Patologické lhaní: Jak poznat lháře?

Vymezit lhaní není úplně snadné. Na čem se však většina teorií shodne je pohled na lež jako na záměr oklamat druhého a vzbudit v něm přesvědčení, které sám lhář pokládá za nepravdivé.

Patologické lhaní u dětí – Bájivá lhavost
Chronické lhaní a léčba
Opakované lhaní ve vztahu – Patologický lhář ve vztahu
Jak poznat lháře – Citáty o lhaní

Foto: Freepik

Lež je z velké části vnímána jako obranná funkce, kterou člověk používá, když nechce, aby druzí znali či odhalili pravdu. Motivem lži je také snaha se vyhnout něčemu nepříjemnému nebo získání výhody či zisku.

Patologické lhaní u dětí

Lhaní u dětí je běžný jev. Podle některých autorů jsou dětské lži konstruovány na základě potřeby vzbudit pozornost nebo uniknout před realitou, která je pro ně zraňující.

Starší děti někdy vyplňují mezery ve vzpomínkách smyšlenkami a různými situacemi, které znají z doslechu. Dětská lež nemusí být pokaždé jednoduchá a průhledná. Děti totiž často líčí příhody až s neuvěřitelnou rafinovaností.

Podle časopisu Psychosom „někteří psychiatři kladou počátky vzniku poruchy až do raného dětství, zejména když dítě trpělo nedostatkem pozornosti, bylo odsunuto na vedlejší kolej, bylo objektem ústrků a posměšků nebo utrpělo nějaké trauma, jehož tíži překrylo konstruováním náhradního, vysněného světa“.

Úkolem rodičů je pomoci dítěti nalézat hranice mezi skutečností a fabulací. Děti mohou svým výmyslům věřit až do sedmi let, poté většinou toto chování odezní. Pokud však tento rys zůstává do dospělosti, je považovaný za patologický.

Patologický lhář: Bájivá lhavost, bájná lhavost, chorobné lhaní

U teenagerů a zejména u dětí dochází k tomu, že fantazie je natolik emocionálně podmíněná a ovlivněná nedostatečnou kritičností přemýšlení, že mnohdy není schopna jednoznačně odlišit skutečnost od fikce.

V extrémních případech může dojít až ke vzniku tzv. bájivé lhavosti jevící se jako psychická porucha. Bájivá lhavost je také známá pod pojmem patologický lhář. Její výskyt není jen u dětí, ale i dospělých a psychopatů.

Na rozdíl od patologického lhaní, nepatologické má jasnou motivaci nebo cíl. Patologickým lhářem je obecně myšlen člověk, který lže příliš mnoho nebo příliš často. Jeho lži jsou lehce odhalitelné a je zřejmý jejich motiv.

V literatuře se o patologickém lhaní píše, že je těžko kontrolovatelné a bez očividného cíle něco tímto chováním získat. Patologické lhaní se neváže k lži, ale k tomu, kdo ji šíří, jeho chování a duševnímu zdraví.

Patologické lhaní u dospělých: Chronické lhaní – nemoc a léčba

Grubin a Harterová se zmiňují o důležitosti vývoje falešného self u lidí, kteří trpí chronickým lhaním. Falešné self se vytváří jako obrana a je pro něj příznačná idealizace, pocity grandiozity, touha po dokonalosti nebo manipulativnost. Je to tedy jakási ochranná vrstva.

Falešné self je jako odpoutaní se od sebe sama přinášející pocity beznaděje, nízké sebevědomí a nezralou identitu, což vede k celoživotnímu neuspokojivému navazování vztahů. Značnou podobnost lze spatřit i u lidí s narcistickou poruchou osobnosti, kteří zdatně využívají lži a manipulace.

Podle R. D. Lainga se takoví lidé konfrontují přes falešné self s vnějším světem i s vlastním zoufalstvím. Jako zatím nejúčinnější léčbou je psychoterapie, pro mladší osoby pak rodinná psychoterapie. Někdy je však těžké chronického lháře přesvědčit o podstoupení léčby. Některé zdroje tvrdí, že bájivá lhavost je trvalá a těžko léčitelná porucha.

Opakované lhaní ve vztahu

Podle Höschla to jsou lidé, kteří vyžadují neustálý obdiv a jsou zmítaní chronickou intenzivní závistí. „Mají zvýšené nároky na ostatní a cítí se oprávněni ke všemu. Špatně snášejí kritiku. Věří, že jsou výjimeční zrovna tak jako jejich problémy, kterým mohou rozumět jen oni a jiní výjimeční lidé. Opájejí se fantaziemi o vlastní slávě a úspěších. Jejich vztahy s ostatními jsou křehké, dokáží rozčílit okolí tím, že se odmítají podrobit pravidlům, o nichž se domnívají, že pro ně neplatí.“

Těmto lidem navíc schází empatie, tím pádem je jim lhostejné, jestli svým jednáním někoho urazí nebo ublíží. Ostatní jsou vždy těmi, kteří ubližují jemu a zapříčinili jeho situaci. „Potřeba vnějšího nepřítele je u něho silná,“ uvádí časopis Psychosom.

Posledním faktorem je kolísání mezi obvyklým vnímání reality a sebeklamem, které ale nedosahuje takové míry, jako je tomu u psychóz.

Patologický lhář ve vztahu, partner lhář

Patologičtí lháři nemají žádné dlouhodobější přátele, ale velkou spoustu známostí. Většinou si hledají lidi, kteří jsou důvěřiví, případně sami ovlivněni nějakým životním neúspěchem či nemocí. Manipulují s nimi a vyžadují od nich obdiv a respekt, pomoc, ochotu k různým službám.

Přátele i známé zkrátka využívají k vlastnímu prospěchu, a pokud lidé přestanou sloužit svému účelu, jsou odsunuti jako nepotřební. Stejný postup uplatňují na své partnery v manželství i mimo ně. Zpravidla nežijí a ani nemohou žít v trvalejších, dlouhodobých vztazích.

Do svým lží se dokonce vžívají natolik, že je prožívají opakovaně jako skutečnost – v ten okamžik jim sami věří. Konfrontace s realitou pro něho nesnesitelná. Pokud jsou důkazy o jeho lžích zřejmé, obvykle reaguje útěkem nebo okamžitým popřením všeho, co řekl. Někdy může reagovat rozzuřeně až agresivně. Realitu se pak snaží předělat tak, aby ostatní byli viníky a oni jejich obětí. Patologičtí lháři emoce dokážou zahrát, ale neprožívají je.

Notorický lhář: Jak poznat lháře

Dosud není 100% nástroj na to, jak odhalit lež, pouze určitá verbální a neverbální vodítka. Doporučuje se klást důraz na to, co dotyčný říká, na jeho hlas, výrazy ve tváři, gesta a držení těla. Zaměřte se na čtyři základní gesta:

• Doteky rukou
• Doteky obličeje
• Křížení rukou
• Záklon

Dále si můžete všimnout mnutí rukou, ošívání se, vynuceného i zmrazeného úsměvu, neobvyklých gest, nezvyklé pauzy před reakcí na vaši otázku.

Určitě jste slyšeli o tom, že se nedokážou dívat do očí. Možná jen ti nezkušení. V případě patologických lhářů je to naopak a vyhledávají přímý oční kontakt.

Věnujte pozornost i očím, zejména rozšiřujícím se zorničkám. Lháři zpomaleně mrkají v okamžiku lži, a jakmile začnou mluvit pravdu, tak se mrkání opět zrychlí.

Citáty o lhaní

• Lech Przeczek: „Lež má krátké nohy, ale umí strašně rychle utíkat.“
• Jan Werich: „Dětská lež nemusí být vždycky vadou, může být také příznakem fantazie.“
• Napoleon Bonaparte: „Lež je k ničemu, neboť oklame jen jednou.“
• Adolf Hitler: „Říkej lež dostatečně hlasitě a dostatečně dlouho a lidé tomu uvěří.“
• George Orwell: „Lež je vždy o krok před pravdou.“
• George Orwell: „Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.“
• Dick Francis „Nejnebezpečnější lži pocházejí od těch, kteří jim věří.“
• Tirso De Molina „Kdo mnoho lže, ten tolik podezírá, že nenajde už, čím by lež svou smyl.“
• Alexej Pludek: „Vyvracet lež je horší než hájit pravdu.“

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přidej komentář

Jméno:

Text: Napsáno znaků

Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich pisatelů a provozovatel tohoto portálu za ně nenese zodpovědnost

Odpověď na otázku z obrázku: