McGowan, L.: Radikální pravice v Německu. Od roku 1870 po současnost. Prostor, Praha 2004, 287 s.

Autor: Josef Smolík » Kategorie: 02/2004 » 01. 11. 2004

Nakladatelství Prostor vydalo knihu s poutavým názvem – i obsahem – Radikální pravice v Německu (s podtitulem Od roku 1870 po současnost) od Lee McGowana (roč. 1964).

Autor knihy působí jako docent na katedře evropských studií na Fakultě politických věd a mezinárodních studií Queen´s University v Belfastu. Ve své vědecké práci se zabývá trojicí témat: politickými aspekty formulování společné politiky EU, vztahem EU a Severního Irska (McGowan je spoluautorem práce Politika hospodářské soutěže v Evropské unii a spoluautorem – s Davidem Phinnemorem – Slovníku Evropské unie.) a pravicovým extremismem v Německu (tímto tématem se zabýval mj. v disertační práci s názvem Remmants of an unwelcome past: neo-Nazism in West Geramany in the 1980s).

McGowan se ve své knize zaměřuje výhradně na Německo a klade si za cíl probrat témata a prvky, které utvářely německou krajní pravici od sjednocení země v roce 1870 do současnosti.

Autor postupuje při popisu německé radikální pravice chronologicky, od císařské autokracie druhé říše (1871-1918), přes období demokratické výmarské republiky (1919-1933), nacionálně socialistické diktatury (1933-1945), až po rozdělení Německa na Německou demokratickou republiku a Spolkovou republiku Německo (1945-1990). V další části autor popisuje pravicový extremismus od sjednocení Německa v roce 1990 až do roku 2000.

Kniha je uspořádána do devíti kapitol, přičemž první kapitola poukazuje na nejviditelnější projevy pravicového radikalismu v Evropě (zmiňuje příklady nacistického Německa, fašistické Itálie, frankistického Španělska, resp. příklady pravicově-radikálních politických stran – MSI, FPÖ, FN), poukazuje na terminologické problémy užívaných pojmů (pravicový radikalismus, pravicový extremismus, fašismus, nacionální socialismus, neofašismus a neonacismus) a uvádí čtenáře do debaty o historické kontinuitě pravicového extremismu ve výše zmiňovaných etapách německých dějin.

McGowan definuje pravicový extremismus – termín užívaný ve vztahu k politickým stranám, organizacím a jednotlivcům – prostřednictvím charakteristických rysů, mezi něž řadí: nacionalismus, etnocentrismus, xenofobii, antisemitismus, rasismus, antipluralismus, antikomunismus, antiparlamentarismus, militarismus, důraz na právo a pořádek, konspirační teorie a přijímání násilí jako přiměřeného prostředku politického jednání (srov. s. 19).

Druhá kapitola popisuje počátky a vzestup radikální pravice v době císařství. Výchozím bodem celé knihy tak je rok 1870 – sjednocení Německa. Autor nám předkládá historický kontext v období vlád Viléma I. a Viléma II., definuje pravici v tomto období (konzervativní Reichspartei, nationale Verbände, antisemitské spolky apod.) a zaměřuje se na členskou základnu radikální pravice.

Následuje popis typů antisemitismu (náboženský/pseudointelektuální) a rasových teorií (Arthura de Gobineau, Ernsta Haeckela, Houstona Stewarda Chamberlaina).

Třetí kapitola se věnuje porážce Německa v první světové válce a formováním militantní radikální pravice (freikorps, Bund Oberland apod.). Důkladně je popsán především vývoj NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeitpartei), socio-ekonomické zázemí členů i voličů této politické strany, stranická organizace a role Adolfa Hitlera jako hlavního agitátora strany.

Čtvrtá kapitola se snaží popsat nacistickou ideologii, „která velice snadno podléhala změnám a úpravám podle toho, jak strana potřebovala“ (s. 89). Zajímavé je i konstatování, že k „nápadnějšímu odklonu od politické linie došlo, když Hitler oprostil nacionálněsocialistický program od revolučně socialistických prvků, aby získal finanční podporu německých podnikatelských kruhů“ (s.89), resp. vztah k levému křídlu NSDAP (Gregor Strasser, Ernst Röhm). Velice precizně jsou popsány dva přístupy k hodnocení A. Hitlera, který je vnímán buď jako pouhý oportunista či jako osobnost hnaná ambicemi a sledující určité dlouhodobé cíle (s. 98-99). Rovněž je popsána jeho role v celém systému nacionálněsocialistického Německa (např. ve vztahu k jednotlivým ministrům, gauleiterům apod.).

Pátá kapitola se zaměřuje na členství v NSDAP (sociálnímu složení), volební zisky NSDAP v průběhu třicátých let, charakteristiky elektorátu NSDAP (třídní původ, sociální složení, úspěšnost z geografického hlediska) a vztahu ke katolické církvi. Kapitola je zakončena popisem vztahu NSDAP a SA, který byl de facto rázně ukončen 30. června 1934.

Šestá kapitola popisuje období let 1933-1945, vnitřní politiku, zahraniční politiku a válečné období. McGowan je v této části výkladu stručný a předpokládá u čtenáře základní znalosti týkající se válečných událostí.

Následující kapitola popisuje organizovaný pravicový extremismus v západním Německu v letech 1945-1990. McGowan si všímá vzniku Deutsche Rechts-Partei (z Deutsche Konservative Partei a Deutsche Aufbaupartei) v roce 1946, sloučení této strany v Nationaldemokratische Partei Deutschlands (NPD) v roce 1964, úspěchu v zemských volbách v roce 1966-1968 a následné roztříštěnosti a marginalizaci extrémní pravice, která byla ukončena volebními zisky Republikánské strany (REP), NPD a Deutsche Volksunion (DVU) na konci osmdesátých let.

Osmá kapitola představuje pravicový extremismus a některé jeho formy (politické strany, militantní skupiny) v Německu od roku 1990 přibližně do roku 2002. McGowan popisuje hlavní představitele neonacismu v NSR a jednotlivé projekty těchto aktérů na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let, stejně tak jako nárůst neonacistického násilí v letech 1991-1994 (především v zemích dřívější NDR). Reakcí na tento nárůst neonacistických excesů byl zákaz neonacistických organizací v průběhu devadesátých let ze strany Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV). Českému čtenáři se tak dostává dostatek informací o militantních organizacích a stranách typu Wehrsportgruppe Hoffmann, Nationalistische Front, Deutsche Alternative, Nationale Offensive, Nationale Liste, FAP (Freiheitliche Arbeiterpartei), Wiking Jugend, Heide-Heim apod. (srov. tab.8.5, s. 220-221).

Zajímavá jsou i data pravicově extremistických trestných činů (v období 1990-2000) a přečinů (v období 1999-2000), stejně tak jako vznik tzv. kamarádských spolků (Kameradschaften) v jednotlivých regionech Německa.

V poslední kapitole Lee McGowan uvažuje nad pravicovým extremismem v Německu, resp. úlohou extremismu v novém tisíciletí a uvádí některé případy ultrapravicového násilí v roce 2000, aby na úplný závěr konstatoval, že „všeobecné šíření znalostí o excesech nacismu a jeho nástupcích je zřejmě nejlepším prostředkem boje s krajní pravicí v novém tisíciletí“ (s. 240).

McGowanova kniha rozhodně rozšiřuje znalosti o nacismu poutavým, kultivovaným a srozumitelným jazykem. Autor vychází z poznatků mnoha sociálních vědců, kteří se tématem již zabývali (např. Peter Kershaw, William Carr, Alan Bullock, Hugh Trevor-Roper, Uwe Backes, Cas Mudde, Peter Dudek a mnozí další).

Autor využívá historický, sociologický i politologický pohled na extrémní pravici v Německu; lze rovněž ocenit jednotlivé tabulky blíže dokumentující volební zisky a další charakteristiky extrémní pravice.

Přínosem této knihy je především rozbor neonacistických organizací v devadesátých letech, stejně tak jako širší uvažování nad pravicovým radikalismem/extremismem a hledání socio-ekonomických, geografických, kulturních a dalších souvislostí.

McGowan se v závěrečné kapitole zabývá i tzv. sporem historiků (Historikerstreit), který byl vyvolán otištěním eseje Ernsta Nolteho ve Frankfurter Allgemeine Zeitung v červnu 1986. Možná tu autor mohl podrobněji vysvětlit Nolteho stanoviska a argumenty, které vyplynuly z komparace nacistického Německa a stalinistického Sovětského svazu. (Na tomto místě lze odkázat na Nolteho knihu Fašismus ve své epoše vydanou nakladatelstvím Argo v roce 1999 či knihu Komunismus a fašismus uspořádanou Miroslavem Novákem a vydanou Institutem pro středoevropskou kulturu a politiku v roce 2002).

Značným přínosem (nejenom) pro sociální vědce je poznámkový aparát a komentovaná bibliografie vztahující se ke každé kapitole knihy, stejně tak jako seznam zkratek v samotném závěru knihy. Lee McGowan tak čtenáře snadno odkáže k dalšímu studiu této problematiky, a lze konstatovat, že autor knihy splnil svůj cíl – prozkoumat historii krajní pravice v novodobém Německu od roku 1870 po současnost.

Dalším faktem, na který lze upozornit, je aktuálnost samotné knihy, která se k českému čtenáři dostává s pouhým ročním zpožděním (McGowan, L.:The Radical Right in Germany:1870 to the Present, Longman 2003).

Knihu Radikální pravice v Německu tak lze doporučit historikům, politologům, novinářům, sociologům, ale i čtenářům hledajícím hutné informace o extremistické scéně v Německu.