Martin A. Lee: Bestie se probouzí. Praha: BB/art s.r.o. ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal, 2004, 487 s. ISBN: 80-7341-370-1 (z anglického originálu The Beast Reawakens, New York: Routledge, 2000).

Autor: Miroslav Mareš » Kategorie: 01/2005, Archiv » 01. 05. 2005

Na českém knižním trhu se koncem roku 2004 objevil překlad publikace Martina A. Leea Bestie se probouzí. Tato kniha pojednává o fenoménu neonacismu. Je napsána čtivým jazykem a umožňuje čtenáři poznat specifické prostředí lidí, kteří se pokoušejí o revitalizaci řádu a idejí nacistické třetí říše. Je zaměřena především na oblast USA, Německa a Ruska. V češtině se jedná o doposud nejpodrobnější práci k danému tématu.

Lee začíná svoji práci v období konce druhé světové války a bezprostředně po ní a sleduje vytváření struktur, které umožnily útěk, nalezení nové identity anebo zakrytí činnosti řady nacistů. Hlavní důraz klade na popis činnosti velitele německých speciálních jednotek Otto Skorzenyho a velitele zásahu proti antihitlerovským pučistům z 20. července 1944 Otto Ernsta Remmera a jejich angažmá v sítích ODESSA, Spinne apod.

V USA si všímá především činnosti Francise Parkera Yockeye a analyzuje i jeho myšlenkový svět, mj. na základě knihy Impérium. Z hlediska českého čtenáře je velmi zajímavá pasáž, která líčí Yockeyovy cesty za železnou oponu v padesátých letech, včetně návštěvy Československa a shlédnutí zdejšího procesu proti údajnému spikleneckému centru kolem Rudolfa Slánského. Yockey obdivoval antisemitské prvky ve štvavé kampani a oceňoval východní blok jako nepřítele Židovstva. Údajně se stal i agentem československé tajné služby.

Lee na mnoha místech knihy zdůrazňuje tzv. houpačkovou strategii neonacistů v období studené války účelově se přiklánět k východnímu či západnímu bloku s cílem vytěžit maximum pro své cíle. V knize rovněž popisuje symbiózu neonacistů a arabských nacionalistů i spory uvnitř evropské ultrapravice o to, zda pomáhat arabským národům v antikolonialistickém boji proti nenáviděným západním vládám anebo hájit panství „bílé Evropy“.

Analyzuje rozmach neonacistického hnutí v osmdesátých a devadesátých letech, přičemž největší pozornost věnuje dění v Německu. Zvláštní pozornost věnuje kariéře neonacistického vůdce Michaela Kühnena, který je mj. zajímavý tím, že přiznal svoji homosexualitu a zemřel na AIDS. Kapitola „Stín nad východem“ se zabývá nárůstem rasismu, nacismu a nacionálbolševismu v postkomunistických zemích, především v Rusku. Do souvislosti s nacismem dává poněkud jednostranně na str. 313 i Sudetoněmecký landsmannschaft.

Závěrečná část se zabývá údajným průnikem neonacismu do „hlavního proudu“, kterým jsou myšleny pravicově populistické či konzervativní politické strany.

Tato část je však diskutabilní, protože je sporné, zda se v případě občasných kontaktů této části politického spektra s „tvrdým neonacismem“ jedná o promyšlenou strategii anebo o ad hoc výjimky. Lee ostatně v celé knize často pracuje s konceptem neonacistického podhoubí, které bylo a je „kryté z vyšších míst“. Výsledkem je pak neobjektivní hodnocení, když např. namísto zdůraznění rozsáhlé a propracované politiky proti pravicovému extremismu v Německu vyzdvihuje pouze některá kontroverzní vyjádření kancléře Helmuta Kohla a některých dalších německých politických a justičních představitelů.

Lee při popisu neonacistické scény využívá především dokumenty amerických tajných služeb, což je sice zajímavý a objevný zdroj, ale jeho dominantní role problematizuje objektivitu a komplexnost knihy zvláště v částech o Německu a Rusku, kde by bylo vhodné více využít i původních materiálů bezpečnostních složek těchto zemí. Lee např. zcela opomíjí Wehrsportguppe Hoffmann či strategii Anti-Antifa Christiana Worcha, kterému přitom v knize věnuje určitou pozornost. Obecně dle názoru recenzenta podceňuje i význam rasistické hudby a mládežnických subkultur pro soudobý neonacismus a opomíjí důležité dění na britské scéně v této oblasti.

V knize se Lee dopouští i několika nepřesností. Např. na str. 384 uvádí, že někteří fanatici rakouské VAPO byli zapleteni do série dopisních bomb v devadesátých letech, i když policejní vyšetřování jako jediného pachatele určilo Franze Fuchse, který s vysokou pravděpodobností nebyl vázán na žádnou skupinu. Na str. 29 uvádí chybný rok 1977 namísto zřejmě správného roku 1997.

Sporné (i když ne jednoznačně nesprávné) jsou i některé prvky překladu. Např. na str. 236 je Borussia Front přeložena jako „Pruská fronta“, ačkoliv je vhodnější název nepřekládat s ohledem na vazbu této chuligánské skupiny na fotbalový klub Borussia Dortmund. Italská nástupnická strana MSI se do češtiny překládá spíše jako Národní aliance než Národní spojenectví (str. 386).

Publikace Bestie se probouzí patří k titulům, které by neměly chybět ve výbavě žádného zájemce o neonacismus a pravicový extremismus. Pomůže i zájemcům o dění v průběhu studené války, výzkumníkům arabského světa i lidem, které zajímají zpravodajské služby. Její vydání v češtině usnadní na vysokých školách i výuku předmětů, které se neonacismem zabývají. Publikace může být zajímavá i pro příslušníky bezpečnostních složek a jednotlivců a nevládních skupin, které se zabývají monitoringem pravicově extremistické scény.