Fotbalové chuligánství z hlediska extremismu

Autor: Josef Smolík » Kategorie: 01/2003, Archiv » 01. 05. 2003

Tento příspěvek se zaměřuje na problematiku fotbalového chuligánství a pokouší se o objasnění některých projevů na fotbalových stadionech z hlediska extremismu. Fotbalové chuligánství je téma, které přímo vybízí k interdisciplinármímu přístupu sociálních věd, především sociální psychologie, sociologie, psychologie, sociální pedagogiky, sociální patologie, právní vědy, historie ad. Je otázkou do jaké míry může politologie přispět k výzkumu fenoménu fotbalového chuligánství v rámci výzkumu (politického) extremismu.

Tyhle lidi jsou všichni stejný. Politika je sama o sobě pěkný svinstvo, ale kolem fotbalu jí moc nenajdeš. Jasně, najde se tu pár fašistů, ale kdyby se takový dostali k moci, ze všeho nejdřív by nás zlikvidovali. Postavit fotbalový chuligány ke zdi a vystřelit jim mozek z hlavy. To je ta jejich představa práva a pořádku. Ale je to prdel, vytáčet namyšlený bohatý dětičky, který na ulici prodávaj marxistický plátky a čert ví jakej jinej brak. Hezky pěkně jim po nacisticku zasalutuj a vychutnej si to, jak se dusej vzteky, protože se nikdy na nic nezmůžou. [King, J.: Fotbalová fabrika, s. 76]

Tento příspěvek se zaměřuje na problematiku fotbalového chuligánství a pokouší se o objasnění některých projevů na fotbalových stadionech z hlediska extremismu.1 Fotbalové chuligánství je téma, které přímo vybízí k interdisciplinármímu přístupu sociálních věd, především sociální psychologie, sociologie, psychologie2, sociální pedagogiky, sociální patologie3, právní vědy, historie ad.4 Je otázkou do jaké míry může politologie přispět k výzkumu fenoménu fotbalového chuligánství v rámci výzkumu (politického) extremismu.

Fotbalové chuligánství a násilí (nejenom) na fotbalových stadionech je především sociálním problémem, který z hlediska politologického výzkumu jakoby neobsahoval politické atributy a tedy nebyl politologickým tématem, ba ani tématem pro výzkum extremismu a radikalismu (srov. Mareš 2003:433). Přesto je fotbalové chuligánství politizováno (některými aktéry fotbalového chuligánství, médii, policií atp.).

Fotbalové chuligánství
V posledních téměř čtyřiceti letech se často hovoří o negativním chování fotbalových příznivců. Britští sociální psychologové a sociologové pojmenovali tento fenomén football hooliganism (srov. Smolík 2002).5

Fotbalové chuligánství je pojem užívaný pro popis asociálních či antisociálních aktivit příznivců jednotlivých fotbalových klubů. Samotné pojmenování chuligán vzniklo v 19. století v Londýně podle irské imigrantské rodiny jménem Hooligan či Houlihan.6 Pojem byl později použit jako všeobecný popis pro jakékoliv kriminální či výtržnické chování. Fotbal a chuligánství se propojily v šedesátých letech, kdy bylo třeba pojmenovat nový jev na anglických stadionech. Moderní fotbalové chuligánství bylo utvářeno a ovlivňováno některými subkulturami té doby (mods, bootboys, skinheads atp.) (srov. Mareš 2001, 2003, Smolík 2001, Beyer 2002).

V ostatních evropských zemích bylo podobné chování pozorováno přibližně o deset let později. Hlavní výzkumná a teoretická východiska fotbalového chuligánství vznikala od konce šedesátých let 20. století díky sociologickým, psychologickým a antropologickým výzkumům, které byly prováděny anglickými vědci Ianem Taylorem, Johnem Clarkem, Stuartem Hallem, Peterem Marschem, Johnem Williamsem a dalšími.

V současnosti se problematice fotbalového chuligánství věnují, mimo již uvedených, sociální vědci jako G. Carnibella, A. Fox, K. Fox, J. McCann, A. King, T. Smith, E. Dunning, S. Redhead a další (srov. Marsh, P., Fox, K., Carnibella, G., McCann, J. and Marsh, J. 1996).

Není sporu o tom, že vrcholem fotbalového chuligánství byla osmdesátá léta 20. století, která byla charakteristická eskalací násilí, agrese a nepokoji při fotbalových zápasech, před nimi i po nich. Chuligánství se stávalo stále větším problémem daleko od fotbalových stadionů v osmdesátých a devadesátých letech.

Jak tvrdí King (1997), už na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let bylo velice obtížné vyvolávat střety mezi jednotlivými skupinami přímo na stadionech a dobýt “kotel”7, což vedlo k tomu, že chuligáni zvolili novou strategii. Začali nosit neformální oblečení, které nebylo spjato s klubem, umožnilo vyhnout se policejnímu dozoru a přenesení jednotlivých střetů do ulic.8 Za projevy fotbalového chuligánství lze označit vniknutí na hrací plochu, házení předmětů na hrací plochu i aktéry hry, výtržnosti, vandalismus, verbální i brachiální konflikty ústící v agresi mezi chuligány a rozhodčím, chuligány a hráči, chuligánskými skupinami navzájem. V ČSSR se projevy fotbalového chuligánství objevovaly zcela spontánně v osmdesátých letech, ale od. devadesátých let se Česká republika řadí k mnoha zemím, v kterých dochází k aktivizaci chuligánských skupin. V souvislosti s fotbalovým chuligánstvím se také hovoří o chuligánské subkultuře.9

Mareš (2003) v souvislosti s pravicovým extremismem a radikalismem upozorňuje na skutečnost, že subkultury existující v ČR, se zde objevily až po určitém vývoji v zahraničí, což je i případ subkultury fotbalových chuligánů, a proto je třeba charakterizovat jejich vývoj ve světě, a teprve se podrobněji věnovat situaci v České republice.10 Existuje rovněž celá řada nejrůznějších (národních a značně specifických) chuligánských proudů, které se vzájemně ovlivňují (srov. Marsh, P., Fox, K., Carnibella, G., McCann, J. and Marsh, J. 1996). Podstatnou roli hraje v chování chuligánů uniformita, která je dána stejnými postoji (například i postoji k politice), v mnoha případech i předsudky (xenofobií, rasismem, antisemitismem), které jsou součástí percepce i prožitku těchto skupin (srov. Smolík 2002).

Dalším typickým výrazem chuligánské totožnosti jsou symboly jednotlivých chuligánských gangů. Tyto užívané symboly (prezentované na vlajkách, šálách, oblečení) napomáhají pocitu ztotožnění a sounáležitosti skupiny příznivců jednoho mužstva. Symboly umožňují jasné odlišení skupin.11

Fotbalové chuligánství lze pro ilustraci vnímat jako jednu z komponent složitého systému, která se projevuje v důsledku chování jiných složek. Chování fotbalových chuligánů určité skupiny tak mohou ovlivňovat intervenující podmínky komponent systému, k nímž bezpochyby náleží např. chuligánské, ultra i fanouškovské skupiny podporující jiný klub, chuligánské, ultras i fanouškovské skupiny podporující stejný klub, bezpečnostní složky, masmédia12, představitelé fotbalového klubu, fotbaloví rozhodčí, fotbalový svaz, právní normy, normy společenského chování, politická situace13 atd.

Dalším faktorem je i tradice fotbalového chuligánství. Tato tradice je rovněž ovlivněna i mezinárodní propojeností jednotlivých skupin (osobní kontakty, internetová komunikace).

Fotbalové chuligánství lze vnímat jako sociální fenomén, který nelze dostatečně potlačit.

Změna některých komponent systému pouze ovlivní formu samotného fotbalového chuligánství. Represe může přinést vyšší konspiraci jednotlivých skupin, jiné formy chuligánství i agresivních projevů.

Přestože fotbalové chuligánství dle většiny fotbalových chuligánů není primárně o politice, některé projevy jednotlivých fotbalových chuligánů (či přímo chuligánských gangů) jsou dávány do souvislosti s extremismem.14

Extremismus
Při popisu fotbalového chuligánství, musíme konstatovat fakt, že politologická terminologie týkající se extremismu není v ČR zcela jasně definovaná (srov. Fiala 1998, Mareš 2001). Fiala (1998) tvrdí, že z hlediska politické vědy je obecný pojem “politický extremismus” velmi problematický, protože je příliš prázdný, libovolně aplikovatelný a jeho výpovědní a označovací hodnota je prakticky nulová. Rovněž Zbořil (2001) uznává toto označení stejně nepřesné, jako účelové.

O vhodnosti užití politologického přístupu při výzkumu fotbalového chuligánství lze do jisté míry pochybovat (toto tvrzení se vztahuje pouze k situaci v ČR).15

Samotný pojem extremismus se ve slovníku společenských věd začal objevovat až ve druhé polovině dvacátého století. Jeho etymologický původ je však mnohem staršího data. Vychází z latinsko-řecké kombinace slov. Pojem “extremismus” (”nejzazší”) v latině označoval nejdéle ležící pozici (Mareš 2001, Klimeš 1998). V politice především ultralevé nebo ultrapravé stanovisko. “Politický extremismus je spojen s neschopností reálného hodnocení politické situace a s neochotou k politickým kompromisům, často také s užíváním nedemokratických a násilných prostředků.” (Žaloudek 1996:114). Dle Danicse (2002) jsou za extremismus považovány vyhraněné, nekompromisní politické postoje směřující jednoznačně k modifikaci či přímo k odstranění demokratického zřízení a ta tímto účelem jsou využívány všechny dostupné prostředky, včetně těch, které jdou za rámec právního státu.

Chmelík (2000) chápe extremismus jako fenomén současné doby, jehož přesné vymezení je takřka nemožné.16

Ačkoliv je termín extremismus nepřesně vymezen právně,17 považují jej někteří odborníci za pojem politologický.18 Extremismus se však vžil rovněž jako pojem politický. Jsou jím označovány různé politické skupiny a hnutí, přičemž obliba termínu extremismus zřejmě souvisí s lineárním schématem modelu politických stran - pravice, levice, střed. Pak tedy je vše za tímto vzorcem extrémní, okrajové (Zbořil 2001).

Na tomto místě je třeba poznamenat, že politický extremismus není představován jen extremistickými (ultrapravicovými/ultralevicovými) politickými stranami či hnutími, ale i jinými formami organizace (např. občanskými sdruženími, volnými skupinami profilujícími se v subkulturách mládeže atp.), které lze jen obtížně eliminovat právní cestou.19

Pehe (2002) upozorňuje na to, že v nejobecnější rovině se činy nebo názory některých jednotlivců či skupin považují za extrémní především proto, že míří proti stavu věcí sdílenému a respektovanému většinou společnosti. O tom, jak je pojem extremismus relativní, svědčí i fakt, že to, co jedna společnost obecně považuje za extrémní nemusí stejně vidět společnost jiná. Záleží na kultuře, historii, zvycích.

Lze souhlasit s Pehem (2002), že extrémními názory a chováním se mohou jednoduše stát projevy, které by se ještě před krátkou dobou považovaly za normální. V případě fotbalového chuligánství se jedná především o chování na fotbalových stadionech, které často bývá označováno za extrémní či extremistické20, aniž by splňovalo atributy extremismu.

“Specifické rysy či směry extremismu si pro své potřeby vymezují i státní orgány (především bezpečnostní složky) demokratických zemí, ale ne každý takto určený “extremismus” odpovídá příslušným politologickým definicím (zvláště zakládá-li se kvalifikace pouze na překračování norem přestupkového a trestního práva).” (Mareš 2003:32)

Při výzkumu fotbalového chuligánství z hlediska politologie je nutné se zaměřit na politickou dimenzi této svébytné subkultury, přičemž nelze opominout i jiné faktory (sociální, ekonomické, náboženské atp.).

V této souvislosti Mareš (2003) poznamenává, že heterogenita extremismu, jeho jednotlivých forem a protiextremistické poliky politologický výzkum v této oblasti komplikuje a přispívá i k jeho doposud nepříliš velké rozvinutosti. Někdy bývá fotbalové chuligánství označováno i jako fanatismus.21

Je velice obtížné ne-li nemožné hovořit o extremistické subkultuře jako celku, čehož důkazem může být subkultura skinheads (ale i subkultura fotbalových chuligánů), v rámci níž působí mnoho proudů a ideových koncepcí.

Přesto je subkultura fotbalových chuligánů uváděna jako subkultura s projevy extremismu ve Zprávě o extremismu v České republice.

Fotbalové chuligánství lze rovněž řadit pod pojem kriminalita s extremistickým podtextem, která je definována jako trestná činnost, která je ovlivněna extremistickými postoji.22

Pod pojmem “kriminalita s extremistickým podtextem” či “kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí” se rozumí jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku a jeho pohnutkou k útoku je apriorní nenávist vyplývající z příslušnosti adresáta k rase, národnosti, náboženství, třídě či jiné sociální skupině (Danics 2002:70).23

Chování spadající pod pojem kriminalita s extremistickým podtextem se může vyskytovat i v rámci fotbalových utkání. Na fotbalových stadionech se lze setkat s hajlováním, provoláváním nacistických, rasistických či antisemitských pokřiků, poznámek a hesel. Přesto nelze tvrdit, že osoby které tak činí mají vazbu na pravicově extremistické skupiny působící v ČR. Z velké části se jedná o jednotlivce, kteří se snaží provokovat pod vlivem alkoholu či chuligánského gangu, v němž je toto chování považováno za obvyklý rituál doprovázející fotbalové zápasy. Je evidentní, že fotbalová utkání navštěvují i skinheads, což souvisí i s prolínáním skinheadské a chuligánské subkultury. Přesto je nepravděpodobné, že by se (ultrapravicoví) skinheadi organizovaní v politických stranách, hnutích či zájmových skupinách objevovali na fotbalových stadionech ve větší míře (srov. Mareš 2003).24

Mareš (2003) poznamenává i skutečnost, že na fotbalových zápasech dochází k zvnitřňování předsudků, postojů a komplexů, včetně rasistických.

Je třeba si však uvědomit, že projevy rasismu na fotbalových zápasech ve většině případů nejsou spojeny s politickou preferencí jednotlivých chuligánů. (Projevy rasismu, xenofobie, antisemitismu mohou v tomto případě být vnímány jako součást norem značně specifické subkultury, které jsou samozřejmě jinak vnímány mimo rámec fotbalového utkání.)25

Mareš (2003) rovněž upozorňuje na to, že část fotbalových ultras a hooligans, zpravidla propojených právě s ultrapravicovými skinheads, se tak alespoň povrchním způsobem dostává do oblasti pravicového extremismu díky rasistickým a antisemitským projevům (hlavně nenávistným pokřikováním či jiným vyjadřováním antipatií vůči hráčům jiné barvy pleti anebo židovského původu), popř. užíváním nacistické či jiné ultrapravicové symboliky na transparentech apod. V rámci chuligánské subkultury se nevyskytují pouze pravicoví extremisté, ale i zcela apolitičtí nebo ultralevicoví fotbaloví chuligáni26 (srov. pozn. pod čarou č. 11).

Extrémní postoje (rasismus, xenofobie, antisemitismus) části fotbalových chuligánů je možno považovat za projevy antisociálního chování. Xenofobie na fotbalových utkáních je zaměřena především na “jiné” skupiny chuligánů (i ze zahraničí). Jedná se o stereotyp na jehož základě jsou posuzovány skupiny ať již podle národnosti, náboženství, politických postojů, příslušnosti k etnické skupině, fotbalovému klubu či regionu.

Rasismus je předsudek založený na postoji a víře v existenci vyšších, nadřazených a nižších, méněcenných ras, a zdůrazňování rasových znaků a rozdílů a z nich odvozených teorií o nadřazenosti či podřízenosti ras a z toho vyplývajících názorů o podřízenosti či likvidaci “nižších” ras. Rasismus je založen na uvědomění si skupinové příslušnosti a odsouzení jiných skupin i jedinců.

Rasová intolerance je zvýšená především antropologickými odchylkami od společenského průměru, jako je odlišná barva pleti, vzhled obličeje, účes apod.

Tak jako v jiných fotbalových zemích, i v České republice se rasismus projevuje především vulgárnostmi, haněním a bučením směrem k černošským hráčům. V současnosti se to týká především K. Chihuriho z Viktorie Žižkov, D. Baffoura z Liberce, E. Adauta ze Slavie atd. Někdy jsou tyto výstřelky ad hoc a ojedinělé, někdy jsou akce fotbalových gangů systematické a plánované.27

Na fotbalových stadionech se objevují i prvky antisemitismu, které bychom mohli označit jako latentní, protože označení soupeřící skupiny za židy je myšleno jako nadávka, která nehodnotí skupinu podle náboženství či rasové příslušnosti, ale je myšlena jako urážející vulgarita jiné chuligánské skupiny. S těmito nadávkami se můžeme na fotbalových utkáních setkat rovněž běžně (viz Mareš 2003).

Dávat do souvislosti fotbalové chuligánství a politický extremismus je nepřesné a zavádějící, jelikož by bylo chybné generalizovat všechny fotbalové chuligány jako extremisty (levicové/pravicové).28 V zahraničí je však situace politiky při fotbalových utkáních zcela jiná. V Anglii například došlo k propojení ultrapravicové teroristické organizace C 18 s fotbalovým gangem FC Chelsea Headhunters. Combat 18 se oddělil v roce 1993 od BNP (British National Party), kterou především v sedmdesátých a osmdesátých letech podporovalo mnoho anglických skinheadů a fotbalových chuligánů. BNP usilovala o podporu fotbalových chuligánů i v časopisu Bulldog, který rovněž sledoval a popisoval aktivity fotbalových chuligánů jednotlivých anglických klubů a zdůrazňoval rasistické pokřiky (srov. Marsh, P., Fox, K., Carnibella, G.a kol. 1996).

I když je Anglie uváděna často jako vzor země, která se vypořádala s fotbalovým chuligánstvím, je třeba si uvědomit, že represivní opatření eliminovala násilí pouze na fotbalových stadionech. Chuligánské akce se pouze přesunuly mimo dosah policie a kamerových systémů na stadionech, a rovněž se staly mnohem organizovanějšími. Jako další příklad politicky orientovaných návštěvníků fotbalových utkání jsou běžně uváděni tzv. ultras v Itálii. Ultras jsou značně odlišní od fotbalových chuligánů v Anglii (kteří jsou v jistém smyslu považováni za vzor), ale i od českých fotbalových chuligánů.29

Italské radikální skupiny jsou především více politizované, mnoho skupin spojuje fotbal a politiku, takže při fotbalových zápasech dochází často k propagandě politických názorů (formou transparentů, chorálů atp.). V rámci svých aktivit, organizovanosti, členství, požadavků, “programů” by bylo možno některé skupiny organizovaných ultras hodnotit jako zájmové skupiny, které např. vstupují do jednání s představiteli fotbalových klubů a prosazují tak své (nejenom) fotbalové zájmy.

Pro ultras je charakteristické vytváření atmosféry při fotbalových utkáních, někdy se i tyto skupiny zapojují do pouličních bitek a konfrontací, přičemž podnětem může být jen odlišná politická orientace soupeřovi ultra skupiny. Politická orientace jednotlivých skupin by se dala označit jako extrémně pravicová (např. Lazio, Inter Milán, Ascoli) či levicová (např. Bologna, Turín).

Další zemí, která často spojuje fotbalové chuligánství a extrémně pravicovou scénu je Německo. Významnou úlohu hrají německá média, která upozorňují na pronikání extrémně pravicových názorů do kopané. Nelze však označit německé fotbalové chuligány za neonacisty, i když především ve východní části Německa (bývalá NDR) jsou tyto projevy častější. Extrémně pravicové názory jsou nejčastěji patrné v používání nacistické symboliky, což může být jak provokace, tak i vyjádření politického názoru (srov. Marsh, P., Fox, K., Carnibella, G.a kol. 1996).

Závěr
Dle Zprávy o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001 jsou pojmem extremismus označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří:
- úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy),
- svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (čl 1 Ústavy),
- nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy),
- svrchovanost lidu (čl. 2 Ústavy),
- soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k - prosazování svých zájmů (čl. 5 Ústavy),
- ochrana menšin při rozhodování většiny (čl. 6 Ústavy),
- a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost - základních práv a svobod (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod).

Dle mého názoru jsou výše popsané prvky vztahovány k politickému extremismu. Jelikož nelze fotbalové chuligánství považovat primárně za politickou aktivitu, fotbalové chuligánství není možno vnímat jako politický extremismus, i když některé verbální projevy (pouze jednotlivců či skupin) na fotbalových stadionech se vyjadřují k menšinám, k nerovnosti v lidské důstojnosti atp.

Tyto extremistické postoje však nejsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém (zde srov. Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001).

Při projevech fotbalového chuligánství se většinu lze setkat s trestnými činy násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, hanobení národa, rasy a přesvědčení, výtržnictví, ublížení na zdraví.

Naprosto lze souhlasit s tím, co je konstatováno ve Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001 v souvislosti s pachateli této kriminality. Pachateli kriminality s extremistickým podtextem “rozhodně nejsou automaticky přívrženci extremistických organizací, naopak v převážné většině této kriminality vůbec nelze doložit souvislost mezi spácháním trestného činu s uvedenou motivací a určitým poměrem k organizaci náležející do extremistického spektra”.

Z definice samotné je patrné, že fotbalové chuligánství nelze považovat za projev politického extremismu, ale za extrémní projevy antisociálního chování, které je často založeno na předsudcích, které jsou obvykle spojovány s pravicově extremistickou scénou.

Rovněž je třeba si uvědomit skutečnost, že žádná generalizace fotbalového chuligána není možná, protože na chuligánské scéně v České republice se pohybuje několik desítek osob, které mají nejrůznější socio-ekonomické zázemí, původ, povolání, status, politické preference atp.

Fotbalové chuligánství je třeba vnímat na prvním místě jako asociální/antisociální chování značně specifické subkultury, která může (ale nemusí) mít i politické atributy. Jako specifická forma kriminality se však stalo politickým problémem, který je řešen v rámci vnitřní bezpečnosti a v realitě (např. v ČR) je politika vůči němu spojena s protiextremistickými odděleními bezpečnostních složek (což však z hlediska politologického hodnocení není určující) (Mareš 2003). Pokud lze hodnotit českou chuligánskou scénu, lze konstatovat, že například skupiny chuligánů Polska,30 Ruska, Bulharska,31 Řecka,32 Brazílie, Kolumbie, Argentiny či Holandska jsou daleko aktivnější, agresivnější a společensky nebezpečnější než skupiny v České republice. Rovněž lze konstatovat, že některé zahraniční chuligánské gangy (např. v Rusku) se na činnosti ultrapravicových skupiny přímo podílejí či sympatizují s myšlenkami těchto skupin.33 Problematika fotbalového chuligánství je značně heterogenní a jak vyplývá i z tohoto příspěvku, nelze tuto oblast zkoumat pouze v rámci jedné vědy.

Použité prameny a literatura
Bastl, M.(2001): Radikální levice v České republice. Brno, MPÚ.

Beyer, D. (2002): Fotbalové násilí: subkultura hooligans. Brno, Masarykova univerzita.

Danics, Š. (2002): Extremismus - hrozba demokracie. Praha, Police History.

Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních při MV ČR. Praha 1996

Geist, B. (1992): Sociologický slovník. Praha, Victoria Publishing.

Hole, G. (1998): Fanatismus. Praha, Portál.

Chmelík, J.(2000): Symbolika extremistických hnutí. Praha, Armex.

King, A.: The postmodernity of football hooliganism. British Journal of Sociology,

No 4, London School of Economics, 1997, pp. 576-593.

King, J. (2003): Fotbalová fabrika. Praha, BB art.

Klimeš, E. (1998): Slovník cizích slov. Praha, SPN, 6. vydání.

Mareš, M.: Trendy od Temže. Reflex, 23/2001, str. 36 - 41.

Mareš, M. (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno, Barrister&Principal, Centrum strategických studií.

Marsh, P., Fox, K., Carnibella, G., McCann, J. and Marsh, J. (1996): Football violence in Europe: A report to the Amsterdam Group. Oxford: The Social Issues Research Centre.

Marsh, P., Rosser, E., Harré, R. (1978): Life on the terraces. In Gelder, K., Thornton, S. (eds.) (1997): The subcultures reader. London and New York, Routledge.

Mühlpachr, P. (2001): Sociální patologie. Brno, Pedagogická fakulta MU.

Pehe, J. (2002): Vytunelovaná demokracie. Praha, Academia.

Smolík, J. (2001): Psychologické aspekty fotbalového diváctví. Brno, Masarykova univerzita.

Smolík J.: Chuligánství nejen na fotbalových stadionech. Psychologie dnes, č. 7.-8./2002, s.14-15.

Wann, L. D. a kol. (2001): Sport fans. The psychology and social impact of spectators. London, New York, Routledge.

Zbořil, Z.: Evropské rozměry politického extremismu. Mezinárodní politika 1/2001, s. 20-22.

Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2001 (ve srovnání s rokem 2000). Dostupné:

Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2001. Dostupné:

Žaloudek, K. (1996): Encyklopedie politiky. Praha, Libri.

Poznámky
1 V politologické literatuře se k fotbalovému chuligánství vyjadřuje v souvislosti s pravicovým extremismem Mareš (2003:432-436) a v souvislosti s antifašistickými skupinami i Bastl (2001:56).

2 Psychologové či sociologové upozorňují například na nezaměstnanost fotbalových chuligánů, rodinné vztahy, vztah k alkoholu, identifikaci s fotbalovým klubem, psychologické vlastnostmi atp.

3 Fenomén fotbalového chuligánství lze označit dle Mühlpachra (2001) v sociologickém smyslu za deviaci, protože splňuje všechny charakteristiky deviantního chování. Těmito charakteristikami jsou: opakovatelnost daného jevu (opakování se v určitých časových a teritoriálních řetězech), hromadnost (rozšíření ve větších skupinách populace), sociální závažnost (relevance, která je danému chování přisuzována v dané kultuře, společenství či skupině), etiologie, která umožňuje predikci výskytu daného jevu.

4 Tuto skutečnost tento příspěvek reflektuje a snaží se daný fenomén popsat v širších souvislostech.

5 V této práci bude dále užíván jen český ekvivalent, fotbalové chuligánství.

6 Beyer (2002) v této souvislosti cituje Marshe a kol. (1978), kteří vysvětlují označení hooligans jako odvozeninu od příjmení Houlihan, které nosila v 19. století ve východním Londýně irská rodina proslulá svým “asociálním” chováním (srov. Marsh, Rosser, Harré 1978:335-336). Slovník cizích slov (Klimeš 1998) pod heslem “chuligán” konstatuje, že název se do češtiny dostal přes ruštinu, přičemž uvádí příjmení Hooligan. Wann a kol. (2001) uvádějí, že slovo chuligán je starší více než 100 let, a je odvozeno od Patricka Hooligana z Londýna.

7 Kotel (v angl. end) je místo na fotbalovém stadionu, kde se scházejí radikální příznivci klubu, kteří se považují za hooligans či ultras.

8 Doba okolo 80.let zaznamenala chuligány, jak se začínají oblékat do značkového sportovního oblečení, aby na sebe zbytečně neupozorňovali policii. Nenosili klubové barvy, takže se snadno vetřeli do opozičních klubů, také měli snadnější přístup do hospod v Anglii, kam se v klubovém oblečení nesmí. Policie stále vyhlížela skinheady v martenskách a hochů v drahém oblečení si nevšímala.

9 Subkulturou se dle Geista (1992) v obecné rovině označuje jakákoliv (dílčí) kultura, která je součástí rozsáhlejší instituce kultury, s níž má jednak některé společné, jednak některé rozdílné složky. Míra rozdílnosti subkultury od celé kultury, jíž je součástí, je jednak pohyblivá, jednak se může minimálně odlišovat nebo může být zcela v opozici proti celé kultuře (tzv. protikultura). Velikost a charakter rozdílů je dán celou řadou faktorů, jako je věk (tzv. mládežnická kultura), původ, národnost, etnikum, rasa, sociální pozice, sociální stratum, zájmy, sociální situace, segregace atp. Mareš (2003) definuje subkulturu jako sekci (subdivizi) národní kultury, vytvářenou kombinací rozložených sociálních situací jako jsou třídní statut, etnické zázemí, regionální a městské nebo vesnické bydliště a náboženské přesvědčení, ale vytvářející ve své kombinaci funkční jednotku, která má integrovaný dopad na participaci individua.

10 Z důvodu rozsahu tohoto příspěvku není možné popsat vývoj fotbalového chuligánství od šedesátých let až do současnosti. Pro bližší seznámení s touto problematikou lze odkázat na práce: Marsh, P., Fox, K., Carnibella, G., McCann, J. and Marsh, J. (1996): Football Violence in Europe, Mareš, M. (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR.

11 Samotné užívání symboliky fotbalovými chuligány by stálo za podrobnější studii. Běžné je vyvěšování anglických národních vlajek, vlajek s anglickým křížem sv. Jiří, vlajky obsahující keltské kříže či smrtihlava (Totenkopf). Některé transparenty používají hesla spjata s nacistickou propagandou atp. “Použití symbolů, které byly využívány i ultrapravicovými organizacemi, na transparentech vyvěšovaných na stadionech, ale může být sporné vždy hodnotit jako vyjádření příslušnosti k pravicově extremistickému spektru. Někdy mohou být např. keltské kříže či Sig-rune využívány pouze pro svůj efektní vzhled.” (Mareš, 2003:435). V zahraničí nejsou neobvyklé vlajky s Che Guevarou, marihuanovými listy či komunistickou symbolikou.

12 Je zřejmé, že velký význam v utváření povědomí o subkultuře v očích majoritní společnosti mají média se svou možností a formou sociální konstrukce reality (viz případ napadení pomezního rozhodčího při zápase české fotbalové ligy v ročníku 2002/2003 mezi Bohemians Praha a Spartou Praha).

13 Politická situace například v případě Jugoslávie sehrála významnou roli, když na začátku občanské války, Željko Raznatovič, později zvaný Arkan, sestavil z tvrdého jádra fans CZ Bělehrad srbskou bojovou jednotku Tygrů, která se podíleli na vyvražďování jiných národů. Tato jednotka byla obecně známa svou krutostí, vypalováním vesnic apod.

14 Fotbalové chuligánství se objevuje ve Zprávě o problematice extremismu na území České republiky, kde je zařazováno jako subkultura s projevy extremismu. Ve Zprávě o problematice extremismu na území ČR je popsáno institucionální zajištění a legislativní rámec v souvislosti s fotbalovým chuligánstvím. Částečně se fotbalovému chuligánství věnuje i Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2001.

15 Fotbalové chuligánství by mělo být zkoumáno především sociologickými, sociálněpsychologickými, kulturněantropologickými přístupy. Téma fotbalového chuligánství by se dle mého názoru mělo řadit do oblasti sociální patologie.

16 Chmelík (2000) přesto uvádí definici extremismu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci ministerstva spravedlnosti, kde je extremismus popisován jako “souhrn určitých sociálně patologických jevů vytvářených více či méně organizovanými skupinami osob (extremistů)”.

17 Právní definice extremismu dnes ve většině evropských zemí vychází z konstatování protiústavní činnosti jednotlivců a skupin, zatímco radikalismus, jakkoli agresivní, je většinou spojován s činností v mezích ústavního pořádku (Zbořil 2001).

18 “Pod pojmem extremismus jsou zahrnovány aktivity se zpravidla ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Extremismus je politologický, a nikoli právní pojem. Nelze jej zaměňovat s termíny jako např. “teroristický”, “kriminální” apod. Je vžitým pojmem pro krajně vyhrocené, demokratickému systému nepřátelské postoje, přecházející v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem antagonistickým (totalitním režimem, diktaturou, anarchií).” (http://www.mvcr.cz/extremis/zprava/zprava.html)

19 Problematika vyvstane například v případě subkultury skinheads, v níž jsou odlišné (ideologické) proudy a směry či v případě rozpouštění některých občanských sdružení či volných skupin vystupujících pod rozličnými názvy.

20 V řadě renomovaných děl je však nerozlišování mezi zmíněnými dvěma pojmy (”extrémní - extremistický”) velmi časté (Mareš 2003:24). Mareš (2003) poznamenává, že adjektivum”extrémní” v zásadě slouží k označení vlastnosti či pozice, “extremistictický” představuje abstrakci atitud ve smyslu vyjádření extrémního přesvědčení.

21 “K obsahovým oblastem jako takovým, které mohou být předmětem fanatismu, se počítají všechny oblasti života, které jsou přístupné osobní identifikaci, vysokému ohodnocení a intenzivní angažovanosti. Z hlediska rozsahu a důsledků je nejdůležitější oblast náboženství a politiky.” (Hole 1998:32) Hole (1998) jako jeden z obsahových druhů uvádí i sportovní fanatismus.

22 Na tomto místě bych užil pojem extrémní postoj, nikoli extremistický, jelikož extremistický předjímá politickou oblast (tak jak je běžně extremismus vnímán). Extrémní postoj vyjadřuje krajní, neobvyklý, přemrštěný postoj, který však nemusí být politický. Sociální patologie by užila na tomto místě termínu antisociální chování, který by fotbalové chuligánství popsal výstižněji.

23 Přičemž pachateli této kriminality rozhodně nejsou automaticky přívrženci extremistických organizací, naopak většinu těchto kriminálních projevů nelze dávat do souvislostí s takovýmito organizacemi. Spíše lze tvrdit, že jde o projevy stojící vedle sebe, které se navzájem překrývají. Ovšem tyto projevy vyvěrají z obdobných sociálně patologických podmínek, které různou intenzitou mohou narušovat ústavou chráněné hodnoty a integritu společnosti. Kriminalita s extremistickým podtextem je přitom velmi často důsledkem určité vypjaté situace a v řadě případů je sporné, zda byl útok motivován skutečně apriorní skupinovou nenávistí a nebo byl vnějším projevem špatných mezilidských vztahů v konkrétních souvislostech (Danics 2002:122)

24 Propojení fotbalových chuligánů a extrémně pravicových hnutí či skupin by tak bylo pouhou spekulací.

25 Typické je např. skandování Jude Slavia, Polští židi atd. atp.

26 Jako ultrapravicově orientované jsou vnímány chuligánské gangy Brna a Sparty Praha, za ultralevicově orientované gangy jsou vnímány gangy při Bohemians Praha.

27 Např. házení banánů po černošských hráčích (viz Smolík 2001, Mareš 2003).

28 Lze konstatovat, že v České republice je fotbalové chuligánství i přes poslední incidenty marginálním problémem z hlediska bezpečnostní politiky.

29 Národní specifika fotbalového chuligánství jsou uvedena např. v práci: Marsh, P., Fox, K., Carnibella, G.a kol. 1996).

30 Srov.: http://chuligani.prv.pl

31 Srov.: http://blue-blood.hit.bg/ Bulharsko je příkladem propojení chuligánské scény s organizací Blood&Honour.

32 Srov.: http://www.gate13.gr/

33 Srov.: http://hgmoscow.da.ru/ Na těchto internetových stránkách je přímo odkaz na Blood&Honour a C 18.