Česká krajní pravice ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009

Autor: Josef Smolík » Kategorie: 01/2010, Archiv » 03. 05. 2010

Článek v PDF

Poznámka k textu¹

Úvod

Voleb do Evropského parlamentu (dále jen EP), které se konaly ve dnech 5. a 6. června 2009 se účastnily i české politické strany řazené ke krajně pravicovému táboru, resp. náležející ke krajně pravicové politické rodině, Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (dále jen SPR- RSČ), Národní strana (dále jen NS) a Dělnická strana (dále jen DS)².
Tento stručný text má za cíl shrnout nejenom volební výsledky, ale rovněž analyzovat kandidátní listiny a předvolební témata a strategie těchto politických stran.
Analýza kandidátních listin popisovaných politických stran se mimo volební podporu zaměří i na počet kandidátů, počet členů politických stran a kandidujících bez politické příslušnosti, průměrný věk kandidátů a počet žen na kandidátních listinách. Rovněž budou uvedeny výsledky krajně pravicových politických stran ve volbách do EP v jednotlivých krajích a okresech ČR.
Vzhledem k tomu, že zde popisovaná politická uskupení byla již několikrát podrobněji popsána (srov. Fiala, Mareš 1998; Mareš 2000, 2003, 2005; Pink, Smolík 2007; Kyloušek, Smolík 2008; Smolík, Vejvodová 2009; Smolík 2009 ad.), nebude se tento text zabývat podrobnou historií jednotlivých politických stran, představena však budou dlouhodobá programová stanoviska a programatika, včetně programatiky před volbami do EP v roce 2009.

Strany krajní pravice v České republice

Mezi politické strany současné krajní pravice bývají řazeny Dělnická strana, Národní strana a Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa. Mimo politické strany však v ČR působí několik ultrapravicových zájmových organizací, které jsou buď registrovány jako občanská sdružení či působí bez registrace (například Národní odpor, Autonomní nacionalisté) (viz Smolík 2009). Především o spolupráci mezi DS a Národním odporem se před samotnými volbami vedla diskuse nejenom v prostředí české krajní pravice.
Počet jednotlivých organizací a krajně pravicových (zájmových) skupin dokládá, že krajní pravice je značně roztříštěná. Doktrinální odlišnost a fundamentální nesmiřitelnost jednotlivých proudů brání i účelové integraci (srov. Dočekalová 2007, Rataj 2007).
Přesto lze po roce 2000 nalézt několik příkladů zcela účelové kooperace, přestože většina z těchto projektů neměla dlouhého trvání (např. vznik Pravé alternativy před volbami do PS v roce 2002, či vznik Národní koalice před volbami do EP v roce 2004, nebo vznik tzv. Národní pětky před volbami do PS v roce 2006).
Voleb do EP v roce 2009 se zúčastnily všechny tři krajně pravicové politické strany samostatně, ostatně spolupráce mezi nimi nebyla možná z hlediska personálních i ideových střetů.

Dělnická strana

Dělnická strana (dále jen DS) byla založena bývalými členy Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa (SPR – RSČ). Finanční problémy vedly počátkem roku 2001 k vyhlášení konkurzu na SPR – RSČ, přičemž členská základna přešla do nové strany s názvem Republikáni Miroslava Sládka (RMS).
Dělnická strana byla zaregistrována 20. prosince 2002 pod označením Nová síla. Ke změně názvu došlo 22. ledna 2003. Stranu založili Tomáš Vandas, nynější předseda DS, dříve tajemník Republikánů Miroslava Sládka.
Z programatiky DS vyplývá, že strana požaduje znovuobnovení svrchovanosti České republiky a vystoupení z Evropské unie a vojenských struktur NATO. V tomto bodě DS odmítá přenesení pravomocí do „nadnárodního bruselského centra“. V oblasti zdravotnictví je DS proti „plýtvání finančních prostředků ve formě bezplatného léčení cizinců, kteří do České republiky cestují z oblasti Afriky, Asie a Dálného Východu.“ Dalším bodem požadavků DS je komplexní národní reforma českého školství. České školství musí vychovávat k vlastenectví a k úctě k národním tradicím a hodnotám. DS odmítá zavádění kvót při přijímání na studium. To se týká zejména menšinových etnik.
Xenofobie DS se projevuje hlavně v požadavku na vypovězení ilegálních přistěhovalců. DS nechce, aby se „Česká republika stala žumpou Evropy a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu atd. DS je toho názoru, že cizinci berou Čechům práci, kazí mzdovou hladinu českých zaměstnanců. DS ostře kritizuje romskou politiku české vlády. O Romech se nevyjadřují jinak než jako o „cikánech“. DS požaduje, aby byly pohlavní deviace (tj. homosexualita) postaveny mimo zákon. V oblasti soudnictví DS je pro obnovu trestu smrti a pro snížení hranice trestní odpovědnosti na 13 let. DS zkrátka nedůvěřuje všem sociálním skupinám, které jsou „cizí“. (Vejvodová 2005, Kyloušek, Smolík 2008).
DS ke dni 1. února 2008 založila i tzv. Ochranné sbory Dělnické strany (OS DS). Hlavním komunikačním kanálem jsou Dělnické listy. Dělnickou stranu je možno označit za malou krajně pravicovou politickou stranu s výraznými populistickými prvky, která je v současnosti spojována s neregistrovanou organizací Národní odpor. Část členské základny je tvořena i bývalými členy Národního korporativismu. DS mohla být alternativou pro voliče z řad Autonomních nacionalistů či Národního odporu (Kyloušek, Smolík 2008). V souvislosti s DS média informovala především o akcích OS DS v Janově (18. 10. 2008, 17. 11. 2008, 24. 1. 2009) či Přerově (4. 4. 2009). Na základě návrhu vlády ČR ze dne 8. 12. 2008 proběhlo neúspěšné zrušení DS. Nejvyšší správní soud dne 4. 3. 2009 zrušení DS zamítl (viz Rozsudek NSS 2009).

Národní strana

NS byla Ministerstvem vnitra zaregistrována k 31. říjnu 2002 na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2002, ačkoliv první snahy o její založení sahají až do roku 1996. Hlavním účelem jejího založení mělo být sjednocení roztříštěné české krajní pravice před parlamentními volbami v roce 2002. Těch se ovšem kvůli problémům s registrací nestihla zúčastnit (Mareš 2003, Jansa 2007).
Strana získala pozornost nejenom médií, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i to, že byla uvedena ve vládní Zprávě o problematice extremismu na území ČR v roce 2000. Sama sebe vnímá jako stranu vlasteneckou se smyslem pro konzervativní hodnoty a národní tradice. Vychází z tzv. integrálního (obranného) tradicionalismu (Rataj 2007). Český obranný nacionalismus chce NS přizpůsobit pro soudobou generaci; má být založen na řádu, autoritě, disciplíně, loajalitě, povinnosti a odpovědnosti. NS nevychází z žádného fundamentalistického náboženského konceptu. Jako nebezpečí označuje neoliberalismus, EU, komunismus a také islamismus. V programatice se objevuje i požadavek na vystoupení z NATO (viz Mareš 2003).
Národní stranu nelze zařadit do kategorie pravicového extremismu: dodržuje ústavně konformní postoje s představou ústavních změn ve smyslu autoritativního národního státu; tj. autoritářské omezení zastupitelského parlamentarismu současným zrušením Senátu a nastolením silného prezidentského režimu, využívajícího institutu přímé demokracie. NS se tedy pohybuje v oblasti politického radikalismu, který bývá mnohými politology užíván jako mezistupeň mezi demokracií a extremismem. Radikálové nezavrhují demokracii jako takovou, ale kritizují pouze některé její výstupy, procesy, představitele či jednotlivé politiky (např. sociální politiku).
I pro Národní stranu platí „existovat znamená být viděn“. I proto jsou její akce často nadmíru medializovány; téměř s jistotou lze tvrdit, že strana má k poměru počtu svých členů (odhady počtu členů se rozcházejí od 60 do přibližně 300) největší podíl na mediálním prostoru. Kromě zpráv z médií mimo její okruh se lze o jejích akcích i názorech dozvědět prostřednictvím médií spjatých přímo s ní. Demonstrace a pietní akty jsou pro novináře vděčným tématem.
První veřejnou akcí Národní strany byla 22. listopadu 2002 demonstrace proti Severoatlantické alianci (NATO), která měla v tu dobu v Praze summit (Jansa 2007).
Protiunijní rétorika pak byla hlavní náplní činnosti Národní strany v první polovině roku 2003 a její snahy směřovaly k přesvědčování voličů, aby zamítli vstup České republiky do EU v referendu konaném 13. a 14. června 2003. Občané se však v referendu vyslovili pro vstup České republiky do EU, když 77,33 % voličů hlasovalo pro vstup a 22,67 % voličů proti vstupu do Unie (Jansa 2007). Prozatím nejmedializovanější vystoupení se uskutečnila 21. ledna 2006 v Letech u Písku³ (podrobněji Jansa 2007).
Strategicky působivým počinem, který byl medializován a probrán mnohými politiky (F. Bublanem, I. Langerem), bylo založení tzv. Národní gardy (NG). Založením byl pověřen M. Kubík při příležitosti oslav 28. října 2007, NG zahájila činnost v lednu 2008. Během června 2008 členové NG hlídkovali před karlovarskou školou J. A. Komenského; měli tak bránit dalším incidentům vyvolaným romskými dětmi. V neposlední řadě na sebe NS upozornila tím, že se rozhodla uvést sporný film nizozemského poslance Geerta Wilderse Fitna. Místopředseda NS pro Moravu a Slezsko M. Ševčík se vyjádřil kriticky o pochodu sexuálních menšin v Brně s názvem Duhová vlna. Za ožehavá témata, využitelná k vymezení vůči jiným stranám, platí např. kriminální činnost cizinců, imigrantů a menšin. Poměrně novým tématem je tzv. islamismus⁴, který je považován Národní stranou – společně s komunismem a nacismem – za totalitní ideologii. NS ožehavá témata vnáší do diskuse ostatních politických stran a veřejnosti. Tím se někdy stává potenciálním politickým partnerem pro představitele parlamentních stran či pro uskupení v komunální politice (Smolík 2008).
V evropském měřítku prosazuje rovnoprávnou spolupráci států na základě bilaterálních či multilaterálních smluv, odmítá ovšem jakoukoliv integraci do Evropské unie a požaduje vystoupení České republiky z tohoto projektu (Jansa 2007).

Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa

Nejvýznamnějším reprezentantem krajní pravice v ČR byla politická formace Sdružení pro republiku–Republikánská strana Československa (blíže viz Anastasakis 2001; Fiala, Mareš 1998; Mareš 2003; Danics 2003; Milza 2005).
I v současnosti tato strana vyvíjí aktivity, čehož důkazem je sestavení kandidátních listin a účast v krajských volbách 2008. Vývoj SPR-RSČ lze dnes vnímat v pěti etapách. První etapu lze časově vymezit zhruba od konce roku 1989 do parlamentních voleb v roce 1992. V ní se v mimoparlamentním prostředí nejprve skupina republikánů kolem osoby Miroslava Sládka (od února 1990 nesoucí název SPR-RSČ, sjezd SPR-RSČ se konal 24. února 1990) díky svojí politické aktivitě dokázala stát jediným „veřejně známým“ politickým reprezentantem „republikánství“ (resp. toho, co za něj vydávala) a postupně dominantním způsobem obsadila krajně pravicový prostor v českém stranicko-politickém spektru (což znamenalo, že zde označení „republikán“ získalo „ultrapravicově–populistické“ vyznění) (srov. Mareš 2003; Milza 2005). Druhá etapa, vymezená léty 1992 až 1998, je charakteristická působením SPR-RSČ v ČNR, resp. od roku 1993 v PS PČR, které bylo spojeno s extremistickými excesy čelných představitelů a reprezentantů SPR-RSČ. Třetí etapa od voleb v roce 1998 je charakterizována nejprve v letech 1998 až 1999 vnitřním rozkladem strany (provázeným odchodem řady čelných představitelů). Přesto se SPR-RSČ podařilo do počátku roku 1999 opět relativně konsolidovat (Mareš 2003). Čtvrtá etapa je spjata se vznikem a existencí politického uskupení Republikáni Miroslava Sládka (RMS). Pátá etapa se odvíjí od znovuobnovení SPR-RSČ na sjezdu „republikánského hnutí“ dne 17. května 2008. Pod osvědčeným názvem Sdružení pro republiku–Republikánská strana Československa se sloučily tyto subjekty: Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, Republikánská unie, Radikální republikánská strana, Republikáni a Republikáni Miroslava Sládka (RMS). Předsedou strany SPR-RSČ se stal Miroslav Sládek (srov. Kyloušek, Smolík 2008).
Z obsahu republikánské programatiky je třeba jako nejdůležitější vytknout sociální populismus, důraz na „tvrdý“ přístup v oblasti vnitřní bezpečnosti, etnizaci sociálních a kriminálních problémů (příčina je hledána v Romech a přistěhovalcích), odpor vůči „amerikanizaci“ společnosti a některým postmoderním hodnotám (např. právům homosexuálů či multikulturalismu, nikoli však proti ochraně životního prostředí), antikomunismus a anti-levičáctví obecně, zdůrazňování nacionálních atributů v ekonomice, výchově a kultuře, důraz na izolacionismus v zahraniční politice. Strana se vždy představovala jako jediná skutečná opozice, která za své důsledné postoje musí trpět nepřízní médií a perzekucí jejích představitelů (Kyloušek, Smolík 2008).

Volby do EP a krajně pravicové politické strany

Volby do EP bývají v politologické literatuře označovány jako second-order elections, tedy méně důležité volby. Pro tento typ voleb je obecně charakteristický menší význam, který jim připisují voliči a kandidující politické strany, než pro ně mají volby do národních parlamentů, popř. prezidentské volby v těch zemích, kde je hlava státu volena přímo. Jako méně významné jsou volby do Evropského parlamentu klasifikovány především vzhledem k menšímu zájmu voličů a také s ohledem na jejich volební rozhodování, které bývá odlišné od voličských strategií uplatňovaných při hlavních volbách. (Fiala 2007: 115)
Ve volbách do EP v roce 2009, které se konaly ve všech 27 členských státech EU, se rozhodovalo o zastoupení 736 europoslanců, přičemž pro Českou republiku (dále jen ČR) bylo vyhrazeno 22 poslaneckých míst.⁵
Právo volit do EP měl každý občan ČR, který alespoň druhý den dosáhl plnoletosti. Na území ČR se mohli voleb zúčastnit i občané jiného členského státu EU, jestliže nejpozději druhý den voleb, tj. 6. června dosáhli věku 18 let, za předpokladu, že se do 22. dubna 2009 (tj. 45 dnů před volbami) zaregistrovali v evidenci obyvatel (buď k přechodnému nebo trvalému pobytu, dle zákona 133/2000 Sb.) a byli zapsáni do seznamu voličů pro volby do EP. Pro starší voliče byla podmínka registrace do 26. dubna. Ve volbách do EP, bez této registrace, mohli hlasovat i občané jiného členského státu EU, pokud zde již hlasovali ve volbách do EP v roce 2004 a nepožádali o své vyškrtnutí ze seznamu voličů.
Pro české občany kteří se rozhodli volit v jiném volebním okrsku, byla možnost získání voličského průkazu na obecním úřadu do 21. května, který umožňoval volit v kterémkoliv volebním okrsku na území ČR.
Volby do EP se konaly v čase 14.00 – 22.00 v pátek dne 5. června a v čase 8.00 – 14. 00 dne 6. června 2009. Volební účast do EP na území ČR dosáhla 28,22 %, tj. bylo odevzdáno 2 358 934 platných hlasů. Voliči si vybírali z 33 politických stran, politických hnutí a koalic, přičemž měli možnost dvou preferenčních hlasů pro upřednostnění kandidáta ze zvolené kandidátní listiny. Na kandidátních listinách, kde došlo k vyškrtnutí kandidáta z kandidátní listiny, se objevilo pouze pořadové číslo. Tak tomu bylo v případě SPR – RSČ (u pořadových čísel 20 a 21) a rovněž u NS (v případě pořadových čísel 9, 12 a 19) (blíže viz http://www.mvcr.cz/clanek/volby-do-evropskeho-parlamentu-2009.aspx).

Programatika krajní pravice ve volbách do EP v roce 2009

Jak se tato témata promítla v programatice výše popsaných krajně pravicových politických stran před volbami do EP?
SPR-RSČ se ve svém programu před volbami zaměřila na kritiku stávajících europoslanců (s mandátem 2004–2009), především kritizovala jejich nečinnost v EP, nepotismus (zaměstnávání rodinných příslušníků v EP), nekvalifikovanost, jazykovou nevybavenost a nekomunikativnost ve vztahu k voličům. SPR-RSČ naopak deklarovala, že zvolení europoslanci za SPR-RSČ budou hájit zájmy ČR a budou se snažit plnit republikánský program. Rovněž v programu byla deklarace dobročinných účelů z finančních prostředků případných europoslanců, dalšími tématy byla jazyková kompetence a boj proti bruselské byrokracii. Vedení SPR-RSČ v programu rovněž uvedlo, že pokud bude jakýkoliv čin EU v rozporu s českými národními zájmy, může toto vyústit až do vystoupení z EU. SPR-RSČ také chtěla iniciovat všeobecné referendum o setrvání v EU (blíže viz http://www.republikani.com/clanky/volby.htm). V čele kandidátní listiny byl předseda SPR-RSČ Miroslav Sládek.
NS vytvořila tzv. programové Desatero, které v úvodu popsalo vývoj strany od voleb do EP v roce 2004, aby následně představilo jednotlivé kandidáty do EP. Toto Desatero představilo i složení kandidátů dle stranické příslušnosti, vzdělání a věku. Stejně jako v případě SPR-RSČ i NS se deklarovala jako subjekt „bránící národní zájmy země proti bruselské byrokracii, německo-francouzskému velkoříšství a migračnímu zlu, kterému EU otevřela zrušením hranic dveře dokořán“ (viz http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3829). Desatero se zaměřilo na nejpalčivější problémy evropské společnosti z pohledu NS – hospodářskou krizi, fiskální politiku EU (požadavek referenda v případě zavedení eura), úpadek tradičních hodnot, nezaměstnanost v ČR, resp. kritiku tzv. ekonomického přistěhovalectví, vzrůstající imigraci do ČR, odmítnutí Lisabonské smlouvy, požadavek na rovnoprávnost zemědělců v EU, výzvu k boji proti islámskému politicko-náboženskému fundamentalismu a terorismu, odmítnutí globalizace a požadavek na omluvu Srbům (podrobněji viz http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3829). Dalšími předvolebními tématy NS byl vztah k sudetským Němcům, kritika současné politické reprezentace („sameťácká viroza“), nízká porodnost české a evropské populace. V čele kandidátní listiny NS byla předsedkyně strany Petra Edelmannová.
DS nazvala svůj program před volbami do EP „Suverenita a nezávislost“, což jasně korespondovalo s jeho obsahem, který se negativně vymezoval vůči EU, kritizoval Lisabonskou smlouvu a preferoval spolupráci mezi rovnocennými národy před diktátem ekonomicky silnějších států. Další témata se podobala programu NS. Těmito tématy tak byly ilegální přistěhovalci (ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie), zrušení přistěhovaleckých táborů a všech podpor pro přistěhovalce, ochrana kulturního a národního dědictví a podpora českého zemědělství (s cílem soběstačnosti ČR v této oblasti). Dále DS v programu nabízela omezení přílivu cizího kapitálu a deklarovala podporu domácím podnikatelům, živnostníkům, obchodníkům a výrobcům (blíže viz http://volby.delnickelisty.cz/program). V čele kandidátní listiny DS byl předseda strany Tomáš Vandas.

Aktivity krajní pravice před volbami do EP v roce 2009

Region střední a východní Evropy procházel po roce 1989 složitými procesy politické a ekonomické transformace společně s konsolidací demokracie, což se jako téma promítlo i před volbami do EP v roce 2009, kdy se tematizovala ekonomická krize. Není sporu o tom, že transformační procesy v postkomunistických státech byly ve srovnání s předcházející modernizací na západě rozsáhlejší, hlubší a komplexnější, ale často i problematičtější. Důsledky ekonomické recese se v mnoha regionech střední a východní Evropy promítly vzrůstem nezaměstnanosti, což se odrazilo i ve výše popsané programatice krajně pravicových politických stran v ČR.
Krajně pravicové politické strany zde popisované tak reagovaly především na neřešené problémy regionálního socio-ekonomického charakteru, což se projevilo i v předvolební kampani jednotlivých krajně pravicových politických stran. Jako zásadní aktivity před volbami do EP se jevila tematizace a aktivismus v sociálně vyloučených lokalitách, a s tím související negativní jevy jako kriminalita, nezaměstnanost, migrace, znepokojivé demografické údaje atp. (srov. Smolík 2009). Zcela konkrétní sociálně vyloučené lokality a s tím spojené negativní jevy se pro krajní pravici staly hlavním tématem v předvolební kampani (především od druhého pololetí roku 2008).
Aktivity všech tří popisovaných politických stran lze shrnout do roviny propagační a aktivistické. Jako rovinu propagační lze vnímat především prezentace ve stranických médiích (internetové stránky, tiskoviny, letáky, plakáty), ale i v nestranických médiích (televize, tisk).
Všechny tři popisované krajně pravicové politické strany představily mimo programatiky i lídry (či přímo několik členů) kandidátních listin.
Jako rovinu aktivistickou lze vnímat jednotlivé předvolební mítinky, demonstrace, pochody, shromáždění, ale i spontánní demonstrace (což byl v ČR relativně nový fenomén). Aktivity v obou rovinách byly patrné především u NS a DS. SPR-RSČ se však stále prezentovala jako jediná schopná opoziční politická alternativa. Obě politické strany – tj. NS a DS – vydávaly své stranické listy (tj. Národní politiku v případě NS a Dělnické listy v případě DS), obě založily své aktivistické (paramilitární) struktury (v případě NS to byla Národní garda⁶, v případě DS to byly Ochranné sbory⁷) a aktivně vstoupily do předvolebních kampaní (srov. Kyloušek, Smolík 2008; Smolík 2008, 2009).
V souvislosti s DS média informovala především o akcích v Hradci Králové (tzv. Den svobody, 16. 8. 2008) a Kladnu (28. 9. 2008). Po návštěvě OS DS v Janově dne 4. 10. 2008 se přenesla pozornost do tohoto severočeského sídliště. V krátkém průběhu proběhly demonstrace (a v některých případech i střety s policií) v říjnu a listopadu 2008 (18. 10. 2008, 17. 11. 2008, 24. 1. 2009), v Praze (28. 10. a 8. 12. 2008) či Přerově (4. 4. 2009) (srov. MV ČR 2009). V listopadu 2008 předseda DS T. Vandas podal trestní oznámení na ministra vnitra I. Langera, který podal vládě návrh na rozpuštění DS a označil ji za extremistickou.
Příznivci NS se sešli i 24. 9. 2008 před brněnskou mešitou, aby upozornili na vzrůstající islámský radikalismus (celá akce byla několik dní poté, co v Islamábádu po teroristickém útoku zahynul český velvyslanec Ivo Žďárek), stejně jako v listopadu 2008 byla NS realizována tzv. spanilá jízda v ulicích tzv. „brněnského Bronxu“ (ulice Cejl, Bratislavská, Francouzská). (Smolík 2009, MfDnes 2008a, Právo 2008, LN 2008, MV ČR 2009). Rozpuštěno bylo i shromáždění NS dne 28. 10. 2008 v Praze po projevu Pavla Sedláčka, který kritizoval mj. etnickou kriminalitu v centru Prahy a vzrůstající podíl přistěhovalců z afrických zemí.⁸
Strategií NS i DS tedy bylo zaujmout mediální prostor, který by voliče na tento typ politických stran a jejich programatiku upozornil. Představitelé NS oceňovali na svých webových stránkách jakoukoli zmínku v tištěných médiích, která se dotýkala jejich politické strany. NS se v České televizi (dále jen ČT) prezentovala předvolebním klipem, který se ostře vymezoval vůči romské menšině.⁹ V klipu NS deklarovala „konečné řešení cikánské otázky“ a kriticky se vyjadřovala k tzv. „nárokové a kořistnické mentalitě“ Romů. Klip NS byl na základě rozhodnutí generálního ředitele Jiřího Janečka stažen z vysílání (srov. http://politika24.cz/clanky/clanek-ct-odmitla-vysilat-predvolebni-spot-narodni-strany/).
Ke klipu NS se kriticky vyjádřil premiér Jan Fischer, ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb a ministr vnitra Martin Pecina. Těsně před volbami do EP, konkrétně pak 28. května, proběhla před ČT poklidná demonstrace několika příznivců NS proti vedení ČT. Rozhlasové volební spoty jak DS, tak i NS, byly vyřazeny z vysílání z důvodu možného porušení zákona.¹⁰ Přes podobnou rétoriku se NS a DS kritizovaly navzájem. NS především kritizovala navázání Národního odporu na aktivity DS, především po účasti v Janově dne 17. listopadu 2008 (srov. Národní politika, říjen 2008).
Předvolební kampaně všech tří popisovaných politických stran lze hodnotit jen velice obtížně, přesto lze konstatovat, že aktivní byly především DS (s důrazem na romskou problematiku) a NS (s důrazem na islamismus).
Podle předpokladu se volební kampaně a aktivity jednotlivých krajně pravicových politických stran zaměřily především na vnitropolitická témata (srov. Fiala 2007: 120).

Aktivity krajní pravice před volbami do EP v roce 2009

U krajně pravicových politických stran, tj. u SPR – RSČ (kandidátní listina č. 7), NS (kandidátní listina č. 13) a DS (kandidátní listina č. 31) lze sledovat několik ukazatelů, které lze doložit na základě analýzy kandidátních listin. Především se jedná o tyto ukazatele: počet kandidátů kandidátní listiny, počet vyškrtnutých kandidátů z kandidátní listiny, průměrný věk kandidátů, počet a podíl žen na kandidátní listině, počet a podíl členů nominovaných politických stran, počet kandidujících bez politické příslušnosti.

Jak vyplynulo z tab. č. 1, průměrný věk kandidátů na kandidátních listinách u SPR- RSČ je 53 let, u NS 44 let a u DS 38 let. U DS, jakožto strany s nejmladšími kandidáty lze předpokládat potenciál oslovit prvovoliče, případně mladší, protestně naladěnou generaci. Podíl členů krajně pravicových politických stran na kandidátních listinách se pohybuje přibližně mezi 80 a 100 %. Podíl žen na kandidátních listinách se pohybuje v rozmezí přibližně mezi 10 a 20 %. Pokud budeme srovnávat výsledky voleb do EP v roce 2004¹¹ a 2009, je nutné vzít v potaz, že ve volbách do EP v roce 2004 byla účast 28,32 %, v roce 2009 to byla účast téměř totožná, tj. 28,22 % (srov. Fiala 2007, http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep11?xjazyk=CZ, viz tab. č. 2).

Ve volbách do EP v roce 2004 kandidovala politická strana Republikáni Miroslava Sládka (RMS), Národní koalice (NK) a DS. SPR – RSČ lze považovat personálně, ideologicky i historicky za pokračování RMS, stejně jako NK¹² lze ztotožnit s NS. V roce 2004 při volbách do EP získala RMS 15 767 hlasů (0,67 %), NK 2 944 hlasů (0,12 %) a DS 4 289 hlasů (0,18 %). Po pěti letech byly výsledky následující. Nejúspěšnější politickou stranou krajně pravicového tábora byla DS s výsledkem obdržených 25 368 hlasů (1,07 %), což pro tuto formaci znamenalo i zisk finančního příspěvku od státu (ve výši přibližně 760 tisíc Kč). SPR – RSČ získala ve volbách do EP 7 492 hlasů (0,31 %). NS obdržela 6 263 hlasů (0,26 %) (srov. tab. č. 3).

Poměrně překvapujícími fakty voleb do EP v roce 2009 byl neúspěch NS, ale i překročení 1 % u DS. Nejúspěšnější krajně pravicovou politickou stranou ve volbách do EP v roce 2009 se tedy stala DS, která posílila o 0,89 %, což činilo 21 079 hlasů ve srovnání s volbami do EP v roce 2004.
Na základě výsledků voleb do EP v roce 2009 v tabulce č. 3, lze konstatovat, že krajně pravicové politické strany posílily své pozice, byť je tento úspěch relativní.

Z tabulky č. 4, která se věnuje srovnání výsledků voleb krajně pravicových politických stran do EP v Praze a krajích vyplývá, že SPR-RSČ má největší podporu v Karlovarském kraji (0,47 %), naopak nejmenší podpory dosáhla v Praze (0,17 %). V Karlovarském kraji má největší podporu i NS, naopak nejmenší podporou disponovala v kraji Vysočina a v Jihomoravském kraji (shodně 0,17 %). Stejně jako SPR-RSČ má i DS nejnižší podporu v hlavním městě (0,64 %), největší v Ústeckém kraji – 2,76 % hlasů. Ve srovnání s volbami do EP v roce 2004 (0,38 %, 585 hlasů), tak DS v Ústeckém kraji ve volbách do EP v roce 2009 získala o 3 516 hlasů, což činilo zisk o 2,06 % více ve srovnání s rokem 2004. Tyto volební zisku lze přičítat
Na úrovni okresů DS měla podporu v okresech Most (5,16 %), Teplice (4,14 %), Sokolov (3,44 %), Louny (2,65 %) a Chomutov (2,36 %). Nejméně úspěšnou byla DS v okresech Zlín (0,5 %) a Frýdek-Místek (0,6%).
Na úrovni okresů NS měla podporu v okresech Sokolov (0,91 %), Mladá Boleslav (0,54 %), Náchod (0,49 %), Nymburk (0,45 %) a Cheb (0,43 %). Nejméně hlasů získala NS v okresech Uherské Hradiště (0,11 %) a Zlín (0,08 %).
SPR-RSČ získala největší podporu v okresech Mladá Boleslav (0,75 %), Tachov (0,66 %), Sokolov (0,64 %), Louny (0,63 %) a Česká Lípa (0,59 %). Nejmenší podpora SPR-RSČ byla v okresu Hodonín (0,18 %) a v Praze (0,17 %). Podrobnější výsledky na úrovni okresů shrnuje tabulka č. 5, z které vyplývá, že krajně pravicové jsou úspěšné především v severních Čechách. Naopak nejméně úspěšné jsou tyto politické strany v okresech Zlín a Uherské Hradiště.

Závěr

Z výše uvedených řádků vyplývá, že pro české krajně pravicové politické strany jsou volby do EP lákavou politickou arénou. Nutno podotknout, že do voleb do EP v roce 2009 vstupovaly tytéž strany (pokud SPR-RSČ budeme vnímat jako přímou pokračovatelku RMS a NK ztotožníme s NS) jako v předchozích volbách do EP. Programové teze všech tří uvedených subjektů jsou víceméně shodné, zaměřují se na kritiku jak EU, tak i europoslanců zvolených za ČR, patrná je etnizace sociálních a kriminálních problémů, stejně jako vymezení vůči komunismu, liberalismu a multikulturním idejím. V propagační rovině se především DS a NS snažily profilovat na romské problematice a odporu proti nadnárodním strukturám, ale – v případě NS – i proti islamismu. To se projevovalo především v aktivitách týkajících se sociálně vyloučených lokalit a konkrétně zaměřených demonstrací.
Přes nárůst počtu hlasů pro krajně pravicové politické strany ve volbách do EP v roce 2009, jak pro NS (o 3 319 hlasů), tak pro DS (o 21 079), oproti předchozím volbám do EP, lze konstatovat, že krajní pravice je rozpolcená a značně heterogenní. Zajímavý je i neúspěch NS ve srovnání s DS a propad hlasů pro tradičního zástupce krajní pravice – pro SPR-RSČ (o 8 275 hlasů méně než v předchozích volbách). I v nejbližší době lze předpokládat, že krajní pravice bude diferencovaná do několika protichůdných proudů, které se budou snažit oslovit stejný voličský elektorát.

Seznam zkratek

BNP – Britská národní strana
ČT – Česká televize
ČSSD – Česká strana sociálně demokratická
EU – Evropská unie
KSČM – Komunistická strana Čech a Moravy
NATO – Severoatlantická aliance
ODS – Občanská demokratická strana
KDU-ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová
ČSÚ – Český statistický úřad
DS – Dělnická strana
EP – Evropský parlament
NG – Národní garda
NK- Národní koalice
NS – Národní strana
NSS – Nejvyšší správní soud
OS DS – Ochranné sbory Dělnické strany
RMS – Republikáni Miroslava Sládka
SPR-RSČ – Sdružení pro republiku–Republikánská strana Československa

Seznam použité literatury

Odborné texty

Anastasakis, O.: Post-communist extremism in Eastern Europe: The nature of the phenomenon. Studies in Ethnicity and Nationalism, Vol. 1, No. 2, 2001, pp. 15 – 26.
Danics, Š. 2003. Extremismus. Praha: Triton.
Dočekalová, P. 2007. Krajní, radikální, extrémní nebo extremistická pravice? Pokus o terminologické vymezení základních pojmů. In Srb, V., Hirtlová, P. (eds.): Radikalismus a jeho projevy v současném světě. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Kolín: ARC-VŠPSV, s. 64 – 75.
Fiala, P., Mareš, M. 1998. Programová analýza SPR-RSČ. In: Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus. Brno: Masarykova univerzita, s. 95 – 104.
Fiala, P. 2007. Evropský mezičas. Nové otázky evropské integrace. Brno: Barrister&Principal.
Jansa, J. 2007. Národní strana. Brno: Masarykova univerzita (bakalářská práce).
Kyloušek, J., Smolík, J. 2006. Národní strana: resuscitace krajně-pravicové stranické rodiny? (případová studie marginální strany před volbami 2006), Středoevropské politické studie, roč. VIII, č. 1, on-line text (http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=260), ověřeno k 1. 9. 2009.
Mareš, M. 2000. Konstituování krajní pravice v českém stranicko-politickém systému. Vývoj SPR-RSČ od přelomu let 1989/1990 do parlamentních voleb v roce 1992. Politologický časopis, roč. VII, č. 2, s. 157 – 168.
Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno, Barrister&Principal, Centrum strategických studií.
Mareš, M. 2005. Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa. In: Malíř, J., Marek, P. a kol.: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. II. díl: Období 1938–2004, Brno, Doplněk, s. 1593 – 1604.
Milza, P. 2005. Evropa v černých košilích. Praha: Themis.
MV ČR 2009. Manuál pro obce k zákonu o právu shromažďovacím. Praha: MV ČR.
Pink, M., Smolík, J. 2007. Komunální volby a krajně pravicové politické strany v České republice v roce 2006. Středoevropské politické studie, roč. IX, č. 1, on-line text: (http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=293), ověřeno k 1. 9. 2009.
Rataj, J. 2007. Návraty radikálního konzervatismu v České republice. In Srb, V., Hirtlová, P. (eds.): Radikalismus a jeho projevy v současném světě. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Kolín: ARC-VŠPSV, s. 258 – 273.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009. čj. Pst. 1/2008 – 86. Dostupné na www.nssoud.cz. (ověřeno 1. 9. 2009).
Smolík, J. 2009. Mobilizační témata současné krajní pravice v ČR. In Večerka, K. (ed.): Budoucnost a sociální patologie. Nová řešení starých problémů či stará řešení problémů nových? Praha: MČSS, s. 215 – 222.
Smolík, J., Vejvodová, P. 2009. Mobilizační témata současné krajní pravice v ČR. Vystoupení na konferenci „Bezpečnostní hrozby a rizika 21. století“. Brno: Fakulta sociální studií, 9. 4. 2009. (nepublikovaný text).
Smolík, J. 2008. Národní strana v médiích a volbách. Listy, 5, s. 27 – 29.
Vejvodová, P. 2005. Aplikace teorie extremismu na Dělnickou stranu. Brno: Masarykova univerzita (oborová práce).

Internetové stránky a publicistické články

Volební server www.volby.cz, ověřeno k 1. 9. 2009.
MV ČR: http://www.mvcr.cz/clanek/volby-do-evropskeho-parlamentu-2009.aspx, ověřeno k 1. 9. 2009.
SPR-RSČ: http://www.republikani.com/clanky/volby.htm, ověřeno k 1. 9. 2009.
Národní strana, on-line zdroj (http://www.narodni-strana.cz/), ověřeno k 1. 9. 2009.
NS: http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3829, ověřeno k 1. 9. 2009.
DS: http://volby.delnickelisty.cz/program, ověřeno k 1. 9. 2009.
MfDnes (2008a): Extremisté proti mešitě. Příloha pro moravskou metropoli. Sešit C1 a C2 (24. 9. 2008).
Právo (2008): Národní strana chce hlídat brněnský Bronx. s. 12 (11. 11. 2008).
LN (2008): Národovci hrozí domobranou. (18. 11. 2008).
Volby do EP 2004: http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep?xjazyk=CZ, ověřeno k 1. 9. 2009.
Volby do EP 2009: http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep?xjazyk=CZ, ověřeno k 1. 9. 2009.
Politika24: http://politika24.cz/clanky/clanek-ct-odmitla-vysilat-predvolebni-spot-narodni-strany/, ověřeno k 1. 9. 2009.

Písemné prameny

Národní politika, roč. 66, říjen 2008.

• ¹ Tento text byl zpracován v rámci grantového projektu GAČR P408/10/P098 „Národní strana 2003 – 2012: obrana národních zájmů“.
• ² Na základě návrhu vlády ČR ze dne 8. 12. 2008 proběhlo neúspěšné zrušení DS. Nejvyšší správní soud 4. 3. 2009 zrušení DS zamítl (viz Rozsudek NSS 2009). I proto se DS mohla zúčastnit voleb do Evropského parlamentu (srov. Smolík 2009).
• ³ Mediální zájem vzbudil pomník ještě před svým oficiálním odhalením. Proti jeho umístění v místě bývalého sběrného tábora z dob druhé světové války se totiž ostře ohradil například předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička, který celou akci označil za „provokaci nejhrubšího zrna“ a podobně se o památníku vyjádřil i tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek. Nejasnosti také panovaly kolem povolení k umístění památníku, který se nacházel na pozemku obce (Jansa 2007).
• ⁴ 28. října 2006 se například konala veřejná akce Národní strany s názvem „Spalme muslimskou nenávist“. Na této akci došlo k zatčení obou místopředsedů Národní strany a posléze i předsedkyně Petry Edelmannové (Jansa 2007).
• ⁵ Ve volbách do EP se prosadily 4 politické strany, ODS (31, 45 %, 9 mandátů), ČSSD (22,38 %, 7 mandátů), KSČM (14, 18 %, 4 mandáty) a KDU-ČSL (7, 64 %, 2 mandáty). Do EP byli zvolení následující europoslanci: Jan Zahradil, Evžen Tošenovský, Oldřich Vlasák, Milan Cabrnoch, Miroslav Ouzký, Edvard Kožušník, Hynek Fajmon, Andrea Češková, Jiří Havel, Libor Rouček, Richard Falbr, Pavel Ploc, Zuzana Brzobohatá, Robert Dušek, Olga Sehnalová, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Jiří Maštálka, Jaromír Kohlíček, Zuzana Roithová a Jan Březina (srov. volby.cz).
• ⁶ Založením NG byl pověřen M. Kubík při příležitosti oslav 28. října 2007, NG zahájila činnost v lednu 2008 (Smolík 2009).
• ⁷ Ochranné sbory DS (OS DS) vznikly k 1. 2. 2008.
• ⁸ Proti této demonstraci vystoupili aktivisté z iniciativy Studenti proti rasismu a představitelé českého anarchistického hnutí (např. Ondřej Slačálek). Jako zahraniční host vystoupil N. Griffin, předseda BNP.
• ⁹ Klip NS rovněž použil nahrávku písně „Path“ bez vědomí interpretů – hudební formace Apocalyptica.
• ¹⁰ Na ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka bylo poté podáno Tomášem Vandasem trestní oznámení.
• ¹¹ Celková volební účast v 25 státech rozšířené EU v červnu 2004 byla pouhých 45,5 % (viz Fiala 2007: 115).
• ¹² Před těmito volbami vedla NS jednání o vytvoření koalice s dalšími menšími politickými stranami a nakonec zformovala spolu s Českou stranou národně sociální Národní koalici (Jansa 2007).