Istanbulská úmluva: Prevence násilí nejen na ženách

Istanbulská úmluva je mezinárodní smlouva, která si klade za cíl řešit násilí na ženách a domácí násilí obecně. Její součástí je prevence, ochrana obětí a stíhání pachatelů takových násilných činů. Česká republika se řadí k několika málo zemím, které doposud úmluvu neschválily. Zároveň představuje toto téma v rámci naší společnosti velmi palčivý problém...

Istanbulská úmluva – Co je násilí
Pomoc – Stockholmský syndrom

Foto: Profimedia

Co je Istanbulská úmluva? (obsah, proč ano/ne, kontroverze)

Istanbulská úmluva je mezinárodní smlouva Rady Evropy, která vstoupila v platnost v roce 2014 a doposud byla podepsána celkem 35 státy. Jedná se o zakročení proti násilí páchaném na ženách, různým formám domácího násilí a obecně proti násilí, které se zakládá na genderové identitě člověka.

Úmluva definuje nové trestné činy, které by měly zajistit prevenci násilí, ochranu obětí a důsledné stíhání pachatelů. Státy, které ji podepíšou, se tak zavazují k jejich zavedení do svého trestního řádu.

Přestože hlavním problémem, který se zde řeší, je násilí páchané na ženách, dotýká se veskrze všech možných obětí a pracuje s různými formami násilí na mužích, dětech a seniorech. Řeč je primárně o násilí na ženách, neboť podle statistik je cíleno na ně mnohem častěji než na muže. Násilí na mužích nijak nepopírá, klade si za cíl je řešit stejně důsledně.

Česká republika, na mezinárodním poli nechvalně proslulá svým misogynním přístupem, s ratifikací úmluvy dlouho váhala a nakonec v lednu 2024 odhlasovala její odmítnutí. Tím se řadí mezi pouhých pět států Evropy, u nichž nedošlo k podpisu. Dalšími odpůrci jsou Slovensko, Maďarsko, Litva a Bulharsko.

Mezi argumenty proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, které se ozývají z českých řad, jsou především obava z ohrožení tradičních rolí a hodnot, převýchova českých mužů, jejichž přístup je dle mnohých hodný zachování, jako i podpora přílišné ženské emancipace, která obecně není viděna jako žádoucí.

• Kdy slavíme Mezinárodní den mužů a proč je důležité si ho připomínat?

Co je to domácí násilí a genderově podmíněné násilí?

Domácí násilí

Domácí násilí je soustavné týrání, ke kterému soustavně dochází mezi blízkými osobami, a to v soukromí mimo zraky veřejnosti. Pachatel násilí se dostane do pozice moci, kontroluje a zastrašuje oběť a ohrožuje ji v rámci domova.

Oběť v takto narušeném vztahu ztrácí kontrolu a schopnost jednat za sebe a bránit se. Může být paralyzována strachem nebo zmanipulována natolik, že nedokáže násilí zastavit a ze vztahu odejít.

Domácí násilí se může projevovat různě. Neomezuje se jen na fyzické násilí. Může se jednat také o násilí duševní, ekonomické nebo sexuální. Obecně se vyznačuje systematickým kontrolováním a omezováním aktivit, podněcováním strachu, podezíráním, ponižováním a zesměšňováním.

Násilí probíhá dlouhodobě, obvykle ve vlnách, kdy se napětí stupňuje, až dojde k vrcholné fázi, kdy je oběti výrazně ublíženo. Pachatel se poté může omlouvat, slibovat nápravu a nastává období klidu. Po nějakém čase se však násilné chování vrací.

Ve většině případů domácího násilí jsou oběťmi ženy, na nichž je pácháno ze strany partnerů. Nicméně obětí mohou být také muži, děti nebo senioři. K násilí může docházet také ze strany dětí vůči rodičům či prarodičům.

Genderově podmíněné násilí

Genderově podmíněné násilí je formou násilí, která je páchaná na určitém jedinci na základě jeho pohlaví a genderové identity. Jeho příčiny tkví především v silně zažitých předsudcích, a to vůči ženám, mužům i jinak se identifikujícím lidem.

Tou dlouhodoběji nejvýraznější tendencí je misogynie, tedy nenávist namířená vůči ženám a jejich přirozenosti, která usiluje o jejich podmanění a omezení jejich práv a svobod. Může se jednat o degradaci žen na sexuální objekt nebo výkonnou roli v domácnosti, ponižování a zesměšňování jejich schopností, nerespektování jinakosti a pohledu na věc či zamezení jejich příspěvkům do diskuze a vlivu na řízení společnosti.

Stejně tak ale genderově podmíněné násilí může být namířené vůči mužům. I jejich práva a svobody můžou být a jsou omezovány, i v jejich případě může docházet k určitým formám násilí ze strany jednotlivce i kolektivu, k degradaci na sexuální objekt či výkonnou roli. Násilí rozhodně není výsadou mužů vůči ženám, vyskytuje se napříč lidskou společností.

Dále mohou být ve hře i jiné faktory jako věk, etnická nebo národnostní příslušnost, víra, sociální vrstva, rodinné zázemí a tak dále. Docházet může i k akumulaci příčin, které podněcují násilí. V českém kontextu hrozí násilí nejvíce svobodným matkám nižších sociálních vrstev nebílé pleti.

S genderově podmíněným násilím a diskriminací je možné se setkat v domácím prostředí a v rodině, na pracovišti a trhu práce nebo třeba na akademické půdě.

Domácí násilí: Jak postupovat a kam se obrátit pro pomoc

V případě, že jste obětí domácího násilí nebo máte pádné podezření na probíhající domácí násilí v případě druhého člověka, neváhejte se obrátit pro pomoc.

Na čísle 116 006 najdete Linku pomoci obětem kriminality a domácího násilí. Pro děti a mladistvé, resp. studenty do 26 let je tu také Linka bezpečí na čísle 116 111.

Jste-li obětí domácího násilí, to nejhorší, co můžete dělat je zlehčovat ho, omlouvat nebo vyloženě popírat. Tím spíš vyskytují-li se ve vaší blízkosti děti, které jsou svědky, nebo dokonce spoluoběťmi. Taková zkušenost je může hluboce poškodit. Snažte se s dětmi mluvit o tom, co probíhá, a pokud možno zajistit jim bezpečný úkryt pro krajní případy.

Psychika oběti domácího násilí je často výrazně pochroumána. S takovou situací souvisí pocity studu, ochromujícího strachu, méněcennosti, sebenenávisti a sebeobviňování. Proto je velmi na místě vyhledat profesionála, který vám pomůže takovou tíživou zkušenost zpracovat po stránce psychologické.

Stockholmský syndrom ve vztahu

S domácím násilím a násilím ve vztazích s blízkými souvisí fenomén, který se odborně nazývá stockholmský syndrom. Jedná se o specifický druh reakce oběti na násilný vztah a pachatele násilí. Oběť si na násilníkovi vytvoří závislost, silnou emoční vazbu, kvůli které nemůže odejít, vnímá ho veskrze pozitivně a pociťuje vůči němu lásku, chápavost a soucit.

Stockholmský syndrom se týká primárně u vztahů mezi únoscem a rukojmím nebo vězněm a věznitelem, ale dochází k němu i ve vztazích partnerských a v případech domácího násilí. Taková komplexní vazba komplikuje řešení takové situace.

Týraný jedinec má tendence násilí omlouvat, chápat jeho příčiny a empatizovat s násilníkem. Jeho agresivní chování si například může odůvodňovat složitým dětstvím a ve svém případě může mít pocit, že si něco takového zaslouží nebo že je dostatečně silný na to, aby soustavné násilí vydržel. Případně si újmu, kterou na něm působí, nepřipouští.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přidej komentář

Jméno:

Text: Napsáno znaků

Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich pisatelů a provozovatel tohoto portálu za ně nenese zodpovědnost

Odpověď na otázku z obrázku: