Moravské a Slezské informační centrum

Autor: Pavlína Springerová » Kategorie: 02/2004 » 01. 11. 2004

Po listopadu 1989 se na politické scéně objevují politické strany a hnutí prosazující emancipaci moravského národa, fiskální federalismus a nové a spravedlivější územněsprávní uspořádání založené na zemském či spolkovém principu. Nejvýznamnějším politickým subjektem hájícím moravská práva bylo bezpochyby Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS).[1] Po parlamentních volbách 1992 si moravisté byli velmi dobře vědomi, že v době vrcholících česko – slovenských jednání o budoucnosti státu, s nimi politici dvou nejsilnějších stran Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) a Občanské demokratické strany (ODS) nepočítají.[2] Zejména z tohoto důvodu narůstala aktivita nejrůznějších uskupení, kter8 si kladla za cíl zviditelnit moravskou záležitost. Mezi takové subjekty patřilo Moravské a Slezské informační centrum (MaSIC, někdy také označován jako MSIC). Formováním MaSIC a jeho aktivitami se zabývá první část textu. Druhá část se věnuje hlavním tématům, která MaSIC definoval.

1. Formování a aktivity MaSIC

MaSIC vznikl v červnu 1992 v Olomouci. Mezi jeho hlavní iniciátory patřil Josef Pecl a Alena Ovčačíková.[3] Aktivita MaSIC byla v průběhu jeho existence neodmyslitelně spjata s působením jiných moravistických politických uskupení či institucí, jako byly například Moravské sdružení politických stran a hnutí, Moravskoslezský sněm, Moravskoslezská vláda či Moravskoslezské hnutí (MSH). Činnost většiny těchto subjektů se často z důvodů ideové podobnosti a personální provázanosti překrývala a vytvářela složitý komplex mnohavrstevných vztahů.

Za svůj hlavní cíl si MaSIC vytyčilo koordinaci činnosti všech politických stran a hnutí v otázce rehabilitace Moravy a části Slezska. MaSIC však nebyl novým politickým uskupením, ale definoval se jako „přísně nadstranický, účelový a tím i dočasný subjekt“ sdružující politické strany a hnutí, jež hájí zájmy Moravy a Slezska (MaSIC 1992a). Předsedou a hlavní postavou MaSIC se stal Josef Pecl z Brna. Schůzek MaSIC se zúčastňovaly různé politické subjekty sahající od parlamentních stran až po zcela marginální a neregistrované subjekty.

Jednalo se zejména o následující politické strany, hnutí a sdružení: Strana moravského venkova (SMV), Moravskoslezské hnutí, Moravskoslezská frakce, Hnutí za sociální spravedlnost (HSS), Sládkovo Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa (SPR-RSČ), Moravská iniciativa,[4] Křesťanskosociální unie (KSU), Levý blok (LB), Unie mužů, hnutí Volná myšlenka a Iniciativa za prosperující Československo. Pozorovatelem za HSD-SMS byl dočasně jmenován poslanec ČNR Pavel Balcárek a jednou se společné schůze údajně účastnil i předseda Strany přátel piva (Český deník 1993a). Účast těchto subjektů na jednání MaSIC byla velmi proměnlivá a těžko přesně zachytitelná. Sám Pecl na otázku, které subjekty se účastní práce v MaSIC reagoval vyhýbavě a svou zdrženlivost zdůvodnil následujícím výrokem: „nerad bych na některé zapomněl, předsedové by mi to vytýkali“ (Český deník 1993b).
1.1 MaSIC a Sdružení moravských politických stran a hnutí

MaSIC vznikl především jako aktivita hlavních organizátorů Sdružení moravských politických stran a hnutí (někdy nazývaném Moravské sdružení politických stran a hnutí), mezi něž patřil i předseda MaSIC Josef Pecl. Jejich úmyslem bylo toto promoravské snažení institucionalizovat formou ustavení MaSIC. Sdružení moravských politických stran a hnutí vzniklo na setkání moravistických subjektů v Olomouci 27. června 1992 a mělo fungovat jako jednotný zastřešující orgán všech promoravských stran a hnutí, parlamentních i neparlamentních. Účastníci olomouckého setkání se shodli, že doporučují prostřednictvím poslanců Federálního shromáždění (FS) navrhnout do funkce prezidenta ČSFR Josefa Pecla.

V červenci a srpnu 1992 se konala další dvě setkání zástupců moravských stran a hnutí za účasti reprezentantů Moravské národní strany (MNS), MSH, Československé strany socialistické (ČSS), HSS – moravskoslezské frakce, Moravské iniciativy a HSD-SMS. Výstupem srpnového (29. srpna 1992) setkání v Přerově bylo v prvé řadě Prohlášení moravského národa, ve kterém účastníci jednání označují moravský národ za objektivně existující státotvorný subjekt. Dále aktéři setkání zaslali otevřený dopis poslancům SNR, kterým podpořili „oprávněné úsilí bratrského slovenského národa o národní sebeurčení a svrchovanost“. Třetím výsledkem rokování byl dopis kardinálu Korecovi, v němž moravisté požadovali, aby se kardinál, jakožto nositel „společných moravských a cyrilometodějských tradic“, zasadil o akceptování účasti Moravanů při jednání o budoucí podobě státu.

S blížícím se koncem České a Slovenské Federativní Republiky narůstala radikalita tohoto konglomerátu stran, straniček a hnutí. Na dalším přerovském jednání konaném 19. září 1992 došlo k rozhodnutí o změně názvu na Moravskoslezské sdružení politických stran a hnutí (později používán i název Moravskoslezská unie - MSU). Účastníci tohoto jednání v závěrečném usnesení prohlásili, že dojde-li k rozpadu společného státu nebo k jeho přeměně na dvojčlennou unii, pak se Moravskoslezská země státoprávně vrátí k 28. říjnu 1918 a Česká republika se pro Moravu stane cizím státem a ČNR cizí mocí. Z toho pak vyplyne změna práv a povinností občanů, Moravané nebudou vázáni přísahou k branné povinnosti, daňovými povinnostmi ani legislativou České republiky. Začátkem října 1992 se v Kroměříži sešli opět zástupci stran a hnutí sdružených v MSU. Zabývali se jednak přípravou manifestací k výročí 28. října a také se rozhodli požádat o právní subjektivitu pro Moravskoslezskou unii. Velmi radikální bod závěrečného usnesení (bod č. 6) se zabýval vyhlášením moravské svrchovanosti, jehož přípravy plánovala MSU ihned po nabytí své vlastní právní subjektivity.
1.2 MaSIC a Moravskoslezské hnutí

MaSIC nepůsobil pouze v rámci Moravskoslezské unie. Velmi úzké vazby mělo centrum také na Moravskoslezské hnutí, které vzniklo jako platforma v rámci HSD-SMS krátce po zvolení Jana Kryčera (8. června 1991) do čela HSD-SMS. Ustavující sněm MSH se konal na konci září 1991 a 23. prosince téhož roku byla provedena registrace nového moravského subjektu pod názvem Moravskoslezské hnutí se sídlem v Přerově.[5] MSH samo sebe považovalo za akceschopné jádro, které bude pokračovat v plnění odkazu zesnulého předsedy HSD-SMS Boleslava Bárty.[6] V programových zásadách se MSH odvolává na prohlášení Václava Havla pronesené v roce 1990 v Brně, ve kterém prezident doporučil, aby si Moravané svá práva vybojovali. Na základě této výzvy MSH ve svých programových zásadách uvádí: „Proto budeme svá nejen historická práva prosazovat všemi politickými prostředky, tedy i radikálními mimoparlamentními cestami“ (Moravskoslezské hnutí 1991a). Přestože se MaSIC definoval jako přísně nadstranický subjekt, dne 7. listopadu 1992 se stal oficiálně orgánem Moravskoslezského hnutí. Postupně však MaSIC vystupoval de facto jako autonomní organizace zcela pod taktovkou předsedy Josefa Pecla.

1.3 MaSIC a Moravskoslezský sněm a vláda

Dne 28. listopadu 1992 se sešli zástupci MNS, HSD-SMS, MSH, Liberálně sociální unie (LSU), LB a SPR-RSČ, aby na protest proti státoprávnímu uspořádání ČR vytvořili Moravskoslezský sněm.[7] Sněmu se účastnilo celkem 24 poslanců, přičemž deset jich bylo z HSD-SMS, osm z LB, pět ze SPR-RSČ a jeden z LSU (Mareš 2003: 65). První zasedání sněmu se konalo 6. prosince 1992 a bylo zde rozhodnuto, že se sněm stane řádným zemským zákonodárným orgánem v případě, že v nové ústavě českého státu nebudou respektována práva Moravanů a Slezanů (Mareš 2003: 65).

Jednáním Moravskoslezského zemského sněmu stále více dominovalo SPR-RSČ, které se v tomto období snažilo výrazně profilovat na moravské otázce. Praktiky republikánů vedly k odchodu zástupců některých ustavujících stran a hnutí z tohoto projektu, který se tak v podstatě stal záležitostí SPR-RSČ, MSH (a MaSIC) a MNS. Neshody republikánů a Moravskoslezského hnutí s Moravskou národní stranou vyvrcholily sporem o ustavení Moravskoslezské vlády (Mareš 2003: 67). Tuto republikánskou iniciativu považovala MNS za předčasnou a nepřipravenou.[8] Předseda MaSIC Josef Pecl se ke zvýšené aktivitě Sládkových republikánů stavěl vstřícně opíraje se o údajný výrok Boleslava Bárty: „Pro Moravu i s čertem z pekla.“ Josef Pecl tedy zastával stanovisko, že „pokud [Sládek] cokoli udělá pro Moravu, tak ho bereme a respektujeme“ (Český deník 1993b).

Moravskoslezská vláda byla nakonec 16. března 1993 sněmem schválena, ale jejími členy byli pouze zástupci republikánů a MSH (MaSIC). Předsedou vlády byl zvolen poslanec bývalého FS Václav Kobliha (SPR-RSČ). Dalšími jejími členy se stali bývalý krajský ředitel policie v Ostravě Jiří Sprušil, dětský lékař žijící v Londýně Emil Coufalík, Josef Pecl (MaSIC) a zástupce starosty Přerova František Hala (MSH).[9] Moravskoslezská vláda se však od počátku potýkala jak s personálními tak organizačními problémy. Například Jiří Sprušil svou účast ve vládě záhy po svém jmenování zpochybnil. Josef Pecl definoval fungování a styk Moravskoslezské vlády jako informativní a popsal jej následujícím způsobem: „Voláme si telefonem v nočních hodinách a pokud máme cestu tam, kde žije někdo druhý, setkáme se a koordinujeme své snahy“ (Český deník 1993b).

Proti ustavení Moravskoslezské vlády[10] vystoupil předseda HSDMS Jan Kryčer[11] i předseda MNS Ivan Dřímal s tím, že ustavená vláda není skutečným reprezentantem zájmů Moravy a Slezska. Moravskoslezský sněm uložil Moravskoslezské vládě připravit vládní prohlášení se zaměřením na ekonomiku Moravy a Slezska a připravit volby do sněmu současně s volbami komunálními (Svobodné slovo 1993). Moravskoslezský sněm mj. v roce 1993 projednával návrh zákona o úředním jazyku na Moravě a v části Slezska pocházející od člena Matice olomoucké Jana Opálky. Tento jazyk měl být podle návrhu používán všemi zemskými orgány, orgány samosprávy obcí, měst, soudy a dalšími státními institucemi. Taktéž výuka na školách měla být prováděna v „úředním“ jazyce.[12]

Poslední červencový den roku 1993 se konalo zasedání MaSIC v Kroměříži, kterého se vedle osmi politických subjektů a několika poslanců zúčastnili i tři členové zemské moravské vlády. Byl zde zdůrazněn požadavek na důslednou aplikaci zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Dále předseda Moravskoslezské vlády Václav Kobliha informoval, že „asociační dohoda pro přijetí tzv. České republiky do Evropského společenství opomíjí existenci a práva Moravy a části Slezska“ (Práce 1993). Kobliha také informoval o návrhu na zrušení pětiprocentní klauzule volebního zákona a následném doplnění Moravskoslezského sněmu o zástupce dosud mimoparlamentních politických stran a občanských hnutí (Práce 1993).

1.4 Další iniciativy MaSIC

Postupem doby se požadavky MaSIC začaly ještě více radikalizovat. Dne 19. prosince 1992 se v Kroměříži uskutečnilo setkání MSH a MaSIC s osmi stranami působícími na Moravě a ve Slezsku. Ve společném prohlášení zúčastněné subjekty odmítají Ústavu tzv. České republiky, odmítají uznat legitimitu tzv. ČNR,[13] vyzývají Moravskoslezský sněm, aby přijal ústavu Moravy a Slezska a vyhlásil co nejdříve volby do Moravskoslezského sněmu. Na politické reprezentace demokratických států signatáři apelují, aby „v duchu Listiny základních práv a svobod člověka a Charty o samosprávě neuznaly tzv. Českou republiku a její protektorát nad Moravou a částí Slezska“. Moravskoslezský sněm byl také vyzván, aby neodkladně navázal spolupráci s politickým vedením Slovenska, Polska, Rakouska a Čech (MaSIC 1992b).

Dne 12. června 1993 uspořádalo MaSIC jednání čtrnácti politických stran, hnutí, občanských iniciativ a měst v Olomouci. Výsledkem jednání bylo prohlášení, ve kterém se praví, že „Moravě přísluší právo rozhodnout o svém postavení v Evropě a to i mimo rámec tzv. České republiky“ (Lidová demokracie 1993). Dále se v prohlášení konstatuje, že „současný český šovinismus, který je příčinou likvidace moravského hospodářství, zemědělství, kultury a vzdělanosti, nabývá rozměrů genocidy páchané na moravském národě“ (Lidová demokracie 1993).

V materiálu otisknutém pod názvem Charta Moravorum, pocházejícím pravděpodobně z roku 1994, MaSIC vyzývá k
aktům občanské neposlušnosti vůči Čechům. Tyto akty měly směřovat od přepisování slova český, -á, -é na tabulích názvů podniků a přemazávání českého znaku v malém i velkém znaku tzv. „České republiky“ až po vytváření „vlastní moravské obranné struktury“ (Mareš 2001). Dále MaSIC v Chartě Moravorum naznačuje, že Kryčerovo a Dřímalovo vedení jsou pod kontrolou české bezpečnostní služby a mají jejich strany paralyzovat (Mareš 2003: 69). Tento osobní útok na Kryčera a Dřímala souvisel s vyhrocenými vztahy MaSIC k HSD-SMS (resp. HSDMS) a MNS v průběhu roku 1993.

MaSIC se dostal do sporu nejen s HSD-SMS a MNS, ale v dubnu 1994 také vrcholily spory mezi MaSIC a MSH. Kromě toho se na jaře 1994 moravského života začal účastnit další nepolitický subjekt, Kongres moravské inteligence (KMI),[14] ve kterém se organizovala řada lidí angažovaných v  jiných moravistických aktivitách, zejména právě v MaSIC. Pod stanovami KMI je podepsána Alena Ovčačíková, Zdeněk Nehasil, Josef Pecl, Jaroslav Sobotka a Zbyšek Šustek. Je pravděpodobné, že tento subjekt měl být také jistým „truc podnikem“ vůči Moravskému národnímu kongresu (MNK),[15] ze kterého byla kromě jiných členů vyloučena i Alena Ovčačíková.

Dne 14. května 1994 se na popud MaSIC sešli zástupci moravských politických stran a hnutí v Ostravě-Porubě. Na tomto setkání bylo konstatováno, „že poslední volby do zákonodárných sborů se uskutečnily v jiném, dnes už neexistujícím státě a dodnes již neexistujících nejvyšších zákonodárných sborů“ (MaSIC 1994b). Na základě tohoto tvrzení závěrečné usnesení podpořilo petici občanů za uskutečnění předčasných parlamentních voleb. Zároveň bylo navrženo, aby současně s provedením komunálních voleb 1994 proběhlo nové zjištění národností (MaSIC 1994b). Součástí usnesení je také dopis poslancům FS ČSFR a ČNR zvoleným na Moravě a v části Slezska. Tito poslanci jsou vyzváni k obraně práv moravského národa sdružením v Moravskoslezském sněmu, a také je jim navrženo rozšíření Moravskoslezského sněmu zpracované výborem MaSIC ze dne 25. září 1993 (MaSIC 1994a). V závěru dopisu jsou všichni oslovení poslanci vyzváni k účasti na jednání svolaném na 9. července 1994 do Ostravy-Poruby, přičemž „neomluvenou absenci poslance nelze chápat jinak, než jako jeho resignaci na vlastní základní povinnosti a tedy i na svá práva na mandát v Moravskoslezském sněmu“ (MaSIC 1994a).

Po zániku MSH požádalo MaSIC 11. června 1996 z důvodů zachování kontinuity o svou registraci ve formě občanského sdružení. K registraci stanov došlo 17. června 1996 a jako sídlo MaSIC byla uvedena Peclova brněnská adresa. Základní cíl MaSIC byl definován jako „usilování o spolupráci všech subjektů, které mají za cíl podporu občanské a národní identity občanů moravské a slezské národnosti“ (MaSIC 1996g). MaSIC si mj. vytyčil, že bude podporovat ideál občanského, samosprávného, národnostně a sociálně spravedlivého státu.

Ve svém programovém prohlášení z 9. srpna 1996 MaSIC konstatuje, „že centralizace prostředků a jejich byrokratické rozdělování je dnes v tzv. ČR výrazně větší, než tomu bylo za socialismu… Ekonomická transformace i fungování státu probíhají s praním špinavých peněz, s přehlížením konfliktu zájmů a s využíváním majorizace k potlačování menšinových zájmů“ (MaSIC 1996f). V prohlášení se dále uvádí, že hlavním cílem MaSIC je boj proti informačním bariérám a proti údajným dezinformacím šířením pravdivých informací zejména cestou osvěty občanů. „Pravdivé informace“ mají být směřovány také do zahraničí. MaSIC se v tomto programovém prohlášení odvolává na odkaz Boleslava Bárty a na všechny promoravské aktivity, k jejichž koordinaci a spolupráci chce přispívat (MaSIC 1996f).

MaSIC velmi kriticky reagoval na výsledky parlamentních voleb v roce 1996, které přijal podle vlastních slov „s politováním, avšak nikoli s překvapením“. Výsledky voleb hodnotí jako katastrofu pro moravské politické subjekty i moravskou zem. MaSIC vyčítá moravským subjektům, že nedokázaly naplnit odkaz Boleslava Bárty a dokonce jeho odkaz znehodnotily. Největší chybu vidí v izolaci stran od Moravanů, v uzavření se do sekretariátů, ve vzájemné řevnivosti moravských politických subjektů „a v preferování soukromých zájmů a osobních postojů před zájmy národa a země“ (MaSIC 1996d). Zejména ČMUS svou předvolební taktikou popudila MaSIC, neboť „se spojila s politickými stranami nemajícími rehabilitaci Moravy v programu…a postupně rezignovala na samotnou podstatu rehabilitace Moravy“ (MaSIC 1996d). V otevřeném dopise předsedům a vedení moravských politických stran MaSIC vyzývá k ukončení osobních sporů a mezistranických neshod a k oslovení všech Moravanů (MaSIC 1996d).[16]

2. Tematická základna MaSIC

MaSIC se ve svých proklamacích a analýzách odvolával zejména na historickou a náboženskou resp. liturgickou specifičnost Moravy a na její ekonomické vykořisťování ze strany pražského byrokratického centra. V prohlášeních a usneseních MaSIC se stále opakovala stejná témata a argumenty jako např. údajná zmanipulovanost sčítání lidu 1991, ekonomická likvidace Moravy, kulturní genocida Čechů na národě Moravanů či nelegitimita českých institucí. Řada historických souvislostí a argumentů byla mnohdy tendenčně vykládána, případně zcela překrucována.

2.1 Historická a jazyková specifičnost Moravy

V Peclově „Analyse současné politické situace“ aktualizované v roce 1996 předseda MaSIC uvádí: „My Moravané jako národ a náš panovník Svatopluk I. Veliký jako král jsme byli uznáni už roku 880 bullou Industriae Tuae…Jsme čtvrtým národem (též vyvoleným?!) v historii naší civilizace s vlastní liturgickou řečí!…Morava a my Moravané jsme měli vždy svůj vlastní zákonodárný sbor, své vlastní zákony, svou vlastní armádu a dříve i vlastní platidla“ (MaSIC 1996a). Dále se MaSIC velmi často odvolával na Saint-Germainskou smlouvu z  října 1919, která podle jeho výkladu dala vzniknout československému státu na základě třech rovnoprávných státotvorných subjektů. Doslova se v dohodě uvádí: „…národy Čech, Moravy a části Slezska jako i národ Slovenska…“(MaSIC 1996a). Rozbitím Československa v roce 1992 tedy dle MaSIC nastala situace, kdy původní tři státotvorné subjekty musí vzniknout znovu (MaSIC 1996a).

Velmi často MaSIC argumentoval tvrzením, že zákon o krajích z roku 1948, který připravil Moravany a Slováky o samosprávu, byl pomstou nastupující totality za volební prohru v roce 1948, neboť KSČ zvítězila pouze v Čechách. MaSIC také kritizoval nenaplnění prohlášení FS ČSFR a ČNR z května 1990,[17] ve kterých je upření občanských práv Moravanů a samosprávy Moravě prohlášeno za akt ostudný a zavrženíhodný.

Josef Pecl odmítá argument společného českého jazyka jako pojítka mezi Čechy a Moravany (viz Opálkův návrh zákona o úředním jazyku na Moravě a v části Slezska v kapitole 1.3.). Označuje jej jako „pochybený“, neboť „jeho thesaurus Bible Kralická není českým, ale moravským historickým pokladem“ (MaSIC 1996a). Svůj postoj Josef Pecl zdůvodňuje tím, že na základě této argumentace by se z „Australanů či Kanaďanů stali Angličané, z Argentinců a Kubánců Španělé, z Brazilců Portugalci, z Rakušanů Němci“. Tento argument patří navíc podle Pecla „do úst J. V. Stalina“ (MaSIC 1996a).

Několikrát se také MaSIC obrátil na představitele církve, u kterých hledal zastání. MaSIC adresoval dopis Svatému otci, ve kterém vyjádřil svou naději, že papež ve svém velikonočním poselství „Orbis et Urbis“ pozdraví i Moravany a požehná jejich vlasti – Moravě (MaSIC bez data b). Dne 15. září 1996 odeslal Josef Pecl dopis apoštolskému nunciovi Jeho eminenci Giovannu Coppovi, ve kterém konstatuje, že i po pádu totality je moravský národ „stále poroben a naše Morava je stejně jako za komunistů a fašistů v postavení kolonie“
(MaSIC 1996b).

2.2 Kritika pražského centralismu a ekonomického vykořisťování Moravy

Velmi častá kritika ze strany MaSIC se týkala státního centralismu v oblasti rozpočtové politiky či průběhu privatizace. MaSIC kritizoval průběh privatizace, která probíhala „tvrdě centralisticky, pouze za nečisté režie pražských byrokratů, s úplným opomenutím Moravy a Moravanů“ (MaSIC 1996a). Rozpočtovou politiku státu MaSIC jednoznačně zhodnotil jako okrádání Moravy. Pecl došel rovněž k názoru, že centralismus je stále silnější a tvrdší a pověstné přerozdělování výrazně horší, než tomu bylo za socialismu.[18] Centralizace prostředků byla v roce 1997 podle názoru MaSIC čtyřnásobně vyšší než za socialismu (MaSIC 1997c). Pecl dokonce opakovaně hovořil o cílené kolonizaci Moravy a ovládnutí Moravanů jako národa, které označil za kulturní genocidu. Doslova pravil: „Kulturní genocida našeho národa je provázena vykořisťováním občanů naší země byrokraty centra a likvidací ekonomické podstaty naší země (MaSIC 1997c).“

V jedné ze svých analýz MaSIC konstatuje, že „pražské centrum cíleně likviduje ekonomický potenciál Moravy a části Slezska… likviduje zemědělství a lesnictví, brakuje naše surovinové zdroje… “ (MaSIC 1996a). Mladí lidé z Moravy jsou pak nuceni hledat si práci mimo území Moravy a stávají se z nich gastarbajtři. Moravané se tak dostávají do postavení poddaných, odkázaných na libovůli byrokratů pražského centralismu. Josef Pecl se také vyjádřil k problematice, kterou otevřela Moravská iniciativa, tedy k vytvoření moravské armády. Pecl prohlásil: „Nechápu, proč by voják z Moravy měl sloužit v Čechách. To je stejné, jako kdyby měl český voják sloužit v Bavorsku nebo Rakušan v Německu…Respektujeme-li člověka a občana, nemáme ho nutit, aby šel sloužit ven (Český deník 1993b).“

2.3 „Zmanipulované“ sčítání lidu 1991

MaSIC velmi často upozorňoval na údajnou zmanipulovanost sčítání lidu 1991, při kterém se i „přes jeho ostudnou protimoravskou zmanipulovanost českými šovinisty za Moravany prohlásilo 1,34 mil. obyvatel“ (MaSIC 1996a). Tuto manipulaci dokazoval MaSIC tvrzením, že „sčítací archy nesly v záhlaví datum 8. 11. 89 a sčítací komisaři byli instruováni k přepisu moravské národnosti na českou“ (MaSIC 1996a).

V dubnu 1997 MaSIC adresoval Petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PS PČR) petici,[19] která znovu otevřela problematiku sčítání lidu. MaSIC v ní tvrdí, že „sčítací archy posledního sčítání lidu obsahovaly i u nás málo četné národnosti (např. Rusů se přihlásilo pouze 5 000 osob), národ Moravanů (a Slezanů) na arších však uveden nebyl… Občané, cítící se Moravany (a Slezany) tak byli nuceni svou národnost na archy dopisovat! Navíc i takto uvedená moravská (a slezská) národnost byla sečítána jako česká“ (MaSIC 1997c). Na závěr petice její autoři požadují, aby při příštím sčítání lidu byla na sčítacích arších uvedena také národnost moravská a na arších určených pro Moravu a část Slezska dokonce na první místě před ostatními národnostmi.

V polovině září obdržel MaSIC odpověď od předsedy Petičního výboru PS PČR Jiřího Nováka, která sděluje, že pro zápis národností byla ve sčítacím archu volná rubrika (nikoli výčet národností), která sloužila ke slovnímu uvedení národnosti, k níž se občan hlásí.[20] Jiří Novák jednoznačně také odmítl tvrzení, že národnost moravská a slezská byly sečteny jako národnost česká. Samotné tvrzení MaSIC, že se k moravské národnosti přihlásilo 1,34 milionů obyvatel pak logicky popírá možnost zahrnutí moravské národnosti pod národnost českou.[21] Jak národnost moravská tak národnost slezská byly kódovány samostatně a sečteny zvlášť. V závěru své odpovědi předseda Petičního výboru uvádí, že princip národnosti na základě svobodné volby občana bude uplatněn i při příštím sčítání lidu (2001) a občan bude opět zodpovídat otázku o národnosti slovně zápisem do volné rubriky (Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 1997). Na odpověď z Prahy Pecl reagoval v dopise sympatizantům MaSIC následovně: „Mám zato, že Praha radši národnost z archů vypustí, než by nás Moravany nechala přihlásit se ke svému národu. Jde o poměrně velké nebezpečí. Zvažte, co můžeme dělat a jednejte! Příští sčítání může (ale nemusí!) být naší velkou výhrou (MaSIC 1997a).“
2.4 Snahy o navrácení majetku Moravskoslezské země

Za jeden z nejradikálnějších požadavků MaSIC lze požadovat nárokování navrácení majetku země Moravskoslezské na základě restitučního zákona. Tento požadavek byl mj. definován v dopise Milošovi Zemanovi zaslaném dne 9. července 1996 u příležitosti jeho jmenování předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Moravský nárok MaSIC dokládá inventárním soupisem majetku Moravskoslezské země z roku 1948. K naplnění tohoto požadavku požaduje vytvoření reprezentace Moravskoslezské země, tedy Prozatímního Moravskoslezského sněmu a později i Prozatímní Moravskoslezské vlády (MaSIC 1996c). Restituční nároky na majetek zkonfiskovaný totalitou MaSIC zopakoval v dopise adresovaném předsedovi Senátu Petru Pithartovi a v dalším dopise ministrovi bez portfeje Pavlovi Bratinkovi.[22] MaSIC v těchto psaních zdůrazňuje tezi, že o území a hranicích Moravy a části Slezska může právoplatně rozhodovat pouze zákonodárný sbor zvolený na jeho území (MaSIC bez data a).

Dne 5. května 1997 zaslal MaSIC Petičnímu výboru PS PČR petici ve věci restituce majetku země Moravy a části Slezska, územněsprávního uspořádání a samosprávy ČR.[23] MaSIC v této petici odmítá projednávané ustavení regionů, které označuje za diletantské, v horším případě ustavení regionů „chápe jako pokus o cílenou likvidaci státu“ (MaSIC 1997b). MaSIC zároveň požaduje, aby správní členění Moravy a části Slezska a místní samospráva byly vytvořeny samotnými obyvateli Moravy a části Slezska. Možné řešení MaSIC vidí v uspořádání voleb do zákonodárného sboru Moravy a části Slezska, jako dílčí a dočasné řešení pak navrhuje ustavení Moravské a slezské komory ve sněmovně a v Senátu parlamentu ČR do doby, než vznikne volená reprezentace Moravy a části Slezska.

2.5 Boj proti všemu českému

Pro MaSIC bylo nepřijatelné resp. nelegální vše, co obsahovalo adjektivum „české či česká“ a vztahovalo se k celému státu. Velmi často MaSIC s rozhořčením opakoval argumenty, že Moravané jsou nuceni přispívat na českou TV a český rozhlas, užívat českou poštu, platit českými penězi, jednat s českou policií, jezdit českými drahami a žít ve státě, nesoucím název Česká republika (MaSIC vždy hovoří o tzv. České republice). Kromě toho ve školách řízených českým ministerstvem jsou moravské a slezské děti učeny českému dějepisu a podle MaSIC byla „z vlastivědy i z map… Morava s částí Slezska českými šovinisty vymazána“ (viz MaSIC 1997c, MaSIC 1996a).

Josef Pecl mj. zastával názor, že „Česká republika vznikla v roce 1949“ a existuje-li zákon o protiprávnosti komunismu, pak „musíme současný stav revokovat před dobu, kdy zde nastoupili komunisté. Česká republika je výsledkem totality“
(Český deník 1993b). Budoucnost České republiky dle Pecla úzce souvisí s evropskou integrací, neboť „má-li být [Evropa] integrována, tak u tzv. České republiky, která je nehomogenní celek, stejně dojde k rozdělení“ (Český deník 1993b).

V oblasti územního uspořádání MaSIC apeluje na výhody zemského spolkového uspořádání opíraje se zejména o příklad Německa, Rakouska či Švýcarska. Zdůrazňuje sice, že nechce žádné další dělení státu, nicméně tvrdí: „Jaký bude vztah Moravy k Čechám a k Čechům, stejně jako k jiným sousedům si rozhodneme my Moravané na Moravě sami a ne někdo z Prahy! (MaSIC 1996a).“ Například dne 8. srpna 1996 podalo MaSIC petici v otázce moravsko-slovenského pomezí, jež reagovala na problémy občanů žijících v příhraniční oblasti.[24] Otázku Kysuce-Třinec, Kohútka, Sv. Sidonie, Osady u Sabotů, Hodonín-Skalica a další zde MaSIC navrhuje odsunout do doby, kdy budou ustaveny samosprávné orgány Moravskoslezské země, které budou jakožto jediné legitimní orgány oprávněné řešit jakékoli změny území Moravy a moravského Slezska (MaSIC 1996e). MaSIC také „v duchu budoucí evropské spolupráce“ navrhuje rozšíření příhraničního pásma na 40 km po obou stranách moravsko-slovenské hranice a zřízení euroregionu Moravsko-slovenské pomezí (MaSIC 1996e).

Poslední výrazné aktivity MaSIC jsou spojeny s existencí levicového radikálního subjektu s názvem Sjednocená fronta (SF). V říjnu 1999 zveřejnil přípravný výbor SF „Deklaraci Sjednocené fronty“. Tento výbor byl složený ze zástupců Strany československých komunistů (SČK), Moravského a Slezského informačního centra, Hnutí za samosprávnou Moravu a Slezsko (HSMS)[25] a Komunistické mládeže Československa (KMČ). Později se k SF přidalo i Komunistické hnutí Československa (KHČ), Hnutí korporativistické demokracie Čech, Moravy a Slezska (HKD), Sdružení bezpečné ulice (SBU) a Moravský spolek Brno (MSB). SF 15. června 2000 uspořádala v Brně tiskovou konferenci, na které se mj. prezentovala jako „generální pořadatel veškerých protestů“ proti zasedání MMF a SB v Praze v září 2000 (Mareš 2001).[26]

Závěr

Velmi typickým rysem MaSIC po celou dobu existence byla jeho výrazná personalizace s osobou předsedy Josefa Pecla, jenž velmi často vyvíjel takové aktivity, které nemohly najít ohlas v širší moravské veřejnosti. V této souvislosti je zajímavé, že Josef Pecl byl dokonce pozván k jednání do Moskvy ruským radikálem Vladimírem Žirinovským. Toto setkání se však neuskutečnilo vzhledem ke krátkosti termínu a „nesjízdnosti silnic“ (Pecl 2001: 583). Je velmi paradoxní, že Josef Pecl dostával prostor k debatám o moravské otázce v časopisu ultrapravicových nacionalistických katolíků Dnešek vycházejícím v letech 1991-1993 (Mareš 2001) a přitom se MaSIC od roku 2000 stává součástí extrémního levicového subjektu. Druhým paradoxem je historická souvislost, kdy jsou to zejména komunisté, kdo je oprávněně viněn z likvidace moravskoslezské samosprávy, a přesto MaSIC spolupracuje v rámci SF s nejradikálnější komunistickou odnoží, kterou je Zifčákova Strana československých komunistů.

Zásadním rozporem pak byl odklon od původního záměru MaSIC stát se nadstranickým subjektem sdružujícím „politické strany a hnutí hájící zájmy Moravy a Slezska“. MaSIC naopak mnohdy působil jako katalyzátor atomizace moravského politického spektra, které se v průběhu 90. let utápělo v osobních sporech a nesmyslné frakcionalizaci. V parlamentních volbách v roce 1996 ztratil moravismus definitivně politickou relevanci, když poslední významnější pozůstatek silného moravského proudu počátku 90. let ČMUS zůstal za branami vstupu do Poslanecké sněmovny.

Činnost MaSIC vrcholila zejména ve dvou etapách. Tu první můžeme datovat od vzniku MaSIC, tedy od druhé poloviny roku 1992, do roku 1993. Nárůst aktivit MaSIC je v tomto časovém úseku vzhledem k rozpadu federace logický. MaSIC působil např. v rámci Sdružení moravských politických stran a hnutí či Moravskoslezského sněmu a vlády. Druhým obdobím aktivizace MaSIC byl rok 1996 a 1997, kdy došlo k vlastní registraci MaSIC jako občanského sdružení a konaly se parlamentní volby (1996). MaSIC se svou útočnou rétorikou snažil vyburcovat jak moravskou veřejnost tak moravské politické subjekty k většímu zastupování zájmů Moravy a části Slezska. Druhá etapa vyvrcholila v roce 1997 podáním dvou petic k Petičnímu výboru PS PČR.

V porovnání s ostatními moravistickými subjekty patří MaSIC bezesporu mezi nejradikálnější uskupení. Rétorika MaSIC je srovnatelná pouze s bártovským HSD-SMS a Dřímalovou MNS. Nicméně HSD-SMS se po nástupu Jana Kyčera (8. června 1991) odvrací od radikální rétoriky, posunuje se do středu politického spektra a distancuje se od akcí spolupořádaných MaSIC jako bylo ustavení Moravskoslezského sněmu či vlády. Jistá podobnost s Bártovým HSD-SMS není překvapivá, neboť MaSIC se mnohokrát odvolával právě na Bártův odkaz. Například před volbami v roce 1990 HSD-SMS deklarovalo následující záměry: „Vytvořit po volbách z České národní rady Český sněm a Moravskoslezský sněm… Vytvořit rovněž jako orgán moci výkonné Moravskoslezskou vládu… (Moravské noviny 1990).“ K myšlence Moravskoslezského sněmu se HSD-SMS vrátilo na druhém Kroměřížském sněmu HSD-SMS konaném 20. října 1990. Zde byla schválena druhá Moravskoslezská deklarace, jejíž bod číslo pět vyzýval poslance ČNR zvolené v obou moravských krajích, aby se nejpozději k 15. lednu 1991 na základě horizontální dělby zákonodárné moci ČNR vydělili z České národní rady jako poslanecká komora Moravskoslezského sněmu (Moravskoslezská orlice 1990).

Cíle HSD-SMS byly tedy velmi podobné snahám MaSIC, nicméně je nutné vycházet z různých historických souvislostí a podmínek, které při jejich definování panovaly. Lze konstatovat, že MaSIC přejal ideu vlastní moravské legislativy a exekutivy od bártovské HSD-SMS, ale v ostatních záležitostech (jako bylo např. navrácení majetku Moravskoslezské země či tvrzení o kulturní genocidě Čechů na Moravě a v části Slezska) se radikalizoval podstatně více.

Aktivity MaSIC jsou v určitých aspektech komparovatelné také s  Dřímalovou MNS.[27] Například v Dřímalově volebním prohlášení z roku 1996 je uvedeno: „Moravané jsou schopni řídit své věci sami, bez poručníkování, poučování a rozhodování zvenčí… Chceme odbourat současný stav, kdy se o všech zásadních moravských problémech rozhoduje v Praze… Odstranění nedůstojné vazalské závislosti na rozhodnutích pražského centra nemůže požadovat žádná politická strana řízená pražskou ústřední kanceláří a žádná kompromisní umírněná síla (MNS-HSMS 1996).“

MaSIC se mnohdy pohyboval na hraně zákona (viz Charta Moravorum, aktivity v Moravskoslezském sněmu či vládě) a vzhledem k  chronickému nenaplňování jeho požadavků se radikalizoval až do současné podoby, kdy je součástí SF. Předseda MaSIC Josef Pecl ve  volbách do Evropského parlamentu 2004 kandidoval v Jihomoravském kraji za uskupení s názvem Za zájmy Moravy ve sjednocené Evropě (HSMS a MoDS) a v krajských volbách 2004 za Koalici jižní Morava. Josef Pecl kandidoval v obojích volbách jako bezpartijní na návrh HSMS, ale v žádných z nich nebyla jeho kandidatura úspěšná.

Poznámky
[1] HSD-SMS bylo od ledna 1993 přejmenováno na Hnutí za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska (HSDMS), od ledna 1994 na Českomoravskou stranu středu (ČMSS) a od června 1994 na Českomoravskou unii středu (ČMUS).

[2] V srpnu 1992 varoval poslanec Moravské národní strany (MNS) Bílý (zvolený na kandidátce HSD-SMS), že si vládní koalice přehlížením požadavků Moravy připravuje „své Severní Irsko“. Bílý mj. prohlásil: „Nepředpokládám že by to tu mohlo skončit balkánskou variantou, nicméně i taková možnost tady je“ (Respekt 1992).

[3] Alena Ovčačíková byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění za HSD-SMS. Od září 1991 se angažovala v Moravskoslezském hnutí a začátkem prosince 1991 vystoupila z klubu HSD-SMS II a stala se nezávislou poslankyní a členkou Hnutí za sociální spravedlnost (HSS), resp. od června 1992 Moravské národní strany (MNS). Aktivní byla také v MaSIC a od jara 1994 rovněž na půdě Kongresu moravské inteligence (KMI).

[4] Neregistrovaná Moravská iniciativa usilovala o vybudování moravské armády. Další aktivitou Moravské iniciativy byla petice Moravskoslezských železničářů adresovaná Moravskoslezskému sněmu v Kroměříži požadující vytvoření Moravskoslezského ministerstva dráhy (Český deník 1993a).

[5] Moravskoslezské hnutí vysvětlovalo svůj vznik zejména nesouhlasem s údajně nedemokratickými praktikami vedení, s odchýlením se od požadavku trojfederace a s podvodnými machinacemi s volebními fondy a majetkem. Členy výkonného výboru byli mj. František Hala, Bronislava Zelinková či František Odstrčilík. Tiskovým mluvčím MSH se stal Zdeněk Vyhlídal.

[6] Ve svých prozatímních stanovách MSH požadovalo samosprávné a rovnoprávné postavení Moravskoslezské země v rámci České a Slovenské federativní republiky (Moravskoslezské hnutí 1991b)

[7] Předseda MNS Ivan Dřímal odmítal narážky na nelegálnost či protiústavnost takového sněmu s vysvětlením, že v „současném legislativním galimatyáši je iluzorní jakákoliv klasifikace tohoto druhu“ (Česká tisková kancelář 1992).

[8] V březnu 1993 došlo k ostrému střetu mezi předsedy republikánů a MNS. Ivan Dřímal se vyjádřil, že republikáni se na moravské otázce pouze „přiživují“ (Mareš 2003: 67).

[9] MSH vyjádřilo ostrý nesouhlas s účastí Františka Haly tehdejšího zástupce starosty Přerova v tzv. moravskoslezské vládě. Tato aktivita Haly byla podle názoru místopředsedkyně MSH Bronislavy Zelinkové nepřijatelná a diskreditovala hnutí. Nesouhlas s jednáním Františka Haly vyslovil také předseda revizní komise MSH Antonín Saitz. Zelinková se rozhodla iniciovat konání sněmu, na němž měl být František Hala požádán, aby buď odstoupil z „moravskoslezské vlády“, nebo se vzdal funkce předsedy MSH a z Moravskoslezského hnutí zcela odešel (Česká tisková kancelář 1993).

[10] Ustavení Moravskoslezské vlády se stalo i důvodem pro zahájení vyšetřování z podnětu generálního prokurátora Jiřího Šetiny. Vyhrocená situace také aktivizovala brněnské a olomoucké historiky, kteří iniciovali petici „Morava je součástí ČR“. Odmítli v ní dualistické uspořádání Čech a Moravy a vyslovili se proti vytvoření země Moravskoslezské bez logického propojení celé ČR (Mareš 2003: 68).

[11] Moravskoslezský sněm i vytvoření „stínové“ Moravskoslezské vlády odsoudilo Kryčerovo hnutí, tehdejší předseda HSDMS prohlásil: „Jedná se o nezákonnou a neústavní iniciativu… některé politické strany se snaží na úkor původně pozitivní myšlenky získat jakýsi politický kapitál. Tím konkrétně reaguji na poslední aktivity pana Sládka. Pokud jde o Moravskoslezský sněm, náš klub se od něj distancoval hned na počátku jeho vzniku. Skutečnost, že v něm jsou naši poslanci – bývalí členové klubu HSD-SMS Bílý a Kavan – nezakládá žádnou souvislost s našim hnutím“ (Tréglová 1993: 4).

[12]Tento návrh obsahoval například tyto změny: předpona „vy“ je zrušena a nahrazena předponou „vi“, písmeno „ů“ je zrušeno a nahrazeno písmenem „ú“ (vzor dříve růže, nyní rúže), spojovník je zrušen a nahrazen tečkou. „V souladu s Chartou OSN o rovnosti občanů a národú jsou si všechny rody rovnocenné a shodné, bez ohledu na rod se v koncovkách podstatných, přídavných jmen, sloves atd. používá vždy i měkké. Pravidlo shody s přísudkem je zrušeno… V případě souhlasu Moravského národa múže být Y, y při psaní nahrazeno i a ý nahrazeno ? (povolený vzor Kykyryký, je možné psát také kikiriki)“ (Opálka 1993).

[13]Účastníci označili ČNR jako nelegitimní orgán pro schválení ústavy pro Moravu a Slezsko z důvodů neuplatnění zásady zákazu majorizace poslanců zvolených na Moravě a v části Slezska. MaSIC vyzýval několikrát k přijetí zákona o majorizaci, aby 60 % poslanců volených v Čechách nemohlo přehlasovat 40% poslanců volených na Moravě. Nedojde-li k tomu, pak podle názoru MaSIC jakékoli rozhodnutí tohoto sboru, týkající se území Moravy a části Slezska… nemůže být žádným demokraticky myslícím člověkem bráno jako právoplatné“ (MaSIC 1996a).

[14] KMI se definoval jako interdisciplinární, pracovní a otevřený spolek sdružující občany, osobnosti moravské inteligence i osobnosti s jinou národností než moravskou z různých oblastí vědeckého, kulturního, hospodářského a společenského života (Kongres moravské inteligence 1994).

[15]MNK začal působit od září 1992 jako nová nepolitická instituce. MNK byl založen v Brně skupinou vlastenců a ctitelů moravské historie prosazujících „moravské duchovní obrození v nejširším slova smyslu“. Více informací lze nalézt na http://www.mnk.cz/. Několik členů MNK v prosinci 1995 založilo Společenství moravských rytířů svatého Rostislava (SMR). V roce 2001 byl tento subjekt přejmenován na Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. Více informací lze nalézt na http://www.eqm.cz/.

[16] Ve druhé verzi otevřeného dopisu předsedům a vedení moravských politických stran MaSIC vyzývá čelní představitele k okamžité rezignaci, neboť „nová vedení moravských politických stran bez Vás snad najdou cestu z dnešní neutěšené situace… Důrazně Vás tedy vyzýváme, abyste svou resignaci neodkládali“ (MaSIC 1996d, 2. verze).

[17] Dne 9. května 1990 přijalo Federální shromáždění ČSFR drtivou většinou hlasů usnesení o protiprávnosti zrušení země Moravskoslezské. Totožné usnesení odhlasovala také České národní rada na schůzi konané ve dnech 17. a 18. května. Toto rozhodnutí ČNR bylo založeno na třech základních bodech. V první části národní rada prohlašuje zrušení země České a Moravsko-slezské „za akt nespravedlivý a vzešlý z totalitní byrokraticko-centristické praxe. Byl to krok rozporný s principy demokracie a samosprávy…“ Ve druhém bodu ČNR vyjadřuje přesvědčení, „že ústavní uspořádání republiky, které vyplyne z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví.“ V závěrečné části vyzývá vládu České republiky, „aby podstatně urychlila vypracování koncepce struktury územního uspořádání a vypracování nové daňové soustavy…“ (Moravské noviny 1991).

[18] Na základě své analýzy dochází Josef Pecl k názoru, že jen v roce 1993 Morava byla okradena o 6,5 mld. Kč. V roce 1994 se mělo jen na základě kapitoly „Individuální dotace u 34 centrálních úřadů“ jednat o částku 25,3 mld. Kč (MaSIC 1996a).

[19] Členy petičního výboru byli Josef Pecl, Antonín Janík, Alena Ovčačíková, Vladimír Váňa a Josef Sedlák, přičemž petiční výbor byla zastupován Josefem Peclem.

[20] V návodu k vyplnění bylo uvedeno (národnost – např. Česká, slovenská, polská, německá atd.). jednalo se však zřetelně o uvedení několika příkladů . Ve vysvětlivce bylo navíc výslovně uvedeno, že příslušnost k národu je na svobodném vyjádření své vlastní příslušnosti podle svého vlastního přesvědčení (Petiční výbor PSP ČR 1997).

[21] Výsledky sčítání ukázaly, že z celkového počtu 15 567 666 obyvatel celé ČSFR se k moravské národnosti hlásí 8,7 %, tedy 1 360 000 lidí a ke slezské národnosti 0,3 %, resp. 45 200 občanů. V obou moravských krajích bylo sečteno 32,7 % občanů moravské národnosti a 1,1 % občanů slezské národnosti. (Balík et al. 1992: 121 a 125).

[22] Pavel Bratinka od 4. července 1996 do 2. ledna 1998 zastával funkci předsedy komise pro národnostní menšiny.

[23] Petiční výbor měl stejné složení jako v případě první petice z roku 1997, petiční výbor byl zastupován Josefem Peclem.

[24] Problém MaSIC chápal jako důsledek „exemplární arogance moci reprezentované zejména ODS“. Členy petičního výboru byli Antonín Janík, Robert Keprt, Vilém Lys, který zároveň petiční výbor zastupoval a Josef Pecl (MaSIC 1996e)

[25] Místopředsedkyně HSMS Alena Ovčačíková, která se stala předsedkyní SF, však údajně neměla k angažování v SF mandát od svého hnutí. To se od jejích aktivit v SF distancovalo a na zemském sněmu jí z funkce místopředsedkyně odvolalo (Mareš 2001).

[26] Demonstrace, které se měly konat od 23. do 29. září 2000 však radnice Prahy 1 zakázala (Zpravodaj 2000).

[27] Dva měsíce před parlamentními volbami 1996 došlo ke změně názvu na Moravskou národní stranu-Hnutí slezskomoravského sjednocení (MNS-HSMS).

Seznam použitých zkratek

ČMSS

Českomoravská strana středu

ČMUS

Českomoravská unie středu

ČSS

Československá strana socialistická

FS

Federální shromáždění

HKD

Hnutí korporativistické demokracie Čech, Moravy a Slezska

HSDMS

Hnutí za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska

HSD-SMS

Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko

HSMS

Hnutí za samosprávnou Moravu a Slezsko

HSS

Hnutí za sociální spravedlnost

HZDS

Hnutí za demokratické Slovensko

KHČ

Komunistické hnutí Československa

KMČ

Komunistické mládeže Československa

KMI

Kongres moravské inteligence

KSU

Křesťanskosociální unie

LB

Levý blok

LSU

Liberálně sociální unie

MaSIC

Moravské a Slezské informační centrum

MNK

Moravský národní kongres

MNS

Moravská národní strana

MNS-HSMS

Moravská národní strana-Hnutí slezskomoravského sjednocení

MSB

Moravský spolek Brno

MSH

Moravskoslezské hnutí

MSU

Moravskoslezská unie

ODS

Občanská demokratická strana

PS PČR

Poslanecká sněmovna parlamentu ČR

SBU

Sdružení bezpečné ulice

SČK

Strana československých komunistů

SF

Sjednocená fronta

SMR

Společenství moravských rytířů svatého Rostislava

SMV

Strana moravského venkova

SPR-RSČ

Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa

Seznam pramenů a literatury

Prameny

Česká tisková kancelář (1992): MNS vítá myšlenku vytvoření moravskoslezského sněmu. (Archiv ČTK).

Česká tisková kancelář (1993): Nesouhlas MSH s Halou. (Archiv ČTK).

Český deník (1993): Moravský politický folkór. Český deník, 12. února, p. 3.

Český deník (1993): Pro Moravu s čertem z pekla. Ministr tzv. moravskoslezské vlády Josef Pecl exkluzívně pro ČD (1993). Český deník, 27. července, p. 1 a 3.

Kongres moravské inteligence (1994): Stanovy.

Lidová demokracie (1993): Právo Moravy. Lidová demokracie, 14. června, p. 3.

MaSIC (1992a): Jak a proč vzniklo Moravské a Slezské informační centrum.

MaSIC (1992b): Prohlášení MSIC z jednání konaném v Kroměříži 19.12. 1992.

MaSIC (1994a): Dopis poslancům FS ČSFR a ČNR zvoleným na Moravě a v části Slezska. Ostrava-Poruba, 14. května 1994.

MaSIC (1994b): Usnesení. Ostrava, 14. května 1994.

MaSIC (1996a): Analysa současné politické situace. Olomouc.

MaSIC (1996b): Dopis Jeho eminenci Giovannu Coppovi apoštolskému nunciovi. Brno.

MaSIC (1996c): Dopis Milošovi Zemanovi.

MaSIC (1996d): Otevřený dopis moravským politickým stranám. Olomouc, 15. června 1996.

MaSIC (1996d, 2. verze): Otevřený dopis moravským politickým stranám, 2. verze. Olomouc, 15. června 1996.

MaSIC (1996e): Petice MaSIC k moravsko slovenskému pomezí. Brno, 9. srpna 1996.

MaSIC (1996f): Programové prohlášení. Brno, 9. srpna 1996.

MaSIC (1996g): Stanovy Moravského a Slezského informačního centra.

MaSIC (1997a): Dopis sympatizantům. Brno, 21. září 1997.

MaSIC (1997b): MaSIC Brno, k restituci majetku země Moravy a části Slezska a k územně správnímu uspořádání a samosprávě ČR. Brno, 5. května 1997.

MaSIC (1997c): MaSIC Brno, petice ke sčítání lidu. Brno, 4. dubna 1997.

MaSIC (bez data a): Dopis ministrovi Bratinkovi, předsedovi komise pro národnostní menšiny.

MaSIC (bez data b): Dopis papežovi Janu Pavlovi II.

Moravská národní strana-Hnutí slezskomoravského sjednocení MNS-HSMS (1996): Občané Moravy a Slezska Vaším číslem je šestka!

Moravské noviny (1990): Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko. Moravské noviny, Příloha Volby 90, p. 3.

Moravské noviny (1991): Usnesení ČNR v plném znění. Moravské noviny, 2. května, p. 1.

Moravskoslezská orlice (1990): Prohlášení k údajnému porušení poslaneckého slibu. Moravskoslezská orlice, č. 10, p. 2.

Moravskoslezské hnutí (1991a): Programové zásady Moravskoslezského hnutí.

Moravskoslezské hnutí (1991b): Prozatímní stanovy Moravskoslezského hnutí.

Opálka, Jan (1993): Návrh zákona. Zákon o úředním jaziku na Moravě a části Slezska.

Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (1997): Odpověď předsedy Petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jiřího Nováka Josefovi Peclovi. Praha, 15. září 1997.

Práce (1993b): Pomohou mezinárodní instituce? Práce, 2. srpna, p.2.

Respekt (1992): Mohou přijít i atentáty. Respekt, roč. 3, č. 37, p. 5.

Svobodné slovo (1993): Moravskoslezská vláda. Svobodné slovo, 17. března, p. 1.

Tréglová, Jaroslava (1993): Moravo, rozhodne o tobě komise? Práce, 1. dubna, p. 4.

Zpravodaj (2000): Demonstrace proti zasedání MMF zakázány. Dostupné z http://www.zpravodaj.cz/dpg_m8948.html [staženo 23. listopadu 2004].

Literatura

Balík, Čtrnáct, Morávková, Vorlová (1992): K předběžným výsledkům sčítání lidu, domů a bytů 1991 (III). Statistika, č. 3, pp. 120–127.

Mareš, M. (2001): Moravismus a extremismus. Středoevropské politické studie, roč. IV, č. 4, podzim 2001, dostupné z http://www.iips.cz/cisla/komentare/moravismus401.html [staženo 3. února 2003].

Mareš, M. (2003): Moravistické politické strany a hnutí, pp. 22–98. In: Mareš, Miroslav (Ed.): Etnické a regionální strany v ČR po roce 1989. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Pecl, J. (2001): Moravské a slezské informační centrum. In: Moravský historický sborník. Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001. Brno: Moravský národní kongres, pp. 579–590.

---

---