Ústup krajní pravice na Slovensku – postupná marginalizace SNS?

Autor: Michal Pink, Jaromír Vojtaj » Kategorie: 02/2010 » 07. 11. 2010

Článek v PDF

Poznámka k textu¹

12. června se v novodobé historii Slovenska konaly již páté volby do Slovenské národní rady – slovenského parlamentu a jejich výsledky přinesly zásadní změny ve srovnání s předchozím obdobím. Za prvé, volby sice vyhrála do té doby vládnoucí strana Smer – Sociální demokracie (dále jen Smer – SD), ale skončila v opozici podobně jako v případě vítězného Hnutí za demokratické Slovensko (dále jen HZDS) v roce 1998. Vládní koalici nakonec sestavily občanské strany, které v předchozím volebním období tvořily opozici. Za druhé se ve volbách nepodařilo uspět politickým stranám (Straně maďarské koalice a LS-HZDS), které patřily v předchozích letech k tradičním představitelům slovenského politického života a zůstaly mimo zákonodárný sbor. Této skutečnosti jen těsně unikla další politická strana, zařaditelná do rodiny krajně pravicových stran, Slovenská národná strana (dále jen SNS), která nakonec těsně překonala nutnou 5% hranici a účastnila se rozdělování mandátů. Osud mimo-parlamentní strany u ní doslova „visel na vlásku“, protože se ziskem 5,07% by při ztrátě více než dvou tisíc hlasů nedosáhla na potřebnou administrativní hranici. Tu nominálně představovalo v posledních volbách na Slovensku 126 470 odevzdaných hlasů². Jak bude v následujícím textu ilustrováno, ve srovnání s předchozími volbami strana ztratila mnoho ze svých pozic a právě tento jev bude hlavním předmětem následujícího textu. Autoři se budou snažit odpovědět na otázku, kde a s jakou intenzitou k tomuto jevu v rámci Slovenska došlo, lépe řečeno, kde se počet voličů krajní pravice³ nejvýrazněji snížil a s jakou intenzitou. Pro účely zodpovězení této otázky bude použito několika nástrojů. Po základním představení volebních výsledků bude pro znázornění prostorového rozložení voličské podpory sloužit metoda detekce „území volební podpory“ a „území supervolební podpory“. První koncept lze autorsky řadit k textu Petra Jehličky a Luďka Sýkory z počátku devadesátých let (Jehlička, Sýkora 1991) a druhý, modifikovaný koncept, představil Pavel Šaradín ve svém textu pojednávajícím o volebních výsledcích dvou hlavních politických stran v roce 2006 (Šaradín 2006). K zobrazení oblasti území volební podpory dojdeme na základě jednoduchého výpočtu. Volební výsledky konkrétní politické strany seřadíme podle procentních zisků v jednotlivých úrovních agregace od nejvyššího k nejnižšímu.

Následným sčítáním v takto určeném pořadí hledáme polovinu celkového součtu odevzdaných hlasů. U takovéto linie rozdělíme zkoumané jednotky na dvě poloviny a získáme tak oblasti, které představují 50% koncentraci volební podpory z celkového počtu hlasů v daných volbách. Takto vzniklé území nazýváme územím volební podpory politických stran (Jehlička, Sýkora 1991). V případě stanovení území supervolební podpory postupujeme od začátku shodně, pouze nastavíme dělící linii na úrovni 25% koncentrace voličské základny (Šaradín 2006). Dále se bude předložený text věnovat samotnému poklesu voličské přízně, který bude demonstrován pomocí indexu voličské stability (dále jen IVS), který byl již představen v předchozí publikaci pojednávající o krajských volbách 2008 (Eibl et al. 2009). IVS získáme pomocí jednoduchého zlomku: vydělením počtu odevzdaných hlasů kandidátní listině ve sněmovních volbách 2010 a v předchozích volbách 2006 (x/y = IÚ, x = počet hlasů získaných ve volbách 2010 a y = počet hlasů odevzdaných ve volbách 2006). Stabilitu zde vyjadřuje počet voličů, kteří volí kandidátní listinu politické strany ve dvou po sobě následujících volbách stejného typu.

Samozřejmostí bude i představení základních charakteristik voličské základny Slovenské národní strany z hlediska prostorové variability pomocí variačního a korelačního koeficientu. Variační koeficient vyjadřuje relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru (více viz například Hendl 2006) a pro účely volební geografie určí, zda a jak se míra regionální variability měnila. Jinými slovy ukáže, zda rozdíly mezi zkoumanými jednotkami byly stále stejně velké, zvětšovaly se, nebo se naopak zmenšovaly. Obecně platí, že čím vyšší jsou hodnoty koeficientu a vzdalují se od nuly, tím větší jsou i jednotlivé rozdíly. Korelační koeficient⁴ se bude snažit postihnout vzájemné souvislosti mezi volebními výsledky sledované kandidátní listiny a dalšími politickými stranami, které se voleb účastnily. Za základní úroveň výzkumu v následujícím textu byla stanovena úroveň okresu, analyzováno bude tedy celkem 79 jednotek.

2 Volby 2010 a SNS

Jak již bylo uvedeno, pro slovenské parlamentní volby byla hlavním charakteristickým rysem jistá „diskontinuita“ vzhledem k počtu a struktuře úspěšných a neúspěšných politických stran. Zatímco vítěz voleb Smer – SD dokázal získat ve srovnání s předchozími volbami více hlasů, u ostatních „tradičních stran“ lze hovořit spíše o poklesu⁵. Podle uvedeného indexu úspěšnosti došlo k nejvyššímu poklesu hlasujících u Strany maďarské koalice (dále jen SMK), kterou hned následuje SNS s hodnotou indexu 0,47, což představuje méně než polovinu předchozího počtu voličů. Této hodnoty nedosáhla ani další neúspěšná strana LS-HZDS, která dokázala z hlediska počtu voličů opakovaně oslovit více než polovinu. „Národniari“ ve volbách zaznamenali značný pokles voličské podpory, který „jen náhodou“ nezajistil jejich odchod z parlamentních lavic. Mimo tyto uvedené strany se k nově úspěšným formacím počítá kandidátní listina vedená Richardem Sulíkem⁶ a projekt bývalého předsedy SMK Bély Bugára s názvem Most – Híd⁷.

Při pohledu na volební výsledky prizmatem variačního koeficientu je možné v případě SNS hovořit o středně nerovnoměrném rozložení volební podpory, protože hodnota indexu z roku 2006 se rovná 0,419 a v roce 2010 se mírně zvýšila na úroveň 0,467. Tato hodnota patří ve slovenském prostředí k průměru, přičemž větší rovnoměrnost vykazuje jen voličská základna strany Smer – SD v obou sledovaných volbách a SaS v roce 2010. Většina stran se pohybuje zhruba na stejné úrovni jako SNS (SDKU – SD, LS, HZDS). K nejvyššímu stupni nerovnoměrnosti patří rozložení voličů u stran národnostních menšin, jako je například Most – Híd či Strana maďarské koalice, které mají logicky velmi výrazně koncentrovanou podporu v několika málo okresech.

3 Voličská základna SNS a její prostorové proměny 2006 a 2010

Voličská základna Slovenské národní strany byla již několikrát odborně analyzována a k hlavním lokalitám její významné voličské základny lze řadit střední Slovensko, především střední Pováží, Žilinu a její okolí. Maximálních zisků však nedosahovala ve městě samotném, ale spíše v jeho okolních okresech – Bytča, Povážská Bystrica a Kysucké Nové Mesto (Pink, Kouřil 2009; Pink, Valterová 2010). Pokud bychom se blíže podívali na vzájemnou souvislost voličské podpory SNS a ostatních stran podle tabulek č. 3. a č. 4. v parlamentních volbách 2006 a 2010, tak je jasně patrné, že podobné rozložení voličů lze identifikovat především u SMERu, ĽS-HZDS a částečně také u KDH. Naopak minimální, ba přímo zápornou vzájemnou souvislost, lze zaznamenat ve vztahu vůči voličské základně SMK. Tento trend byl následně prokázán i v parlamentních volbách 2010, kdy opět nejvyšší hodnota koeficientu prokázala velmi vysokou souvislost mezi prostorovým rozložením voličů SNS a SMERu a naopak záporné hodnoty ve vztahu jak k SMK, tak i k nové kandidátní listině Most-Híd.

Samotné rozložení voličské základny v rámci současného Slovenska přináší mapa č. 1.; když se dále podíváme na srovnání map území volební podpory z let 2006 a 2010 zjistíme, že většinová voličská základna SNS se v obou případech nacházela především na středním Slovensku, v okresech Žilinského a Bánskobystrického kraje. Z přilehlých oblastí se do vytyčeného území zařadily některé jednotky sousedního Nitranského kraje, případně okres Spišská Nová Ves, který leží v Košickém kraji. Největší počet jednotek znázorňuje tu oblast, která patřila k většinové koncentraci krajně pravicových voličů v obou případech. Při vzájemném porovnání je patrné, že odliv voličů SNS byl významnější ve třech okresech, konkrétně Spišská Nová Ves, Zvolen a Bánská Bystrica, které se do vytyčeného území v roce 2010 již nezařadily. Naopak se většina voličů přesunula na západ do okresů Hlohovec, Myjava, Nové Mesto and Váhom a Nitra.

Při pohledu na mapu území „supervolební“ podpory v roce 2006 i v roce 2010 se velice jasně ukáže rozložení „voličského jádra“ SNS. Podobně jako na mapě č. 2. jsou i zde patrné přesuny z východu na západ země. Zatímco v roce 2006 tvořilo nejsilnější část voličské základny krajně pravicové kandidátní listiny deset okresů, o čtyři roky později to bylo již jen devět jednotek stejného druhu.

Současně také vypadlo v rámci srovnávaného období ze skupiny okresů s nejvyšší koncentrací voličů SNS okresy Brezno, Krupina, Námestovo a Poltár, které nahradily okresy Půchov a Turčianské Teplice. Mezi jednotky, které se v obou případech zařadily do oblasti s nejvyšší voličskou odezvou SNS, patří především okresy Žilinského kraje, kde kandidátní listina krajní pravice opakovaně nachází větší počet svých voličů. Zde strana obdržela pouze ve třech okresech méně než 7% hlasů a to konkrétně 5,07% (okres Dolní Kubín), 6,4% (okres Námestovo), potažmo 6,44% (okres Martin). Zisk v ostatních sousedních okresech Žiliny se v roce 2010 pohyboval od 7,19% až po celkově nejúspěšnější okres Bytča, kde SNS obdržela 15,61% hlasů. Jak již bylo řečeno, nejvyšší procento hlasů získala strana ve středním Pováží, kde dokázala překročit pomyslnou hranici 10% hlasů ještě v okresech Povážská Bystrica (10,79%), dále v okrese Kysucké Nové Město (11,80%), Tvrdošín (10,57%) a Žilina (10,99%), kde získala SNS také nejvíce hlasů v absolutním počtu a to konkrétně 8 804.⁸ Předchozí volby do Slovenské národní rady v roce 2006 byly pro SNS o poznání úspěšnější. Ve 45 okresech dokázala získat podporu vyšší než 10% a v pěti okresech dokonce nad 20% hlasů. Konkrétně se jednalo o okresy Povážská Bystrica (23,76%), Bytča (28,80%), Kysucké Nové Město (24,67%), Námestovo (20,11%) a Žilina (20,94%). I v těchto volbách nejpříznivějšího výsledku dosáhla strana v okrese Bytča, v absolutním vyjádření se pak taktéž jednalo o okres Žilina (15 062 hlasů). Pro další podrobnější pohled, kde vlastně došlo ve srovnání k největšímu propadu, porovnáme jednotlivé okresy.

V případě voleb 2006 můžeme taktéž identifikovat oblast kolem Žiliny za „volební pevnost“ SNS – v následující tabulce je vypsáno deset okresů s nejnižším propadem hlasů; není překvapením, že i okres Žilina v této tabulce figuruje. Její bezprostřední okolí se pak vyznačuje nižší či průměrnou ztrátou hlasů v porovnání se zbytkem republiky.

Naopak mezi okresy s nejvyšším zaznamenaným propadem počtu hlasů pro SNS se objevují okresy převážně Banskobystrckého a Prešovského kraje. Zvláště nepříjemným musel být výrazný propad v okresech Prešov a Banská Bystrica, kde se podařilo straně oslovit pouze kolem 30% občanů, kteří SNS volili ve volbách minulých. V roce 2006 tak dokázala strana získat z těchto dvou okresů dohromady 15 173 hlasů, v roce 2010 to pak bylo již jen 4 675 hlasů.

Přehledně je vše zobrazeno na mapě č. 4., kde tmavší barvou jsou vyznačeny okresy s menší mírou úbytku hlasů získaných SNS a naopak světlejší jsou oblasti s výrazným propadem podpory strany Jána Sloty. Zajímavý je poměrně nízký propad na jihozápadě Slovenska, kdy bohužel pro SNS jsou zvýrazněné okresy (krom případu Nových Zámků) nepříliš významné z hlediska počtu voličů strany – pro příklad je možné uvést okresy Dunajská Streda a Komárno, které dohromady ve volbách v roce 2010 vygenerovaly pro SNS pouze necelých 1 100 hlasů. Pokud bychom vzájemně porovnali procentuální pokles a nominální pokles voličské přízně, zjistíme, kde ve skutečnosti kandidátní listina vedená Jánem Slotou zaznamenala největší celkové propady. Pro tyto účely jsou jednotlivé okresy seřazeny vždy od nejnižších poklesů k nejvyšším a následně srovnány. V případě, že se zaměříme jen na „nejméně úspěšné“ jednotky vždy prvních deseti, zjistíme, že se do této skupiny zařadily okresy Bánská Bystrica a Prešov. Voličská odezva v roce 2010 zde dosáhla v obou případech zhruba jedné třetiny předchozího podílu z roku 2006 a nominálně se jednalo o pokles více než 10 tisíc voličů. Při rozšíření srovnávacího rámce na dvacet okresů se výsledná množina rozšíří na osm jednotek, konkrétně se jedná o okresy Brezno, Námestovo, Spišská Nová Ves, Zlaté Moravce, Zvolen a Žiar nad Hronom. Ve většině okresů nedosáhl počet voličů v roce 2010 ani 40% podílu výsledku předchozích parlamentních voleb a nominálně se v celé skupině osmi okresů jednalo o ztrátu více než 26 tisíc voličů. Jedná se tedy o okresy, které jsou charakteristické svou „periferialitou“, případně odlehlostí od správního centra a přitom patří k oblastem s vyšším stupněm hustoty zalidnění⁹.

Poslední pohled na voličskou základnu SNS nám představí, jak moc se odliv voličů projevoval v rámci meziokresního srovnání. Jednoduše řečeno, jak moc se lišily zkoumané jednotky mezi sebou a také jak moc se rozdíly ve voličské podpoře mezi lety 2006 a 2010 projevily u ostatních stran ucházejících se o voličskou přízeň. Jak již bylo několikrát uvedeno, SNS ztratila velké množství hlasů a podobně na tom byly i další strany.

Nejrovnoměrněji rozložené ztráty/zisky v počtu odevzdaných hlasů se mezi jednotlivými okresy projevily u KDH, kde tento index dosáhl nejnižší hodnoty 0,09. Podobný trend v rovnoměrnosti lze zaznamenat u SMERu a SDKU, kde jejich poklesy, případně nárůsty, prokázaly relativně rovnoměrnou tendenci. S mírným rozdílem několika desetin ukázal poměrně rovnoměrné ztráty uvedený index i v případě SNS, zatímco u zbývajících stran se jedná o přesný opak. Značnou nerovnoměrnost lze identifikovat u meziokresních srovnání voličských změn u ĽS – HZDS a především SMK. Kandidátka SNS tak nebyla se svými proměnami osamocena a její ztráty hlasů se do značné míry podobaly i rozdílům u dvou nejúspěšnějších subjektů, SDKU – SD a SMERu.

4 Závěr

V uvedeném textu byla postupně rozebrána proměna voličské základny Slovenské národní strany v posledních dvou parlamentních volbách, přičemž byla představena postupná „eroze“ její voličské základny. I přes více než poloviční pokles voličské odezvy ve srovnání let 2006 a 2010 se strana velice těsně udržela v pozici parlamentního subjektu. Od této skutečnosti ji odvrátily zhruba dva tisíce hlasů, které získala a překonala nutný 5% práh pro vstup do zákonodárného tělesa. Vzhledem k ostatním stranám se voliči kandidátní listiny vedené Jánem Slotou nacházejí v rámci celého Slovenska spíše nerovnoměrně rozloženi, přičemž jejich hlavní voličská základna se nachází v tradičních okresech na severozápadě země. V případě detekce území volební podpory a území supervolební podpory se většina okresů nacházela v Žilinském kraji, případně v jeho bezprostředním okolí. Zde také došlo k méně výraznému propadu hlasů ve srovnávaných volbách než v ostatních částech země. Naopak hlavní ztráty lze u Slovenské národní strany zaznamenat v okresech s vyšším počtem obyvatelstva, především na středním a východním Slovensku, které však nepatří k „nejúspěšnějším“ lokalitám v předchozích volbách. K jasným příkladům patří okresy Bánská Bystrica a Prešov, případně Brezno, Zvolen, Spišská Nová Ves, Zvolen a další. Před Slovenskou národní stranou tak nyní stojí výzva, jak k uvedenému trendu poklesu voličské přízně přistoupí. Pokud bude pokračovat v dosavadním směru, je jen otázkou času, kdy bude následovat osud jiných politických stran, které po několika obdobích nedokázaly oslovit dostatečný počet voličů a staly se mimoparlamentními subjekty.

Seznam použité literatury a zdrojů

Eibl O., Havlík, V., Kyloušek, J., Pink, M. 2009. Krajské volby 2008. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Hendl, J. 2004. Přehled statistických metod zpracování dat, Praha: Portál.

Jehlička, P., Sýkora, L. 1991. Stabilita regionální podpory tradičních politických
stran v českých zemích (1920-1990). Sborník CGS, sv. 96, c. 2, s. 81 – 95.

Šaradín, P. 2006. Analýza volební podpory ČSSD a ODS ve volbách do
Poslanecké sněmovny PČR. In: Němec, J. – Šůstková, M. (eds.): III. Kongres českých politologů, Olomouc 8. – 10. 9. Praha, Olomouc, s. 238–251.

Pink, M., Valterová, A. 2010. Podpora krajní pravice a „náboženství“ z pohledu volební geografie: příklad SNS. In: Grašková, L.: Náboženské korene pravicového extrémismu. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, od s. 99 – 119, 20 s.

Pink, M., Kouřil, J. 2009. Možnosti a limity voličské podpory ve volbách do EP v roce 2009 v bývalém Československu. In: Slovenská politologická revue, Trnava: Katedra politológie FF UCM v Trnave, IX, 3., od s. 54 – 72, 18 s.

Smolík, J. 2010. Slovenská neparlamentní krajní pravice: politické organizace a strategie. In: Politologická revue, Praha: Česká společnost pro politické vědy, XVI, 1, od s. 29-52, 24 s.

Štatistický úrad Slovenskej republiky. Dostupné z: www.statitisc.sk. Ověřeno ke dni 11.10. 2010.

• ¹ Uvedený text byl vypracován v rámci postdoktorského grantu podpořeného GAČR – Politický regionalismus v České a Slovenské republice a proměny volebních map v letech 1993 – 2010 č. 407/09/P042.
• ² Kandidátní listina SNS tuto mez překonala o 2020 hlasů.
• ³ Autoři jsou si vědomi skutečnosti, že ve slovenském prostředí existují mimo SNS i další subjekty, které patří do rodiny krajně pravicových politických stran, ale vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o mimoparlamentní strany (např. Smolík 2010), od nich bude pro účely tohoto textu upuštěno.
• ⁴ Pearsonův korelační koeficient zůstává přes některé své nedostatky „nejdůležitější mírou síly vztahu dvou náhodných spojitých proměnných X a Y.“ (Hendl 2006). Nabývá hodnot z intervalu (-1; 1). Pokud některé z těchto dvou krajních hodnot dosahuje, pak lze tvrdit, že se jedná o dokonalou závislost, jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Nicméně je třeba mít na paměti, že tento koeficient je značně ovlivněn odlehlými hodnotami. Jeho hodnoty a interpretace jednotlivých vztahů dvou proměnných lze podle jeho hodnot rozložit na:
  0,01–0,09 – triviální, žádná, 0,10–0,29 – nízká až střední, 0,30–0,49 – střední až podstatná, 0,50–0,69 – podstatná až velmi silná, 0,70–0,89 velmi silná, 0,90–0,99 téměř perfektní.
• ⁵ Ano, i KDH získala zhruba o 25 tisíc větší počet odevzdaných hlasů, ale ve srovnání s ostatními subjekty se nejedná o nijak významný posun.
• ⁶ Richard Sulík představuje předsedu nové parlamentní politické strany s názvem Sloboda a Solidarita (dále jen SaS)
• ⁷ Strana  Most – Híd vznikla na základě nespokojenosti části představitelů hlavní „maďarské strany“ SMK, v jejímž čele stanul Pál Csáky. Její prioritou je vzájemná spolupráce všech občanů Slovenska. Jasným důkazem může být i zainteresovanost bývalého ministra kultury Rudolfa Chmela na vzniku této strany.
• ⁸ www.statistics.sk 
• ⁹ Například okres Spišská Nová Ves v sobě zahrnuje stejnojmenné město a přilehlou největší obec Slovenska Smižany. Společně představují zhruba 50 tisícovou městskou oblast,  přičemž uvedená obec disponuje větším počtem obyvatel než celá řada menších slovenských měst (například okresní město Žarnovica nedosahuje podle posledního sčítání lidu takového počtu obyvatel jako Smižany).