Jason Burke: Al-Qaeda. The true story of radical islam. Penguin Books Ltd, London 2004, s. 384, ISBN: 0141019123

Autor: Tomáš Raděj » Kategorie: 02/2005, Archiv » 01. 11. 2005

Třebaže na začátku 90. let téměř neexistovala na českém trhu kvalitní nabídka knih o islámu, až na několik výjimek, situace se za posledních deset let v mnohém zlepšila. Vyšlo několik velice kvalitních monografií od českých odborníků o současném islámském světě, např. „Islámský fundamentalismus“ od Luboše Kropáčka nebo kupříkladu „Islámská výzva“ od Miloše Mendela a několik dalších. Vyšlo také nemalé množství publikací o islámu jako takovém, ať již výpravná kniha „Svět islámu“, „Malá encyklopedie islámu“ nebo například „Základy islámu“.

V posledních letech vyšlo také více knih, věnujících se především fenoménu islámského radikalismu. Některé z nich lze označit za klasickou brakovou literaturu plnou senzací a nepřesností, jiné jsou sice již odbornějšího rázu, nicméně je nelze považovat za opravdu kvalitní literaturu, která by byla zároveň čtivá (nikoli ovšem na úkor odbornosti). Na českém trhu, s výjimkou odborných statí a článků v odborných periodicích, které se zabývají dílčími problémy z akademického hlediska, neexistuje nicméně v současnosti kniha, která by se vyrovnala knize Jasona Burka v popisu mikrosvěta dnešního islámského radikalismu. Kniha, která by se komplexně, avšak rovněž poutavě zabývala seriózním popisem novodobého vývoje islámského radikalismu, se všemi jeho pestrými projevy a rozmanitými příčinami. Kniha, která by neredukovala svůj obsah jen na rádoby zasvěcený popis života Usámy bin Ládina, který se stal pouze jakýmsi symbolem pro Západ, stejně jako chimérická al-Qáida, která se stala dnes pro Západ jakýmsi všemocným strašákem.

V knize novináře Jasona Burka nalezneme komplexní přístup k této tak složité a špatně vysvětlované problematice. Nechybí relevantní zmínka o významných představitelích tzv. islámského reformismu, kteří se na počátku 19. a 20. století pokoušeli vyrovnat se „západní výzvou“ a tzv. koloniálním impaktem. Burke poté pokračuje popisem významných milníků islámského radikalismu v průběhu 20. století, přičemž stěžejní pozornost zaslouženě věnuje Afghánistánu a Pákistánu. V těchto zemích se totiž během dvou desetiletí formovalo smýšlení a zkušenosti radikálů, kteří dnes představují významné bezpečnostní riziko pro mnohé režimy (nejen) islámského světa. V česky psané literatuře není lepšího popisu formování nechvalně proslulého hnutí Talibán, vysvětlení mnohoznačného termínu „al-Qáida“, a především současné roztříštěnosti a motivace radikálních islámských hnutí.

Fundovaná analýza autora je podpořena jeho osobní zkušeností s islámským světem. Od počátku 90. let byl autor svědkem a účastníkem mnoha historických událostí – účastnil se partyzánského života kurdských „pešmergů“ na severu Iráku, byl svědkem poprav prováděných příslušníky Talibánu a sledoval z bezprostřední blízkosti americkou vojenskou kampaň v afghánských horách. Tyto rozsáhlé zkušenosti jsou podpořeny četnými rozhovory s lidmi, kteří zastávali či zastávají klíčové funkce ať již v řadách islámských radikálů, nebo v rámci západní (nejen) bezpečnostní komunity.

Jediné, co lze knize vytknout, je možná její místy neformální charakter, ale na druhou stranu, já osobně považuji tento rys za její klad. Kniha možná rovněž postrádá v určitých pasážích akademickou a objektivní formu výkladu, na níž jsme běžně zvyklí u prací, jež se seriózně zabývají právě tímto tématem – ale proč bychom ji vlastně měli očekávat od novináře s letitými zkušenostmi, který jako válečný reportér jistě zaujmul jako očitý svědek postoj? Domnívám se, že autor má k tématu více co říci než mnozí akademici, ověnčení tituly, neboť téma, o němž tak zasvěceně píše, osobně prožil.

Jsem přesvědčen, že dílo Jasona Burka patří k těm knihám, jež by měly být pozorně čteny, a zaslouží si pozornost široké veřejnosti. V českém prostředí by byla bezpochyby obrovským přínosem.