopadu) anebo oslava jeho narozenin 13. září. (Blíže viz. http://www.nouadreapta.org/limbistraine.php?lmb=eng)

⁹³ Převzato z Projevu C. Mihutiu z 28. 10. 2003 dostupném na internetu na http://cz.altermedia.info/index.php?s=noua+dreapta&submit=search

⁹⁴ http://www.nouadreapta.org/limbistraine_prezentare.php?idx=22&lmb=eng

⁹⁵ Bližší informace o ND nejsou známy, na e – mailový dotaz nikdo z vedení nereagoval.

⁹⁶ Viz. http://www.enar-eu.org/en/national/Portugal%20Shadow%20Report%202002%20EN%20.pdf

⁹⁷ Viz. http://www.enar-eu.org/en/national/Portugal%20Shadow%20Report%202002%20EN%20.pdf

⁹⁸ Obraz znamená v srbštině důstojnost.

⁹⁹ Viz. http://www.srb-obraz.org

¹⁰⁰ Viz. http://english.pravda.ru/politics/2002/03/01/26725.html

¹⁰¹ Kromě nich však JSM sdružuje i členy Smeru, KDH, SNS a samozřejmě SNJ.

¹⁰² Blíže viz. stanovy JSM dostupné na internetu na http://www.jsm.szm.sk/

¹⁰³ K Francouzské Gardě blíže viz. http://gardefranque.free.fr/anglais/index.html

¹⁰⁴ Své členy a sympatizanty odkazují ke spolupráci s časopisem L’Héritage, případně organizací “Renouveau Français” (Francouzská obnova).

---

---