Rosůlek, P., Cabada, L.: Evropa národů, patriotů a integrace. Aleš Čeněk, Plzeň 2002.
Autor: Hana Lylová » Kategorie: 01/2003, Archiv » 01. 05. 2003
Kniha Přemysla Rosůlka a Ladislava Cabady Evropa národů, patriotů a integrace vydaná nakladatelstvím Aleše Čeňka v Plzni 2002 je příspěvkem k současné sociálně vědné diskusi o možnostech integrace evropského regionu a o roli národních, resp. nacionalistických snah v tomto procesu.
Kniha sestává z šesti, resp. ze tří kapitol, autorem prvních pěti je Přemysl Rosůlek, Ladislav Cabada přispěl kapitolou šestou nazvanou Partikularismy a integrační projekty v regionu jihovýchodní Evropy. Rosůlkovy kapitoly jsou věnovány Evropě, jejím národům, nacionalismu a imperalismu (kapitola druhá), Čechům a střední Evropě (kapitola třetí) a Několika příkladům celoevropské integrace (kapitola třetí). Rosůlkova část knihy je doplněna nezbytným úvodem a poměrně vyčerpávající bibliografií.
Čtenáři je předkládána kniha, jejímiž ambicemi bezesporu bylo podat vyčerpávající informace o problematice uvedené v názvu knihy. Zdá se však, že právě tato ambice jako by byla celému dílu spíše na obtíž. Široký záběr publikace neumožňuje soustředit se na jednotlivé části a kapitoly do hloubky, analytickým okem. Čtenář se dozví celou řadu zajímavých a podnětných informací, avšak jen jako by ve zkratce (např. jednotlivé koncepce nacionalismu v první, resp. druhé části nazvané Evropa, její národy, nacionalismus a imperialismus jsou představeny pouze jako výčet definicí, který však čtenáři nepřináší očekávaný vhled do problematiky). Zařazení historických částí textu, v nichž autoři, resp. autor pojednává o jednotlivých státech je Rosůlkem zdůvodněno v úvodu knihy, avšak bylo by rozhodně zajímavé, kdyby jednotlivé příklady způsobu utváření státních celků byly v následujícím textu reflektovány a analyticky, s ohledem na zvolenou problematiku, zkoumány.
Ne zcela přehledná je grafická úprava celého textu, když některé z kapitol jsou psány odlišným typem písma (italikou). V jistých momentech by se mohlo zdát, že části knihy psané tímto druhem písma jsou přejaty, respektive citovány z jiných děl, v jiných momentech čtenáře napadne, že volba odlišného typu signalizuje jistý historický exkurz, avšak není zcela jasné, zdali tato jeho domněnka byla správná (zvláštní nejasnost panuje ohledně kapitol 2.2.3 – 2.2.5). Stejně tak způsob, jakým autor užívá citací není zcela explicitní: uvádí -li Přemysl Rosůlek některé definice (např. integrace v politologickém, posléze pak i ekonomickém významu slova, nebo definici patriotismu a další) jejich zdroj není zřejmý. V jiných případech je zřejmý autor citovaného tvrzení, nikoli však původní dílo (např. citace z Hobsbawma, Hrocha, Gellnera atd.).
Orientaci v textu čtenáři neusnadňuje ani řazení kapitol, což je patrné zejména v kapitole druhé Evropa, její národy, nacionalismus a imperialismus, která je obsahově velmi bohatá, avšak nepřehledná. Zvláště zřejmá je tato skutečnost v první části kapitoly, kdy je nejprve uvedeno sjednocení Německa (podkapitola 2.1.2.), poté následuje Sjednocení Itálie (podkapitola 2.1.3.), teprve poté následují definice národa, resp. kapitola Národ členěná na první (podkapitola 2.1.4.) a druhou část (podkapitola 2.1.6.). Podkapitoly věnující se sjednocení obou uvedených států postrádají, zejména s ohledem na ostatní části kapitoly, ukotvující úvod nebo alespoň reflektující závěr. Důvod rozdělení kapitoly Národ na dvě – Národ (1.část) a Národ (2. část) a včlenění příkladu vzniku Švýcarska pak není zcela zřejmý.
Za přínos Rosůlkovy části knihy lze považovat třetí část textu nazvanou Češi a střední Evropa, v níž se autorovi podařilo, na relativně malé ploše vystihnout podstatné momenty vývoje vzniku Československé republiky a jejího místa v rámci středoevropského prostoru. Obsahově roztříštěná se naopak jeví část čtvrtá nazvaná Několik příkladů celoevropské integrace, do níž autor zařazuje kapitoly Izraelité a federace, Zápas Řeků a Římanů, Mírový návrh Jiřího z Poděbrad, Utopie Thomase Mora, Kantův mírový projekt, Mazziniho Spolek osvobozených národů, Společnost národů (SN) a Evropa, Kalergiho Pan-Evropa, Studená válka a rozdělená Evropa. Nedostatečný prostor neumožňuje autorovi věnovat se jednotlivým kapitolám v žádoucích souvislostech, a tak informace nabízené v této části knihy jsou podány pouze zkratkovitě.
Zdá se, že Rosůlkově části knihy chybí srozumitelný, pro čtenáře shrnující závěr a konec konců i odpověď na otázku Jaká je Evropa? kladenou v úvodní kapitole. Ačkoli autor sám v úvodu upozorňuje, že „studie Evropa národů, patriotů a integrace sestává ze tří samostatných tematických okruhů, které na sebe navazují velmi volně“, zůstává otázkou, zdali by nebylo lépe věnovat pozornost jen některému z celků, avšak zevrubně a do hloubky.
Cabadova část knihy, tedy kapitola závěrečná, věnovaná Balkánu se ukazuje jako ucelenější, sledující jednotnou logickou strukturu od historických kořenů balkánského regionu po možné Perspektivy integrace na počátku 3. tisíciletí (podkapitola čtrnáct). Čtenáři jsou velmi srozumitelným způsobem předloženy historické souvislosti, které podmínily následující vývoj regionu, stejně jako jsou představeny perspektivy dalšího vývoje této oblasti. Závěrečná podkapitola věnovaná právě perspektivám vývoje balkánského regionu by nicméně mohla být vzhledem k současnosti tématu rozsáhlejší, přinášející nové postřehy ke zkoumané problematice. Cabadově části knihy ubírá na kvalitě nulová práce s poznámkovým aparátem, která ochuzuje čtenáře o možnost dozvědět se některé zajímavé informace navíc, mimo hlavní text.
Ačkoli kniha Evropa národů, patriotů a integrace nepřináší v zásadě nic nového, lze ji označit za poměrně dobrý studijní materiál, který čtenáře jistě obohatí a donutí jej k zamyšlení nad některými otázkami integračního procesu současné Evropy.
