Proč je nebe modré? Víme to teprve 150 let

Zdroj: Pixabay

Proč je nebe modré? Vědci to zjistili před 150 lety

Když jsem byl malý kluk, ptal jsem se babičky, proč je nebe modré. Říkala mi, že takovou barvu má takhle velké vrstvě vzduch. Částečně měla pravdu, její odpověď ale nefunguje ve chvíli, kdy nebe nabere třeba červený odstín. Vědecké vysvětlení, které známe teprve asi 150 let, je trochu složitější, poradí si ale i s tou červenou a dalšími barvami.

Než se pustíme do samotného vysvětlení, připomeneme si pár fyzikálních jevů a vlastností. Zemská atmosféra je složena s různě velikých molekul několika plynů. Ze 78 procent je to dusík, z 21 procent kyslík a zbytek tvoří oxid uhličitý, argon a další látky. Každý předmět vysílá do okolí záření o vlnové délce, která odpovídá jeho teplotě, a na každý předmět dopadá záření ostatních těles. Pro zemi je největším zdrojem záření Slunce.

Anglický vědec Thomas Young v roce 1801 prokázal pokusem se dvěma štěrbinami vlnový charakter světla a odvodil, že barva světla je dána jeho vlnovou délkou. Sedmdesát let po něm popsal další britský fyzik John William Strutt, baron Rayleigh, jev, který se po něm jmenuje Rayleigův rozptyl světla. Strutt zjistil, že rozptyl záření při průchodu atmosférou je závislý na jeho vlnové délce a velikosti rozptylujících částic (vzduchu). Pro tuto závislost odvodil Angličan i rovnici, pro nás je ale důležitý fakt, že světla v s kratší vlnovou délkou (kolem 400 nm), se za normálních okolností v atmosféře rozptylují mnohem lépe než světla delších vlnových délek. Modré světlo se rozptyluje 16krát více než třeba červené a výsledek pak vidíme na obloze.

Červená barva při východu a západu slunce je dána tím, že se krátkovlnná část barevného spektra při průchodu atmosférou naopak odfiltruje, bílá barva na horizontu je způsobena odrazem světla od větších částic, a když vidíme červánky, znamená to, že se v atmosféře rozptylují převážně červené a žluté světlo.

Strutt později dostal Nobelovu cenu, nebylo to ale za výše popsaný objev, ale za to, že v roce společně s Williamem Ramsayem 1894 izolovali a popsali plyn, který nazvali jako argon (z řeckého líný, nečinný). Baron Rayleigh je také autorem stěžejního díla v oboru akustiky s názvem Teorie Zvuku (1878).

Nyní můžete také zjistit, proč se na modré obloze objevují bílé čáry "chemtrails" nebo zkusit nějakou více vzrušující zábavu.

Komentáře

Přidej komentář

Jméno:

Text: Napsáno znaků

Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich pisatelů a provozovatel tohoto portálu za ně nenese zodpovědnost

Odpověď na otázku z obrázku: